Morfologie kořenů Majka Šmilauerová

Funkce kořenů Primární –čerpání vody a živin –upevnění rostliny v/k substrátu Sekundární –zásobní –propagační –dýchání –syntéza růstových látek –další

Primární funkce

Prokořenění půdního profilu Hloubka, šířka a hustota Způsob větvení (kořenová architektura) - apikální dominance → pattern větvení - délka úseků mezi větveními → hustota větvení - úhly větvení → únik z vyčerpané oblasti půdy

Kořenové vlášení

Symbiotické vztahy s vazači vzdušného N  hlízky s mykorhizními houbami  mykorhizy

Symbióza s vazači vzdušného N s aktinomycety Frankia - jednotlivé rody z různých čeledí (olše Alnus, rakytník Hyppophae, driádka Dryas) s bakteriemi Rhizobium - bobovité (Fabaceae), citlivkovité (Mimosaceae), sapanovité (Caesalpiniaceae)

Symbióza s mykorhizními houbami I Arbuskulární - houby tř. Glomeromycota s kořeny bylin i dřevin mnoha čeledí –morfologie kořene se zásadně nemění

Symbióza s mykorhizními houbami II Ektomykorhiza - houby tř. Basidiomycota a Ascomycota s kořeny asi 2000 druhů převážně dřevin (smrk, borovice, …, bříza, …) –mění se morfologie kořene změny charakteru růstu hyfový plášť (a navazující extramatrikální mycelium, rhizomorfy, plodnice )

Symbióza s mykorhizními houbami III Orchideoidní mykorhiza Arbutoidní a monotropoidní mykorhiza Erikoidní mykorhiza

Kořeny (polo-)parazitů haustoria

Proteoidní kořeny „klastrové“ kořeny původně objeveny u č. Proteaceae, dnes známy u různých druhů z čeledí Betulaceae, Casuarinaceae, Eleagnaceae, Moraceae, Fabaceae a Myricaceae

Kontraktilní kořeny Buněčný růst a kolaps kontrakce až o 70%

Kořeny epifitů a lián Příčepivé kořeny - břečťan Hedera helix Ukotvující kořeny fikusů Úponky - vanilka

Zajištění stability v nestabilním substrátu I deskovité kořeny stromů v tropech - fíkus Chůdovité kořeny - r. Rhizophora v mangrovových porostech, pandány, některé naše ostřice (r. Carex)

Adventivní kořeny stromových kapradin (např. r. Diksonia, Cyathea) Zajištění stability v nestabilním substrátu II

Sekundární funkce

Kořenové hlízy - orsej jarní (Ficaria), tužebník obecný (Filipendula vulgaris) Zásobní a propagační funkce Dužnaté kořeny - mrkev (extrémně vyvinutý parenchym sekundárního floemu a xylemu hypokotylu a hlavního kořene), cukrová řepa (anomální sekundární tloustnutí)

Zásobní a propagační funkce Dužnaté kořeny - mrkev (extrémně vyvinutý parenchym sekundárního floemu a xylemu hypokotylu a hlavního kořene), cukrová řepa (anomální sekundární tloustnutí) Kořenové hlízy - orsej jarní (Ficaria verna), tužebník obecný (Filipendula vulgaris) propagace rozpadem hlavního kořene - jetel luční (Trifolium pratense)

Dýchání v zamokřené půdě deskovité kořeny pralesních stromů Dýchací kořeny - pneumatofory (r. Avicennia z mangrovů; aerenchym)

Asimilační funkce Vzdušné kořeny epifytů a lián

Kuriozity I Kořeny přeměněné v trny - ochranná funkce (palma Chorisia speciosa)

Kuriozity II kolenovité kořeny (knee roots) tisovce (Taxodium distichum)

„Root morphology“ v současné literatuře Eko-fyziologické studie, reakce rostlin na heterogenitu prostředí, na kompetici,… Parametry, které jde měřit a porovnávat –hloubka prokořenění –průměry kořenů různých řádů –celková délka nebo povrch kořenů –poměr délky a hmotnosti kořemů (SRL) –hustota a délka kořenového vlášení

–počet kořenových primordií nebo postranních kořenů na jednotku délky kořene –počet ekromykorhizních špiček na délku kořene –způsob větvení kořenů (topologické parametry)

Podle místa vzniku kořene –tradičně kořeny pravé a adventivní kořeny pravé - růstem a větvením radikuly v akropetalním pořadí adventivní k. - ze starých, druhotně ztlustlých pletiv, ne v akropetalním pořadí, kdekoli na rostlině Popis celých kořenových soustav I

Podle podílu „pravých“ a adventivních kořenů - rostliny homorhizické, alorhizické a hererorhizické

Podle vývojového pořadí - Vývojové modely –vychází z růstu KS Popis celých kořenových soustav II –základní jednotka - segment x-tého řádu –  určení pořadí –  různé části segmentu i různé kořeny téhož řádu se funkčně a vývojově liší

Popis celých kořenových soustav III Podle způsobu větvení - Topologické (funkční) modely –vychází z funkční podobnosti částí KS (všechny kořenové špičky nebo úseky nesoucí stejný počet špiček jsou si podobné) –základní jednotka - link, místo „řádu“ magnituda (počet špiček, které nese)

–KS typu rybí kostry („herringbone“) x dichotomicky větvený KS –topologický model umožňuje určit míru podobnosti těmto extrémům –  neuvažuje celkový rozsah KS –  neuvažuje existenci více typů kořenů v KS