1. Světová válka Roman Valenta

Příčiny války: snaha některých států o rozpínavost a zisk koloniálního území (př. Německo a Itálie); nevyřešené problémy na Balkáně (napjaté vztahy Ruska a R-U s tamními národy pod tureckou nadvládou); v závěru 19.století vzedmuté národnostní a nacionální napětí, spojené s hospodářským boomem evropských států, hlavně Německa (zbrojení…). Záminkou rozpoutání konfliktu byl atentát na R-U následníka trůnu Františka Ferdinanda d´Este v Sarajevu 28.6.1914, spáchaného srbskou organizací Černá ruka.

I. Válečná událost 1915 – 1916 Na všech bojištích probíhá zákopová válka se střídavými úspěchy obou stran. Do války vstupuje v dubnu 1915 Itálie na straně Trojdohody. Západní fronta: Během r. 1915 přebírá aktivitu Trojdohoda (bitva na řece Sommě v červenci 1915), Němci předtím poprvé použili bojové chemické plyny - duben 1915 ve 2. bitvě u Ypres. Ale oboustranné neúspěchy přivedly bojující strany na počátku r. 1916 do bitvy o pevnost Verdun, která trvala od února do prosince 1916. Tato bitva byla soubojem „cti“, postaveným na snaze dohnat protivníka k nasazení všech vojáků a bojových prostředků a přivést jej k totálnímu vykrvácení, aby přistoupil na jednání o příměří či přímo kapituloval.

II. Válečné události v letech 1917-1918 Na většině bojišť pokračovala zákopová válka, situaci ale výrazně proměnily dvě události – v dubnu 1917 vstupují do války USA a v březnu 1918 končí svou účast ve válce Rusko.

III. Závěr války a její bilance Nepříznivá situace na bojištích spolu se zhroucením hospodářství přivedly Německo a R.-U. k jednání o příměří v říjnu 1918. R.-U. přitom využilo nabídky amerického prezidenta Wilsona, kterou učinil již v lednu 1918 předložením tzv. 14-ti bodového programu poválečného uspořádání světových poměrů. Na německé straně doporučili císaři Vilémovi II. jednání o míru jeho generálové Ludendorff a von Hindenburg. Císař váhal až do okamžiku vypuknutí revoluce v Německu, která smetla císařství. Německá generalita podepsala mír 11.listopadu 1918 ve štábním vagóně vrchního velitele dohodových vojsk francouzského maršála Foche (čti foše) v Compiégne (čti kompiéň). Bilance: 10 miliónů mrtvých v boji, 7 miliónů zemřelo na následky válečných útrap (hlad, nemoci). Dodnes přesně nevyčíslené materiální škody. Zničená země (oblast severní Francie, Beneluxu, Německa, severní Itálie, Balkánu, Polska). Morální a humanitární šok, válka je chápána jako konec tzv. belle epoque (tj. „krásných časů“ 19.století); v literatuře (př. Remarque) se objevuje pojem tzv. ztracené generace, tj. lidí, kteří prošli 1. sv. válkou a měli problémy s návratem do normálního života (byli dokonce ostatní společností odmítáni). Poválečným uspořádáním poměrů v Evropě a ve světě se zabývala Pařížská mírová konference, která probíhala na několika místech ve Francii v letech 1919-1920. V jejím průběhu byly podepsány mírové smlouvy mezi tzv. spojenci (státy Trojdohody + další) a všemi poraženými státy (Něm., Rakouskem, Maďarskem a Tureckem). Výsledkem jednání byl tzv. Versailleský mírový systém – v této podobě vytrvala Evropa až do poloviny 30.-tých let.

Děkuji za pozornost