12 PŘÍČIN ODLIŠNOSTI NÁZORŮ …kardinální problém mezilidské komunikace.

…žánrový obrázek…

Základní pojmy - 1. Objekt, předmět – část reálné skutečnosti, která je předmětem pozorování a uvažování. Vymezení a izolace určitého objektu z kontinua jsoucna je samo o sobě filosofický a noetický problém

Základní pojmy 2. Vjem – zaznamenaný signál smyslových receptorů Názor – uvědomění si předmětu, spojené obvykle s jeho zařazením do určité kategorie a s jeho hodnocením Světový názor – relativně stálý soubor člověkova vědění či domnění o světě

Vztahy základních pojmů Cesta od vjemu k názoru je složitým procesem, na kterém se účastní relativně mnoho činitelů, vzájemně se různým způsobem ovlivňujících Názor není „objektivním odrazem“ vjemu, a tím méně pak pozorovaného jevu. Shrnuto: svět není takový, jaký se nám jeví

Hamlet, princ dánský: Nic není dobré ani zlé – to myšlení to dělá takové

A mimo to … Vnímání samo je ovlivněno již existujícím názorem na pozorovaný objekt, případně světovým názorem (člověk vidí to, co zná, případně to, co chce vidět) Jakákoliv argumentace, snažící se změnit něčí názor, může být úspěšná pouze tehdy, pokud bere v úvahu jeho původ a povahu.

Základní situace Dva lidé tedy pozorují jednu a tutéž skutečnost (?) (jev, realitu, událost) a každý z nich ji přesto popíše jinak, a vytvoří si na ni zcela odlišný názor. Běžně chápáno jako porucha a nenáležitost a řeší se hádkou Látka filosofické propedeutiky, neurofyziologie, psychologie a sociologie

1. Lidský mozek Ústředním orgánem, přijímajícím od smyslů signály, je mozek, součást nervové soustavy Jeho role v procesu komunikace člověka s jeho okolím je rozhodující, mnohostranná a nezastupitelná, a proces i podoba komunikace je spjata s jeho systémovými vlastnostmi

Obecné a individuální Lze rozeznávat obecné systémové vlastnosti lidského mozku jako takového a specifické vlastnosti každého jednotlivého.

Obecné systémové vlastnosti Neurony a jejich spojení, vytvářející síť 100 miliard neuronů, neuron 30 mikronů, propojen s 5000 dalšími neurony. Každý neuron si vede statistiku, srovnávající přijaté vzruchy a útlumy, do určitého bodu reaguje analogově a pak skokově dochází k vzruchu, jehož předání se však řídí dle stavu dalších neuronů. Vzruchový signál může během 20 mikrosekund modifikovat stav až 100 000 dalších neuronů.

Obecné systémové vlastnosti „Tvoření názoru“ vyplývá z povahy síťové samoregulující struktury, která je aktivní a první přijaté informace vytvářejí strukturu, ovlivňující přijetí (pochopení) dalších přicházejících informací. Informace dopadají „na krajinu“ Neplatí komutativní zákon Chemické pozadí všech procesů, chemie štěstí - endorfiny

Co z toho vyplývá Mozek vnímá přijaté signály nikoliv pasivně (jako fotografická deska), nýbrž v závislosti na strukturách a šablonách, které jsou v něm již vytvořeny nebo se záhy vytvoří.(Jo, to je jako…) „Lidský rozum se opírá o ty věci, které již jednou uznal za správné – všechno ostatní uvádí s nimi v souhlas“. Fr. Bacon 1620 Přitom však může na jeden a tentýž vstup reagovat pokaždé jinak Tyto vlastnosti systému mají dobrý smysl – odstraňují stav nejistoty a oscilace, při komunikaci mohou být překážkou, změna šablony je však možná „Haló efekt“

Jedinečná stavba každého jednotlivého mozku Lidský mozek není postaven podle „jednotného plánu“, každý člověk je i v tomto smyslu „hapax legomenon“ Hippokratova a Galénova typologie: Cholerik – dráždivý, vznětlivý Melancholik – trudomyslný a pesimistický Flegmatik _ tichý, klidný, opatrný Sangvinik – šťastný a činorodý

Další vrozené rysy osobnosti Extrovert, introvert Lidé, preferující nové a neznámé Lidé, preferující staré a vyzkoušené Lidé, preferující bezpečí a jistoty Lidé, preferující rizika a boj Lidé s dobrou schopností přizpůsobit se poměrům a okolnostem Lidé s vrozenou tendencí k nespokojenosti a vzdoru

