NEŽÁDOUCÍ ÚČINKY LÉČIV jsou nežádoucí odpovědi na terapeutické dávky.

Typ A (Adverse) doprovází účinky terapeutické, vztahují se přímo k vlastnostem léčiva. Jsou proto předvídatelné, dependentní na dávce a provázeny nízkou mortalitu. Mohou být akcentovány nevhodným dávkováním (vyšší dávkou, dlouhodobým podáváním), nebo změnou farmakokinetiky v důsledku patologického procesu (poruchami eliminace). Určují kontraindikace. Např. betalytika vedou k bronchokonstrikci. Diuretikum hydrochlorotiazid zvyšuje vylučování Na+ Cl- a vody působením na stočený kanálek. Zvýšení nálože Na+ a vody, která přichází do sběrného kanálku, vede ke zvýšenému vylučování K+ a k hypokalemické alkalóze.

Typ B (Bad) zahrnuje účinky nepředvídatelné, na dávce nezávislé, s vyšší mortalitou, méně časté (1:1 000 až 1:10 000). Jsou založeny na genetickém nebo imunologickém mechanizmu. Změny genetické informace vedou k idiosynkrazii, tj. k reakcím na první dávku, bez předchozí senzibilizace. Např. u jedince s atypickou cholinesterázou je nedostatečná biodegradace suxamethonia (myorelaxans). Naopak předchozí senzibilizace se předpokládá u druhé podskupiny typu B - alergických reakcí Tentýž lék může nežádoucí účinek jak typu A, tak typu B

Typ C (Continuous) je vyvolána dlouhodobým užíváním např.analgetik - analgetická nefropatie. Jedná se o postižení glomerulů i tubulů vyplývající z dlouhodobého vlivu analgetik-antipyretik, zejména fenacetinu, které se v moči koncentrují. Často dochází k nekróze ledvinných papil, laboratorně se objevuje hematurie, později klinicky nefrogenní hypertenze, předčasné stárnutí, ev. malignity močového sytému, hlavně močového měchýře. Typ D (Delayed) jako opožděně se manifestující po dlouhé době latence - kancerogeneze . Typ E (End of use) -např. syndrom z vysazení betalytik (rebound fenomen). Při dlouhodobě snížené expozici receptoru přirozeným agonistům dochází k up-regulaci, tj. ke zmnožení příslušných receptorů.

PODÁVÁNÍ LÉČIV V TĚHOTENSTVÍ. tvoří samostatnou kapitolu, a to nejen z aspektu změněné reaktivity matky, ale též z hlediska možného ovlivnění plodu. Všechny odchylky ve vývoji jedince - počínaje oplodněním vajíčka až po období postnatální - zahrnující smrt embrya či plodu, morfologické malformace, mentální defekty, retardaci růstu i intelektu až po různé funkční deficity orgánové označujeme jako účinky teratogenní Teratogenní účinek je multifaktoriální. Spolurozhodují následující faktory: 1. Typ látky, fyzikální a chemické vlastnosti Základním předpokladem teratogenního vlivu je průnik látky placentární bariérou. Podle klinických studií byly látky seřazeny podle vhodnosti použití v těhotenství do několika skupin (ke zkoušce prosím orientační znalosti látek v těhotenství kontraindikovaných - viz následující tabulka

2. Stádium vývoje nového jedince (plodu) I. GAMETOGENEZE je ohrožena léky s účinky mutagenními. Projeví se sterilitou rodičů nebo smrtí nového jedince při rozsáhlých změnách poškozeními organickými i funkčními (anomálie funkcí). II. BLASTOGENEZE. období segmentace (0.-14. den). Během prvního týdne zůstává oplodněné vejce v dutině uteru volně. Účinek teratogenů určité intenzity se projeví smrtí. Slabší intenzita podnětu vede k náhradě poškozených (uhynulých buněk) sousedními buňkami dosud nediferencovaných, bez následků pro další vývoj.

III. ORGANOGENEZE. Počínaje 15. dnem se začínají diferencovat struktury jednotlivých orgánů. Toto stádium je v podstatě uzavřeno 90. dnem (konec 3. měsíce), ukončením vývoje pohlavních orgánů. V tomto období se uplatňují účinky vedoucí především k anatomické malformaci různého typu. IV. OBDOBÍ VÝVOJE FÉTU (plodu). 91.-280. den. V tomto období se dokončuje vývoj orgánů zejména po stránce funkční. Nehrozí nebezpečí hrubých anatomických malformací, účinky teratogenní se mohou projevit změnami funkčními - především v CNS, např. postnatální encefalopatie různého druhu.

3. Organizmus matky Z fyziologického hlediska je malé riziko teratogenních účinků u mladých žen, vyšší procento je u žen příliš mladých a u žen po 40. roce života. Uplatňují se zde patrně vlivy rozhodující o nedostatečnosti výživy placentou, event. mutagenní vlivy v pozdějším věku.

