Detektivka ve světové literatuře Inovace výuky na Gymnáziu Otrokovice formou DUMů CZ.1.07/1.5.00/34.0488 Český jazyk a literatura Detektivka ve světové literatuře Autor: Mgr. Eva Svobodová

Román o zločinu existuje ve 4 podobách: Sociální a psychologický román o zločinu – kritika společnosti umožňující zločinnost nebo k ní člověka dohánějící (Theodore Dreiser: Americká tragédie) Non fiction novell – objektivní záznam skutečné události (Truman Capote: Chladnokrevně) Kriminální román se soustředí na pohnutky a skutky zločince, jeho útěk před spravedlností, někdy paralelně sleduje vyšetřování (Ruth Rendellová: Podoba ďábla) Detektivka pracuje deduktivně a retrospektivně s fakty, která nakonec odkryjí podstatu zločinu (lat. termín znamená „odkrývání“)

A) Anglická detektivka Základy položil Američan E. A. Poe (1809 – 1849) v 5 povídkách (Odcizený dopis, Vrah jsi ty!, Vraždy v ulici Morgue, Záhada Marie Rogetové a Zlatý skarabeus - VD C. August Dupin): motiv geniálního a svérázného velkého detektiva (VD) motiv omezené policie motiv vypravěče – přítele VD, který je na téže duševní úrovni jako čtenář a jeho jménem žádá vysvětlení, on vypráví příběh tak, aby byl srozumitelný – geniálnímu VD bychom nerozuměli motiv pachatele, jímž je nejméně podezřelý motiv skrýše na nejméně podezřelém místě tzv. „záhada zamčeného pokoje“

Francouz Emile Gaboriau (1832 – 1873) vytvořil podle skutečných vzorů postavu VD Tabareta, bohatého soukromníka, pro něhož je zločin zábavou, a jeho spolupracovníka policistu Lecoqa (např. Případ vdovy Lerougeové) Angličan Sir Arthur Conan Doyle (1859 – 1930) je autorem nejslavnějšího VD všech dob, Sherlocka Holmese, morfinisty, misogyna, hudebníka s encyklopedickými vědomostmi, a jeho přítele dr. Watsona, jehož příjmení se stalo obecným označením všech detektivních fámulů (např. Znamení čtyř, Pes baskervillský, Studie v šarlatové, 5 souborů povídek – např. Poslední poklona Sherlocka Holmese) Obrovská popularita Sh.Holmese vyvolala vlnu /často podprůměrných/ epigonů, kteří se postarali o špatné jméno detektivky. Proto r. 1928 vznikl v Anglii Detektivní klub, který stanovil pravidla dobré detektivky, a vzešla z něj i jedna z nejlepších deduktivních detektivek - Anthony Berkeley: Případ otrávené bonboniéry s pěti verzemi řešení vraždy.

Gilbert Keith Chesterton (1874 – 1936) vytvořil jednoho z nejroztomilejších VD, pátera Browna, katolického kněze, který za pomoci bývalého polepšeného zločince Flambeaua případ vždy vyřeší, ale jen někdy předá pachatele světské spravedl- nosti (např. Nevinnost otce Browna). Vliv na K. Čapka. Agatha Christie (1891 – 1976) je vůbec nejúspěšnější autorkou detektivek, vytvořila několik VD: slečnu Marplovou, která řeší zločiny na základě analogie s děním ve své vesnici, ješitného Belgičana Hercula Poirota, záhadného Harley Quinna, světáka Parkera Pynea a manželskou dvojici Tommyho Beresforda a Pentličku (např. Vraždy podle abecedy, Vražda v Orient expresu, Deset malých černoušků, Zapomenutá vražda nebo třicet let nepřetržitě hraná detektivní hra Past na myši). Dorothy Sayersová (1893 – 1957) stvořila postavu VD lorda Petra Wimseyho, vzdělaného, nezávislého sběratele starých tisků, jemuž sekunduje komorník, bývalý spolubojovník z války ( např. Vražda žádá metodu, Vražda potřebuje reklamu)

P. D. Jamesová (1920) vytvořila v několika skvělých románech postavu VD Adama Dalglieshe, policisty a básníka (např. Rubáš pro slavíka, Smrt v sutaně, Zahalte jí tvář, Plány a touhy). Ruth Rendellová (1930) uvedla do literatury postavu VD inspektora Wexforda. Druhá část jejího díla jsou zdařilé psychothrillery a kriminální romány ( Podoba ďábla, Pán vřesoviště, Zahalena závojem, Něco se stalo). Colin Dexter (1930) je duchovním otcem milovníka vážné hudby a oxfordské architektury, osamělého alkoholika inspektora Morse, jehož postava inspirovala TV seriály Morse a Lewis (např. romány Mrtvá z Oxfordského kanálu, Vražda v kostele, Tajemství insp. Morse). Další pozoruhodní autoři klasické detektivky jsou Margaret Yorkeová, Ngaio Marshová, Caroline Grahamová, John Dickson Carr, S.S.van Dine, Val McDermidová nebo Tana Frenchová.