Sociokulturní dispozice Lidé s tendencí k dominanci, nezávislosti, nevázanosti Lidé s tendencí k submisivitě, podřízenosti Široká paleta možností různých kombinací různých stupňů schopnosti (potřeby) poroučet a poslouchat

Rigidní a otevřené myšlení Lidé s vyvinutým smyslem pro pravověrnost (potřebují vědět či se dopátrat „jak je to správně“, případně „jak je to jedině správně“) Lidé s otevřeným systémem („ale ano, tak je to nakonec také možné, tak by to vlastně také šlo“)

Vliv dominantní hemisféry Levá hemisféra Řeč, logické myšlení, systémy a celky, matematika Kategorická hemisféra Pravá hemisféra Prostorová představivost, emoce, umělecká tvořivost, smysl pro detail Reprezentační hemisféra

Důsledky těchto odlišností Odlišné preference v oblasti hodnot (toto je lepší než tamto) Odlišný životní styl (Eskymo Welzl) Odlišná dispozice ve smyslu náklonnosti k určitému modelu společnosti, resp. k určitému směru politické orientace Odlišné komunikační vzorce

Gruntovní naučení De gustibus non est disputandum (někdo má rád vdolky, jiný holky) Nemá smysl se hádat o chutích a barvách Do oblasti „chuti“ patří i seřazení hodnot a základní dispozice postojů k různým politickoekonomickým formacím a jimi nabízeným strukturám

Odlišnost jako dar Zde vyvstávající odlišnosti lze chápat jako dar a hřivnu, svěřenou lidem k jejich společnému dobru. Kolektiv ze samých „spokojených se vším“ by byl stejně defektní jako kolektiv ze samých kverulantů

Praktické rady Názorové rozdíly, pramenící v této příčině je obvykle nejlépe považovat za neodstranitelné „Brát lidi takové, jací jsou“ Je možno tyto vlastnosti podchytit a usměrnit – od trapisty po rytíře

Praktické doporučení Úsudky a postoje, z tohoto místa vycházející předkládat v podobě „mně je bližší“, „mně víc chutná“, „mně je příjemnější a milejší“. Nezdůvodňovat a neobjektivizovat!

2. Odlišná základní krajina

Odlišná základní krajina - dětství Specifická charakteristika místa, kde člověk získává první zkušenosti se světem Povaha a intenzita těchto zkušeností Charakter sídla a krajiny Povaha výchovy Sociální poměry

Význam „Dětství“ v životopisech představuje obvykle expozici, na kterou navazuje další pokračování, dílo daného člověka.

Základní tendence První a základní tendencí, vyplývající z vepsané základní krajiny je její promítání do celého světa (děti v New Yorku) Podobně i se systémem hodnot a myšlení „Podle sebe soudím tebe“

Vliv základní krajiny Hodnotový systém (může i paradoxně) Podvědomé a apriorní stranění určité straně sporu Nezřídka přeceněno – „kádrování“ dle původu Z chudé chaloupky v horách může vyjít světec, loupežník i horlivý panský pacholek. Na zámku může vyrůst arogantní boháč stejně jako filantrop či altruistický sociální reformátor.

Moje základní krajina

Možnosti změny Rozšíření obzoru (cestování, studium) Zvyšování schopnosti nalezení společného jazyka s lidmi jiných základních krajin (nevyhýbat se těmto setkáním) Hledání širší krajiny – evropanství, světoobčanství Obohacení života o nové přístupy a náhledy

Existuje „národní povaha“? Národní povaha – problematický fenomén s možností zneužití Bránit se srovnávání (lepší-horší) Češi berou všechny formule, a třebas i jen floskule, příliš vážně Fr. Vymazal Nebát se a nekrást ! T.G.Masaryk

Vědomí kořenů Základní krajina je součástí vědomí vlastní identity (až po lokálpatriotismus) Vykořeněnost může znamenat deficit, vnímaný jako stav, ve kterém člověk „neví, čí je“ („deklasované živly“) Potřeba „někam patřit“ Vykořeněnost jako šance překročit bariéry – schopnost „žít za ohradou“ Moudrá lady a kulturní imperialismus

