Škola: Mendelovo gymnázium, Opava, příspěvková organizace III/2 VY_32_INOVACE_310 Škola: Mendelovo gymnázium, Opava, příspěvková organizace Jméno autora: RNDr. Rostislav Herrmann Datum: 7. listopadu 2012 Ročník: druhý, čtyřleté studium Vzdělávací oblast: Člověk a příroda Vzdělávací obor: Biologie Tematický okruh: Biologie živočichů Téma: BEZLEBEČNÍ (II.) Metodický list/Anotace: Po prostudování výukového materiálu žák dovede popsat cévní stavbu cévní soustavy kopinatce a její funkční projevy. Dovede vysvětlit souvislost s navazujícím vývojem cévní soustavy u obratlovců. Orientuje se také v oblasti ekologických nároků bezlebečných. Díky navazujícímu učivu pochopí význam embryonálního vývoje kopinatců pro vysvětlení a popis vývoje coelomu u enterocélních coelomat. Zdroje: Uvedeny na konci prezentace

BEZLEBEČNÍ (CEPHALOCHORDATA) II. RNDr. Rostislav Herrmann Mendelovo gymnázium, Opava, příspěvková organizace http://www.biolib.cz/en/taxonimage/id12014/

BEZLEBEČNÍ (CEPHALOCHORDATA) Cévní soustava je uzavřená Krev neobsahuje červené krvinky ani krevní barviva Není vytvořeno srdce, ale pouze cévní rozšířenina na břišní straně těla = žilný splav (nepřítomnost srdce vznikla patrně jeho druhotnou redukcí) Je zde však poprvé vytvořen systém cév, který se dále zachová u všech vyspělejších strunatců, tedy u všech obratlovců Tento systém se dělí na systém tepen (= cévy jdoucí ze srdce - zde ze žilného splavu) a systém žil (= cévy jdoucí z těla do srdce) GAISLER, Jiří. Zoologie obratlovců

BEZLEBEČNÍ (CEPHALOCHORDATA) Základem systému tepen je břišní aorta, která vychází ze žilného splavu směrem dopředu V oblasti hltanu se dělí na větší množství párových žaberních tepen, které pulsují a stáčejí se ke hřbetu Na hřbetní straně těla se sdružují do párových kořenů hřbetní aorty, ze kterých směrem dopředu vystupují párové krkavice, a které se směrem dozadu spojují ve hřbetní aortu Z ní vycházejí tepny k většině orgánů Systém žil se postupně slévá v párové přední a zadní kardinální žíly Ty se na každé straně těla spojují v krátké Cuvierovy žíly ústící do žilného splavu Tato stavba systému cév se u primárně vodních obratlovců zachovává bez podstatných změn, u suchozemských obratlovců jsou změny výraznější, ale vznikají obměnami ze stejného základu GAISLER, Jiří. Zoologie obratlovců http://www.iaszoology.com/cephalochordata/

BEZLEBEČNÍ (CEPHALOCHORDATA) Vylučovací orgány jsou segmentovány a leží při okrajích žaberních štěrbin Jejich základem jsou buňky podobné plaménkovým buňkám protonefridií Vylučovací orgány ústí do atria Segmentované jsou rovněž pohlavní orgány Pohlavní buňky jsou uvolňovány do atria Bezlebeční jsou gonochoristé Oplození je vnější Vývin je nepřímý Začíná rýhováním uvnitř vajíčka, ze kterého se líhne obrvená larva na úrovni neuruly Metamorfóza v dospělce trvá asi 3 měsíce Mladý jedinec kopinatce Branchiostoma floridae http://genome.cshlp.org/content/18/7/1100/F1.expansion.html

BEZLEBEČNÍ (CEPHALOCHORDATA) Jedinými v současnosti žijícími bezlebečnými jsou kopinatci (asi 25 druhů). Obývají písčité mělčiny moří teplého a mírného pásma asi do 50 m hloubky Dospělci jsou přes den zahrabáni v písku, ze kterého jim vyčnívá pouze hlava V noci se pohybují bočním vlněním těla při dně Živí se mikroskopickou potravou (prvoci, rozsivky apod.) U čínského pobřeží jsou místy masově loveni a pojídáni Larvy jsou planktonní Výskyt kopinatců http://www.discoverlife.org/mp/20q?search=Branchiostoma

BEZLEBEČNÍ (CEPHALOCHORDATA) KOPINATEC PLŽOVITÝ - kolem evropských břehů kromě nejsevernějších oblastí B = pozice kopinatce zahrabaného v písku, ale přijímajícího potravu vystrčeným předním koncem http://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S1871174X11000278

LITERATURA WWW ZDROJE A DORLING KINDERSLEY BOOK. Zvíře: Obrazová encyklopedie živočichů všech kontinentů. 1. vyd. Praha: Euromedia Group, 2002, 624 s. ISBN 80-242-0862-8. GAISLER, Jiří. Zoologie obratlovců. 1. vyd. Praha: Academia, 1983. ROČEK, Zbyněk. Historie obratlovců. 1. vyd. Praha: Academia, 2002. ISBN 80-200-0858-6. CHANDRA, Girish. CEHALOCHORDATA. In: Iaszoology [online]. [cit. 2012-12-05]. Dostupné z: http://www.iaszoology.com/cephalochordata/ MOTYČKA, Vladimír. Branchiostoma lanceolatum. In: BioLib [online]. [cit. 2012-12-05]. Dostupné z: http://www.biolib.cz/en/taxonimage/id12014/ CHEN, Jun-Yuan. The origins and key innovations of vertebrates and arthropods. In: ScienceDirect [online]. [cit. 2012-12-05]. Dostupné z: http://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S1871174X11000278 The amphioxus genome illuminates vertebrate origins and cephalochordate biology. In: [online]. [cit. 2012-12-05]. Dostupné z: http://genome.cshlp.org/content/18/7/1100/F1.expansion.html Branchiostoma. In: Discover Life [online]. [cit. 2012-12-05]. Dostupné z: http://www.discoverlife.org/mp/20q?search=Branchiostoma