Svět pohádek

Pohádka je obvykle krátký epický fiktivní příběh s nepravděpodobným dějem, který vznikl na základě fantazie a ve kterém se většinou objevují fantaskní bytosti (víla, čarodějnice, obr, mluvící zvířat atp.).nejčastěji psaný v próze pohádkách panuje značně zkreslená představa, že byly určeny dětem a že musí vždy dobře končit.

Tyto pohádky byly jakýmsi vzorovým příběhem o lidských vlastnostech, tyto pohádky byly vyprávěny, když šly děti spát.Pohádka má za cíl poučení a pobavení čtenářů či posluchačů, proto se zpravidla odehrává mimo konkrétní čas a prostor Základním tématem pohádek bývá zpravidla boj dobra se zlem, pohádky určené dětem zpravidla končí dobře, zlo je často personifikováno do nějaké pohádkové postavy (drak, vodník, atp.), která často vysvětluje nějaký negativní jev. U dobra dochází k obdobné personifikaci, kdy účelem kladných postav je vyvážit sílu zla.

Mnoho variant pohádek, zvláště ty určené pro děti Mnoho variant pohádek, zvláště ty určené pro děti. Jsou jakýmsi návodem pro děti, jak rozlišit dobro a zlo a jak si s mini poradit. Až některé moderní pohádky se spoléhají jen na barvitý a víceméně prázdný děj bez ponaučení. Fantastické motivy pohádek ale v minulosti nebyly pouhou Někteří folkoristé pokládají pohádky za historické dokumenty. Například postava zlé macechy je interpretována tak, že v historii ženy často umíraly při porodu. Jejich manžel se znovu oženil a nová macecha s dětmi z prvního manželství bojovala o přízeň i majetek.

lidová pohádka vznikla pro dospělé, dnes jen zprostředkovaně pomocí záznamu (sběratelé pohádek) - respektuje původní podobu pohádky. literární vychází z lidové pohádky, ale autor záměrně upravuje. zvířecí pohádka na rozdíl od bajky nemá v závěru ponaučení (např. Ferda Mravenec) didaktická pohádka (výchovná: navozuje situace, aby děti varovala přednebezpečím)– Červená Karkulka; Budulínek, Smolíček pacholíček kumulativní pohádka (přidávání dalších členů) - například: Domku, domečku, kdo v tobě přebývá;O červené řepě; Kohoutek a slepička. anekdotická pohádka (obvykle nevystupují nadpřirozené bytosti, ale jde o pohádkový vtip) - např. Hloupý Honza; Jak se Honza učil latinsky

K. J. Erben - Sběratel a vydavatel folklórních textů, starých literárních památek a archivních dokumentů, překladatel a básník. Narodil se 7.11.1811 v Miletín. Pocházel z chudé venkovské rodiny. Studoval v Hradci Králové a v Praze. Právnické vzdělání ho sice vzdalovalo od literatury, ale seznámení s Františkem Palackým mu umožnilo dostat se k takovým zaměstnáním, která byla bližší jeho zájmům. F. Palackého. Jeho život byl poznamenaný nemocemi a starostmi o hmotné zajištění rodiny. Zemřel 21.11.1870 v Praze. Nejznamejsí dilo se jmenuje Kytice pohádky nepíše s ohledem na dětského čtenáře (hrůzostrašné příběhy). Nejznámější: Tři vlasy děda Vševěda; Zlatovláska; Smolíček

B. Němcová - Byla to česká spisovatelka a sběratelka lidových pohádek B. Němcová - Byla to česká spisovatelka a sběratelka lidových pohádek. V dětství prožila v Ratibořicích pod vlivem své babičky Magdaleny Novotné. Byla provdána za Josefa Němce. Oproti neradostným zkušenostem je obraz života v jejích knihách idealizovaný, vymyšlený. Díla: BABIČKA-napsáno po smrti syna Hynka DIVÁ BÁRA: Je to povídka o nebojácné venkovské dívce. pohádky jsou oslavou důvtipu českého lidu; okolí Domažlicka a Slovensko (např. Sůl nad zlato, Princezna se zlatou hvězdou, Princ Bajaja); bez nadpřirozených sil např. Chytrá Horákyně.

English :fairy tales are many species and many authors nice known fairy tales are Bozena Nemcova and František Hrubín these fairy tales to collect and the authors write. The basic issue is usually fairytales Sao Tome and Principe Dobra to fight evil, fairy tales for children usually ends well, evil is often personifikováno to a fairy-tale characters (the dragon, water, etc..), Which often explains a negative phenomenon.