Komunikační důsledky Základní krajina obvykle vytváří dispozice, na které se napojují další formující vlivy. Její přímé či bezprostřední působení je spíše vzácností. Neschopnost překročit hranice své základní krajiny se projevuje jako „omezenost“ („je bordýrovaný“) Člověk, neschopný překročit hranice svého oboru „Čtenář jedné knihy“ (a zoufalý spor mezi dvěma podobnými, jenže s jinou knihou)

3. Příčina - „program“ Velká část názorů je vytvořena pod vlivem světového názoru, kterým se daný člověk „dívá na svět“ Fenomén „světový názor“ je kritickým úskalím komunikace „Já to vidím normálně!“ Světový názor lze považovat za „program“, vyhodnocující přicházející informace a tvořící názor na jevy, kterých se týkají.

Kultura jako „program“ Naše myšlení se odehrává v „programu“, který do značné míry přejímáme ze svého okolí, z kultury, představující naši „základní krajinu“ v širším slova smyslu Naše rodná kultura se nazývá „euroamerická“, případně „západní“ či „židokřesťanská“ Název je stejně problematický jako definice Evropská kultura s sebou nese taková specifika, která se jinde nevyskytují. Tato specifika mohou být chápána a uchopena buď jako dar nebo jako kletba

Povaha a původ evropské kultury Vyjádřeno v aforismu: Evropská kultura stojí na třech horách Sinai – Hospodinův zákon, svěřený Mojžíšovi Akropolis – řecká filosofie Kapitol – římské právo

Jiný aforismus… „Vezměte cokoliv, co najdete v evropské kultuře, a hledejte, odkud to pochází. Skončíte buď v Bibli, nebo v řecké filosofii, případně v římském právu, a nebo u nějakého Peruna nebo Wotana.“

Další verze…. Leon C. Marshall, profesor národního hospodářství na univerzitě v Chicagu, v knize „Po stopách lidského pokroku“. Vyšlo česky 1932. Kultura řecká Kultura římská Kultura židovská Kultura germánská

Jak pracuje Program (ve smyslu počítačové terminologie) je soustava uplatněných postupů hledisek a kriterií, kterými jsou vstupující informace tříděny, zařazovány a hierarchizovány.

Funkce světového názoru V lidské kultuře (i ve světovém názoru jednotlivého člověka) jde o to, že vnější svět nahromaděných jednotlivostí je sestaven do smyslem obdařeného příběhu či obrazu, ve kterém se člověk „vyzná“ a je schopen ho intelektuálně obsáhnout. Tento „obraz světa“ využívá při vyhodnocování jevů.

Kardinální problém Kardinální problém evropské (euroamerické, západní, judaisticko-křesťanské) kultury je právě v tom, že je složena z několika navzájem ne slučitelných „programů“ Celé dějiny evropské kultury provází (mimo jiné) snaha prohlásit určitý program za jediný, dokonalý, konečný, definitivní atp.

Důsledky Příčina nejistoty a rozpolcenosti Příčina svárů, sporů, hádek Boj ideologií Války

Podstata „programu“ „Program“ sestavuje okolní svět do určitého člověku pochopitelného pořádku. Program dává jevům místo i hodnotu Umožňuje volbu a rozhodování - „ x je lepší než y“

Přetvoření chaosu v řád

Kultura jako „program“ Evropské programy 1. Hebrejský 2. Řecký 3. Římský 4. Barbarské programy

Hebrejský přínos

Charakteristika hebrejského programu Lidstvo jako rodina Svět je místem, na kterém mají lidé žít s vědomím své konečnosti, ale s radostí ze svého poslání Základní pojmy – láska, milosrdenství, pokoj, pomoc, sounáležitost, ale ovšem i hřích, vina, trest, oběť

Definice člověka Člověk není autonomní systém (představa „nezávislého člověka“ je deklarována jako svévole) Relativně velké cenění intelektuálních schopností člověka, avšak ne neomezeně. Předpokládá se, že intelekt lze použít k dobrému i zlému, a je tedy třeba vedení a dohled. Moudrost, nikoliv chytrost.