B. Americká detektivka Vyšla z naturalismu a objektivního novinářského stylu, je pro ni příznačný drsný realismus a kritika společnosti – používá se termín „hard boiled school“ Dashiell Hammett (1894 – 1961) byl detektivem Pinkertonovy agentury a zobrazil policejní brutalitu, korupci a zločin prorostlý do nejvyšších vrstev společnosti. Jeho VD Sam Spade, dobrodruh Ned Beaumont i bezejmenný detektiv z Kontinentální řeší případy často pěstmi. Hammett obohatil žánr o motiv krásné klientky, která využije detektiva, aby ho učinila obětním beránkem za vlastní zločin (např. Rudá žeň, Maltézský sokol, Skleněný klíč, soubor povídek Dívka se stříbrnýma očima). Raymond Chandler (1888 – 1959) je největší umělec mezi autory americké detektivky. Jeho VD Phil Marlowe vystupuje v sedmi vynikajících románech ( Hluboký spánek, Sbohem buď, lásko má, Loučení s Lennoxem, Dáma v jezeře, Vysoké okno, Sestřička, Případ naruby); dále napsal esej Prosté umění vraždy.

Ed Mc Bain (1926 – 2005) vytvořil kolektivního hrdinu, píše o všech detektivech 87. revíru ve fiktivním velkoměstě Isola, přesto je VD Steve Carella (např. Sekyra, Brokovnice, Panenka, Příbuzenská krev). Rex Stout (1886 – 1975) je tvůrcem podivínského labužníka i žrouta, pěstitele orchidejí, misogyna, lenocha a vášnivého čtenáře Nera Wolfa, který odmítá opustit dům. Jeho očima, ušima i prodlouženou pěstí je mírně cynický a praktický Archie Goodwin (např. Příliš mnoho kuchařů, Zlatí pavouci, Právo na smrt, Liga vyděšených). James N. Cain (1892 – 1977) pracoval jako detektiv pojišťovny a ze znalosti této práce vycházejí jeho dva mimořádné kriminální thrillery, oba o pokusu spáchat dokonalý zločin a vyinkasovat vysokou pojistku (Listonoš zvoní vždycky dvakrát, Pojistka smrti). Erle Stanley Gardner (1889 – 1970) psal skvělé právnické detektivky s Perry Masonem ( např. Případ ledových rukou, Případ bázlivé bardámy, Případ křivopřísežného papouška).

Další zajímaví američtí autoři jsou James Hadley Chase, Ross MacDonald, Patricie Highsmithová, Cornell Woolrich, John D. MacDonald, Ellery Queen nebo Patrick Quentin. C. Další světoví autoři Francouz Georges Simenon (1903 – 1989) je tvůrcem VD komi- saře Maigreta (např. Maigret se mýlí, Maigret má strach). Francouz Sébastien Japrisot (1931 – 2003) píše detektivky, v nichž je detektivem obyčejný člověk v neřešitelné situaci (např. Past na Popelku, Vražedné léto, Dáma v autě s brýlemi a puškou). Švýcar Friedrich Dürrenmatt (1921 – 1990) je především dramatik; jeho tři pozoruhodné detektivky s komisařem Bärlachem jsou spíše úvahami o vině a trestu ( Soudce a jeho kat, Podezření, Slib) Zajímaví jsou Seveřané Stieg Larsson, Mons Kallentoft, Lars Kepler či Jo Nesbø nebo Nizozemec R. van Gulik (soudce Ti).

Použité zdroje Josef Škvorecký: Nápady čtenáře detektivek, Interpress Magazin, Praha 1990 František Jungwirth : medailóny o detektivních autorech in Jan Zábrana: 15 pátračů, Odeon, Praha 1987 Eva a Vladimír Outratovi: 21 detektivů, Odeon, Praha 1967 Všechny objekty použité k vytvoření prezentace jsou součástí SW Microsoft Office nebo jsou vlastní originální tvorbou autora.