U člověka byly zatím vytipovány tři skupiny látek jako teratogeny:  TERATOGENY JISTÉ - které se projevily u člověka  LÁTKY SE SUSPEKTNÍM TERATOGENNÍM ÚČINKEM U ČLOVĚKA: ACE inhibitory- látky, které se podle některých autorů projevily u člověka jako teratogenní, jinými autory však tyto účinky potvrzeny nebyly. U antiepileptik není jisté, do jaké míry se na malformacích prokázaných u člověka, podílí samo onemocnění (epilepsie).  Látky, jejichž teratogenní účinek byl pozorován pouze v experimentu na zvířeti - TERATOGENY POTENCIÁLNÍ - prednizolon (rozštěpy patra), salicyláty, chinin, antituberkulotika, kofein apod.

Prevence teratogenního účinku spočívá v zásadním vyloučení všech teratogenů z terapie u žen gravidních, v omezení jakékoliv medikace na nejnutnější minimum (což platí zejména pro nové léky, u nichž nejsou žádné praktické zkušenosti týkající se vlivu na lidské féty). V omezení teratogenů u všech žen ve fertilním věku. Také při laktaci je třeba uvědomit si možnost přestupu léčiv do mateřského mléka a možnost výskytu nežádoucích účinků v organizmu kojence

PODÁVÁNÍ DĚTEM musí vycházet nejen z úvahy beroucí na zřetel věk, hmotnost a povrch těla, musí se opírat i o znalosti zvláštností farmakokinetiky a farmakodynamiky v dětském věku. Obecně se při stanovování velikosti dávky léčiva pro dítě užívá korelace mezi věkem a povrchem těla, a to podle vzorce: povrch těla dítěte v m2 přibližná dávka = -------------------------- x dávka pro dospělého pro děti 1,7 Povrch těla lze odečíst z nomogramu dle hmotnosti a výšky (obr. 37), přepočet platí do věku 15 let, později lze lidský organizmus považovat z hlediska farmakologického a klinického účinku léčiv již za dospělý.

nezralost enzymatických biotransformačních systémů a nezralost V mnoha případech však nelze pouhým mechanickým přepočtem stanovit dávku pro dítě. Účinek řady léků je totiž u dětí modifikován odlišnou kinetikou a dynamikou. Zvláště výrazné jsou tyto rozdíly u novorozenců, kojenců a zejména u dětí nedonošených s nízkou porodní hmotností. Z hlediska farmakokinetiky je to především ovlivnění absorpce v závislosti na ploše střeva, hypokinetická cirkulace, snížená vazba na bílkoviny plazmy, relativně větší objem extracelulární tekutiny, nezralost enzymatických biotransformačních systémů a nezralost ledvin a nedokončený vývoj hematoencefalické bariéry. Na případných změnách farmakodynamiky se podílí především nezralost CNS a dalších orgánů. I když u donošených jedinců dochází k výraznému zvýšení některých funkcí již poměrně záhy (renálních funkcí během 2 - 3 týdnů, jaterních funkcí během prvních měsíců) po narození, řada rozdílů přetrvává až do dospělosti.

"Gray" syndrom u novorozenců (zejména nedonošených) je Nezralost ledvin v případě AMINOGLYKOSIDŮ přispívá ke kumulaci antibiotik a může vést k intoxikaci a poškození ledvin a sluchu. Vychytávání TETRACYKLINOVÝCH ANTIBIOTIK v zubní a kostní tkáni může nepříznivě ovlivnit první i druhou dentici (vede k hypoplazii skloviny, zabarvení zubů) a růstu dlouhých kostí, proto se vyhýbáme jejich podání do 8 let života. "Gray" syndrom u novorozenců (zejména nedonošených) je následkem nedostatečné konjugace CHLORAMFENIKOLU při nezralosti glukuronidázového systému v játrech. Probíhá pod klinickým obrazem šedé cyanózy až kolapsu a může končit fatálně.

"Reyův syndrom“- závažnou hepatopatii a encefalopatii Hromadění BILIRUBINU v bazálních gangliích (tzv. jádrový ikterus) je pozorováno po látkách zvyšujících tvorbu bilirubinu či uvolňujících jej z vazby na bílkoviny, např. SULFONAMIDECH. Methemoglobinémie po oxidujících látkách jako NITRITY, NITRÁTY, FENACETIN, SULFONAMIDY je následkem nedostatečné redukce metHb na hemoglobin. MORFIN vede snadnou k útlumu dechového centra a je kontraindikován do 6 měsíců po narození. ANTIHISTAMINIKA snižují práh citlivosti pro vyvolání křečí, je proto nutno upravit dávku a podávat lékové formy "pro infantibus". Soudí se, že ACYLPYRIN může vyvolat "Reyův syndrom“- závažnou hepatopatii a encefalopatii (jak bylo retrospektivně popsáno u dětí s virózou nebo spalničkami). Je proto do12 let věku nahrazován antipyretiky dětského věku: acetaminofenem (paralenem) nebo ibuprofenem.