Přínos Řeků

Charakteristika řeckého přínosu Estetický způsob vnímání Vyzdvižení racionality Ideje formují chápání světa Svět jako vzájemně propojený inteligibilní systém - metafyzika Počátky a základy racionální vědy - předpoklad uzavřených systémů „Gang tří“ dle E. de Bono

Přínos Římanů

Charakteristika římského přínosu Pragmatický přístup k světu Právní věda Fiat justicia, pereat mundus Dokonalý systém vlády v podmínkách multikulturní říše Vojenství na odborné úrovni

Přínos ostatních národů

Přínosy barbarských národů Vojenská demokracie Objevitelská vášeň Mystika Nezkrotný dynamismus

a co bylo dále…. Jednotlivé „programy“ se navzájem setkávají a vytvářejí kompozice (synkretismus).Vítěz nezřídka přejímá „program“ poražených. Do nových kompozic obvykle vstupuje pouze část z širokého bohatství setkavších se programů. Vše v Evropě z oněch základních prvků – analogie k organické chemii, kde je vše z uhlíku, kyslíku,vodíku a dusíku

Vznik „kompozicí“ Křesťanství vyrůstá z židovství s některými prvky hellénistickými Augustinem vytvořena kompozice středověkého univerzalistického křesťanství, doplněním prvků platonských a novoplatonských Tomáš Akvinský nahradil Platona Aristotelem

Evropský novověk Renesance – zvýšený příliv řeckých a římských prvků Vznik politických směrů, orientujících se v zásadě dle Platona, Aristotela nebo Říma Nacionalismy – objevení původních evropských národních prvků

Z daných komponent vykrystalizovaly tyto modely společnosti: Model obchodní (svět jako tržiště) Model válečnický (svět jako bojiště, the struggle for life, sociální darwinismus) Model individuální svobody (svoboda dítek božích, resp. anarchie) Model utopický (něco mezi kasárnami a klášterem) Model racionální vědy (sociální inženýrství)

Podoby proměn Evoluce – postupná, obvykle „mimoděčná“ proměna, způsobená opouštěním jedněch a přijímáním jiných prvků (ústup středověké církve od přísné usurární doktriny) Revoluce – násilná a dramatická změna paradigmat, vystřídání jedné kompozice jinou Degenerace – posun k jednodušším a vžitým praradigmatům

Kardinální problém naší evropské situace Marné (i dobře míněné) snahy o zavedení konečného společného programu Žádný z existujících programů nemá podprogram či rozhraní ke komunikaci s ostatními programy (případně má, ale nebývá aktivováno) Součástí každého programu je představa jeho vlastní jedinečnosti, dokonalosti a dostačitelnosti

Manichejství Pro interpretaci vztahu mezi jednotlivými programy je používáno manichejství, vidící svět jako kolbiště, kde bojuje absolutizované dobro s absolutizovaným zlem. Jde o „černobílé vidění“, které dělá ze sebemenšího sporu a z celé mezilidské komunikace i z celého života jednu velikou křížovou výpravu.

A ještě manichejství Manichejství vidí dějiny i život jako černobílý boj dobra se zlem. K potření zla jsou dovoleny a posvěceny všechny prostředky. Pravověří proti pohanství (či kacířství), pokrok proti zpátečnictví,boj vykořisťovatelské a vykořisťované třídy, demokracie proti totalitě atp. Naši „Good boys“ proti jejich „bad boys“ – jazyk primitivní idiotské propagandy

Důsledky manichejství Přesvědčování místo diskuse (v nejlepším případě) Nemožnost řešení v moudrém duchu „zlaté střední cesty“ Komunikace se stává nepřetržitě krizovou, konfliktní a defektní Myšlení se pohybuje v kategoriích vítězství - porážka

a mimo to také Chybí smysl pro to, že program, kterým se bude spravovat pospolitost, nemusí a dokonce ani nemůže být totožný s programem daného konkrétního individua (První křesťané žili v „pohanské“ říši a nepovažovali to za něco nenormálního)

Praktické komunikační a konverzační důsledky Každý program či kompozice představuje svébytný souřadnicový systém s vlastní soustavou hodnot Z hlediska každého souřadnicového systému je každý jiný systém buď směšný, nebo absurdní, případně zločinný. Proto je politika a náboženství v konverzaci „zapovězeným tématem“. Vede ke sporům a hádkám.

