Optické senzory Optické senzory překonávají svými parametry vlastnosti senzorů pracujících na jiných principech
Pro praxi mají největší význam senzory optochemické, které jsou schopny měřit i extrémně nízké koncentrace chemických látek. Biochemickým senzorem na bázi Mach- Zehendera interferometru lze měřit například i přirozenou koncentraci hormonů.
Biochemický senzor s MZ interferometrem sestava Senzory tohoto typu dosahují extrém- -ní citlivosti umožňující měřit např. i přirozenou koncentraci hormonů. Povrch vlnovodu je pokryt vrstvou s vysokou a selektivní afinitou ke sledo- vané látce. Interakcí s evanescentní vlnou je pak ovlivněn efektivní index lomu vlnovodu. Důsledkem je pak fázový posuv optické vlny v senzo- rovém rameni MZ. Senzitivní oblast
Optochemické absorpční senzory Optochemické absorpční senzory umožňují, s využitím znalosti absorpčních spekter, zjistit druh i koncentraci chemických látek ve sledovaném vzorku.
Spektrometr pro UV oblast – s difrakční holografickou mřížkou
Problémem optochemických senzoru je překrývání spekter některých molekul znemožňující selektivní měření – řešení: Měření v UV oblasti (200nm-400nm) – výrazně menší pravděpodobnost překrývání spekter. Doplnění sestavy senzory chemorezistivními – jsou to tenké vrstvy polovodiče (např.: SnO 2 ), jejichž vodivost se mění selektivně adsorbovanou látkou na povrchu. Nevýhodou těchto senzoru je ve srovnání se senzory optickými nižší stabilita a reprodukova-telnost měření a problém s dekontaminací povrchu (vlastnosti se obnovují teplotním cyklováním)