Praktické společenské důsledky Neschopnost aplikovat na jednotlivé segmenty života společnosti přiměřený program (obchod nelze provozovat jako charitu, zdravotnictví a školství lze sotva spravovat jaké výdělečné instituce, atd.) Absolutizace jakéhokoliv programu vede vždy k poruchám a zločinům Netolerance, konflikty, volání po silových modelech řešení

Světový názor Konkrétní kompozice, kterou vědomě či nevědomě ve svém myšlení člověk aplikuje, se nazývá „světový názor“ Kultivace světového názoru je prvním krokem k lepší komunikaci. „Poznej sama sebe!“ – čemu věřím, na čem stavím

Volba světového názoru Můj „program“ - můj světový názor jsem si nezvolil z ostatních možných proto, protože že je „správný“, nýbrž proto, protože mně ladí s mým habitem a základní krajinou, odpovídá jimi nastaveným kriteriím a celkově vzato se mně líbí.

Praktické komunikační rady Na pronesený kategorický soud, který nesdílíte, bývá vhodné replikovat : „Ano, jistě, to je váš názor.“ V žádném případě se nenechat vyprovokovat k hádce, raději začít bez jakéhokoliv přechodu mluvit o počasí Uvědomit si, že politika není nejvyšší a tím méně ne jedinou dimenzí lidského života a náboženské pravdy našeho vlastního vyznání jsou racionálně nedokazatelné

Praktické komunikační rady Politice a náboženství se v rozhovorech vyhýbat. Vnášet je do hovoru je většinou nevkusné Pokud je již toto téma nastoleno, varovat se kategorických hodnotících soudů „Je to tak a tak…!“

Formulace úsudků Názory a stanoviska pronášet s flexibilizátory: „Domnívám se…“ „Dle mého názoru…“ „Jak já té věci rozumím…“ „Mně se to jeví tak…“ „Obávám se že…“ „“Vycházím-li z toho, že…., dospívám k tomu, že …“

4. Odlišnost daná úřadem a rolí „Úřad“ je kulturní fenomén či instituce, vkládající do mysli člověka další mysl, myslící a hodnotící věci z hlediska (a v zájmu) určitého nadosobního celku (obce, státu). Jednodušeji strukturované mysli nejsou tohoto náročného výkonu schopny („buď je to přece tak nebo tak!“)

Nesnadné pochopit Vzdělání spočívá i ve schopnosti komunikace mezi myslí „vlastní“ a „úřední“ Rozlišit, kdy jsem někde soukromě a kdy služebně…

Problém chápání „úřadu“ Jednodušeji strukturované mysli nejsou tohoto náročného výkonu schopny Pomůckou byla a je uniforma - voják, policista, ale i kněz, soudce (a kdysi, za spořádaného Rakousko-Uherska, i úředník) Defektem je jak představa, že „stát jsem já“, tak „rozplynutí se v roli“ – „ve službě jsem pes a ve službě jsem stále“

Komunikace s člověkem v úřadu Komunikace s člověkem v úřadu je asymetrická a předpokládá respekt k úřadu. Autorita úřadu je nezávislá na osobní autoritě jeho nositele (šerifská hvězda) Neschopnost vnímat autoritu úřadu může být až kulturním defektem Císařovy nové šaty

Problém autority „Přirozená a umělá autorita“ – Igor Hnízdo, společenské důsledky Pojem a vnímání autority je založeno na vědomí řádu a fragmentálnosti jedince v něm.

C.k. úředník v uniformě

Demokracie a úřad Absolutizace vlastního Já nevytváří prostor pro vnímání autority (krom „přirozené“) I demokracie je závislá na autoritách, předpokládá ovšem schopnost autoritou být (je citelně popřeno zjevným prosazováním stranických partikulárních zájmů)

5. Hlediska, braná v úvahu Každý lidský čin má nespočet aspektů, ze kterých je možno ho pozorovat a hodnotit

Aspekty Aspekt ekonomický Aspekt právní Aspekt etický Aspekt estetický Aspekt zdravotní Aspekt ekologický atd. atd. atd.

Problém plurality aspektů Každý možný aspekt má svá vlastní kriteria, určující hodnotu dané ideje, případně žádoucí způsob její realizace Požadavky, vyplývající z jednotlivých aspektů jsou obvykle odlišné, často protichůdné Obvykle je největší rozpor mezi výsledky hodnocení aspektu pragmaticky-ekonomického a etického. Ekonomicky nejvýhodnější řešení bývají morálně nejproblematičtější. Aspekt časového horizontu

Problém plurality aspektů Jednoduše strukturované evropské mysli řeší tento problém „monismem“, tedy uplatněním pouze jednoho, obvykle toho nejsnáze pochopitelného aspektu. Šofér generála Bieglera Výhoda osvíceného monarchy Nesystémový kočkopes

Důsledek aspektů Každý aspekt umožňuje vidět pouze určitou stránku vnímané skutečnosti. Některé aspekty zobrazují pozitivní a žádoucí důsledky a efekty, jiné naopak Pohled pouze z jednoho hlediska vede k jednostranným, a obvykle mylným závěrům Pozadí evropského aktivismu a orientálního kvietismu

Aktuální problém (z tisku) U veřejných zakázek se vítězná nabídka vybírá na základě jediného kriteria - nabídnuté ceny Stává se tedy proto, že zakázku vyhraje nabídka, která je zcela nerealistická (zakázku na srovnávací testy základních škol vyhrála „společnost“, nevlastnící ani kancelář)

Orientální řešení Wu – wej, „jednání nejednáním“

Komunikační a argumentační důsledky Argumentace je běžně založena na jednostranném akcentu na některý aspekt. Protiargumentace spočívá v přednesení pohledu z jiného aspektu. Váha jednotlivých aspektů je ovšem záležitostí „programu“. Totalitarismus lze chápat jako absolutizaci určitého aspektu

Kacířská otázka….. Nebyl i celý spor Mistra Jana Husa s koncilem rovněž záležitostí uplatnění dvou různých přibližně stejně závažných aspektů jedné a téže otázky? Nejde o totéž i v politických sporech? Není i zde řešením klidné a věcné ujasnění si možných aspektů a jejich významu?

Profesní deformace Lékař vidí samé pacienty Policista a soudce samé delikventy Účetní vidí svět prizmatem „má dáti – dal“ Specifický typ: „Ty jako kšeftmon si přece dovedeš spočítat, kolik bys na tom vydělal“.

Technokrat Technokrat je odborně vzdělaný člověk, sledující problém a jeho řešení úzkým pohledem své odbornosti, bez vědomí vedlejších následků svého zúženého pohledu a bez ohledu na ně. Vidět svět prizmatem „má dáti – dal“ Ale ovšem: „Zvážíš-li všechno ze všech stran, nevíš už teprve nic“

6. Zkušenost a její význam Nepřehledná, složitá a „virtuální“ jsoucna (instituce, systémy, ideologie) posuzuje člověk na základě vyhodnocení svého konkrétního setkání s nimi. Odlišnost takto nabytých zkušeností a na nich postavených názorů může být propastná. Nejjednodušší situace v přírodovědě

Nejjednodušší situace

První komplikace Rovnoběžné paprsky dopadají na nerovný terén Ze zkušenosti jednoho paprsku je možno odvodit velmi málo Tato povaha situace obvykle není respektována a je zpracována jako v případě 1. Žena v Ořechově a vyhodnocení její zkušenosti

Zkušenost, empirie

Srovnání s nerovným povrchem Každý z paralelně dopadajících paprsků dopadne na jinak skloněné místo nerovné plochy Zkušenost, projevující se odrazem do určitého směru je nahodile dána povahou povrchu v místě dopadu Z individuální zkušenosti nelze vyvodit relevantní informaci o celkové povaze (sklonu) celé nerovné plochy

Další komplikace

Složitější a reálnější příklad Paprsky nedopadají paralelně – odlišnost daná nerovností plochy je doplněná odlišností úhlů dopadu. Předpokládáme-li směr zleva doprava (pod jakýmkoliv úhlem) jako kladný a opačný jako záporný, pak u paprsku dopadajícího v onom určitém směru je větší pravděpodobnost odrazu ve stejném směru V bodě A budou zkušenosti obou tam dopadajících paprsků zcela odlišné – která je „pravdivá“?

Kritika individuální zkušenosti Individuální zkušenost je nahodilým výsledkem interakce mnoha proměnných veličin Z výsledku individuální zkušenosti nelze vyvodit podobu zkoumaného objektu Nesnadnost oddělení zastupujícího subjektu a jím reprezentovaného systému. Zkušenost vede k DOXA - zdání

Etické otázky Problém absolutizace vlastní zkušenosti Budiž slyšena i druhá strana Problém předkládání vlastní zkušenosti jako závazku pro druhé „Jak s ním můžete kamarádit, když přece víte, co mně udělal (udělali)?“ Egocentrické tendence k jednostrannému vidění Pošetilá představa, že člověk bude rány rozdávat a přitom žádnou neutrží

Problém kolektivní zkušenosti Problém „kolektivní zkušenosti“ – součást společného vědomí a identity Palacký, Jirásek, Pekař, atd. atd… „Obraz nepřítele“, jeho stmelující efekt a jeho leckdy zhoubné důsledky Zkušenost individuální a oficiální Uznání zkušenosti druhých – musí být vzájemné, boří kategorické soudy. Povinnost uznat i povinnost vzepřít se

Několik poučení Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá Budiž slyšena i druhá strana Uznání odlišných zkušeností předpokládá vzájemnost Egocentrismus vyvyšování a vnucování vlastní zkušenosti Neučiníš křivého svědectví Potřeba odpuštění

Filosofické a náboženské korektivy Účelosloví – „špatné zkušenosti“ jsou lekcemi, kterými se člověk má naučit být lepší a spravedlivý „Špatná zkušenost“ jako trest Lépe formulovat otázku: místo „jakou zkušenost mám já s lidmi?“ je lepší se ptát „jakou zkušenost mají lidé se mnou?“

7. Míra, srovnání, pozadí Věc či skutečnost nabývá určité kvality či kvantity teprve na určitém pozadí. I měření je vlastně položení věci na „pozadí“ míry. Pozadí je obvykle libovolně zaměnitelné, a tím se dále různí i vnímaná kvalita či kvantita.

Příklady „Ale ve světě je to úplně běžné…“ „Přesně tolik milionů, kolik stála tato miniatura, stojí půl kilometru dálnice.“ „Myslel jsem si, že jsme sto let za opicemi, ale po návštěvě (jedna země, považovaná za rozvinutou) už si to nemyslím“ Cizí neštěstí člověka vždycky potěší… Co máš doma poznáš teprve v cizině „Dělej všechno jinak než ostatní…“

Normální a přirozené Zvláštní pozadí vytváří představy, které daná mysl považuje za standard Výrazem pro to je adjektivum „normální“ či „přirozené“ Přirozené je, že každý bojuje za sebe a není povinen se s nikým dělit Pro jiného ovšem může být stejně přirozené, že kdo má víc, měl by se rozdělit s těmi, kteří strádají

Komunikační důsledky Znalost souvislostí umožňuje zvolit adekvátní pozadí a vhodně ho prezentovat Častý obrat: „Ale my jsme čekali mnohem méně…“ Problém definice vítězství Člověk do sebe zahleděný a na sebe soustředěný prožívá všechno ve znásobené míře

Pozadí a kontext Zařazení informace do jiného kontextu se rovněž mění její význam Muž v účtárně Druhý a předposlední Jakým soudem soudíte, takovým budete i souzeni Dva metry Pozadí noční oblohy a hřbitova

8. Zájmy Autobusová situace Vlastní zájmy zjevné Odlehčovací trasa Vlastní zájmy skryté Člověk má k jakémukoliv jednání dva důvody Ten ušlechtilý Ten skutečný

Moc či všemoc zájmů Zájem dokáže přehlušit ostatní vlivy Souvislost zájmů se systémem hodnot Považovat své osobní či partikulární zájmy za zájmy všelidské je sice možné a běžné, ale je to spíše egocentrická porucha narcistních jedinců Kultivovaná a eticky opodstatněná je sebekontrola a neupřednostňování svých zájmů

Střet zájmů Souběh „úřadu“ s povinností myslet v zájmu určitého celku s osobním (či skupinovým) partikulárním zájmem. V jisté míře neodstranitelný, právně relevantní od jisté kvantity, resp. kvality. Lobby a zájmy, uplatňované „vlivovými osobami“ (lobbbisté, dříve zváni hochštapleři) Čím se řídí zahraniční politika ?

9. Názory, za jejichž hlásání je člověk placen Nádenická povaha zastávaného názoru je zjevná a přiznaná Tatáž jeho povaha je skryta Hlásat určitou ideu za plat má sice některé legitimní podoby (advokát, právní zástupce a pod), jinak je spíše eticky problematické (reklama, atp.) Placení hlasatelé myšlenek jim objektivně spíše škodí. (Otázka císaře Viléma)

Problém námezdnictví (nádenictví) Politický život je realizován ve velké míře nikoliv lidmi, nesoucími dané přesvědčení, nýbrž námezdníky (vzhledem k tomu, že bývají najímáni na jednotlivé akce lze použít i pojem „nádeník“)

Dělám své řemeslo…. Žoldnéř a prostitutka Na otázku své motivace odpověděli profesionální vojáci z tzv. „zahraničních misí“ „pro peníze“

10. Podvědomí a emotivita Člověk má přesvědčení dříve, než se přesvědčí Selektivní vnímání informací v závislosti na antipatiích či sympatiích. Kultivovaná mysl a resentimenty Rezistence křivd, bez ohledu na to, jsou-li skutečné nebo domnělé

Nevědomé vlivy Traumata, křivdy Asociace „Sběrné oblasti“

Emotivita jako dominantní vliv Motivace vzniká především na základě emotivity, zcela nepatrně na základě racionálního přesvědčení. Amygdala jako nejstarší část mozku a její resort Případná otázka před diskusí: „Jste prosím vás schopen alespoň na chvíli odložit emoce a uvažovat rozumně?“

Asymetrie a řešení Člověk citlivě vnímá křivdy a bezpráví utrpěná, zatímco sebou samým spáchaná si neuvědomuje Psychohygiena, odpuštění, smíření Ať slunce nezapadá nad vaším hněvem „Hněv muže spravedlnost boží nepůsobí“ Rozčilení není program Stoa a skepse

Kompetence a nekompetence Již v antické filosofii (stoa, skepse) rozeznán deformující vliv, jaký mají emoce na vnímání a myšlení. Láska je slepá na jedno oko, nenávist na obě Sine ira et studio – bez hněvu a zaujatosti Nekompetence úřadu, v němž je rozhodující kvalifikací nenávist k tomu, co má vyšetřovat a dokumentovat

10. Předporozumění Desátá příčina je založena na systémové vlastnosti lidské mysli – člověk touží mít v každé chvíli v mysli nerozporné jasno, a přicházející informace tedy konfrontuje se svým stávajícím názorem

Proces „srovnávání“

Fce. předporozumnění Příchozí informace je srovnávána s daným uspořádaným tvarem a je zkoumáno, zda s ním koresponduje a je možno ji k němu připojit

Rovnání do šablony

Neskladná informace

Nezařaditelná informace Informace, která není v souladu se stávající strukturou působí rušivě. Jedna ze základních tendencí vede k jejímu zahnání, potlačení, znevěrohodnění

Seriozní řešení „neskladné“ informace Řešení spočívá pouze v tom, že člověk stávající systém, který mu řadil data „rozhází“ a sestaví vše znovu, takže se nalezne místo nejen pro stávající data, informace a vědomosti, ale své místo nalezne i ona nová, do původního nezařaditelná

Řešení problému předporozumění

Proměna šablony Neskladné informace mohou být integrovány pouze přestavbou šablony Riskantní a náročný proces – METANOIA, změna myšlení – pro Židy i Řeky „neskladný“ Ježíš z Nazareta je zakladatelem nové struktury Množství těchto přestaveb je limitováno Na nižších školách se učíme, že tomu tak je, na vyšších pak že tomu tak není

Běžné řešení

Běžné řešení V některých případech (obvykle v podmínkách nátlaku v jakékoliv podobě) dochází k tomu, že neskladný element je účelově zdeformován tak, aby vyhovoval stávající šabloně a pak je bez větších problémů zařazen Děje se s implantovanými soustavami (náboženství, filosofie) i jednotlivými myšlenkami

12. Odlišná míra vhledu do problému Jev a podstata Sebevědomá nevědomost Různá míra sebekritické schopnosti posoudit vlastní kompetenci Problém popularizace vědy Schopnost oddělit jev od podstaty Teoretické a empirické, EPISTÉMÉ a DOXA

A něco „navrch“ Při jakémkoliv sporu je jako první dobré zkoumat, zda se komunikující baví a dohadují o témže objektu. U abstrakt je taková shoda prakticky nedosažitelná. Ujasnění pojmů je užitečné věnovat i 90 % času, který je k dispozici. Bazírování na přesných definicích může být ovšem sabotáží

Interkulturní rozdíly 5 dimenzí kultury dle Hofstedeho Škála schopnosti srovnat se s nerovnoměrným rozdělením moci Škála individualismus – kolektivismus Škála maskulinita – feminita Škála schopnosti vyrovnat se s neurčitostí Škála časových horizontů