Regionální taxonomie 17. 4. 2008

Regionální taxonomie Periodizace Regionální taxonomie Klasifikace Uspořádání v čase Regionální taxonomie Uspořádání v prostoru Klasifikace Uspořádání nezávisle na prostoru a čase

Regionální taxonomie Speciální případ klasifikace obsahující prostorový aspekt Obecně: uspořádání informací v prostoru Slouží k diferenciaci nehomogenního prostoru a k vymezování regionů Regiony mohou mít různou genezi, velikost, hierarchické postavení, vnitřní strukturu atd. Klasifikace je proces rozkladu, respektive výsledek rozkladu určité množiny do vzájemně se vylučujících kategorií (tříd) na základě předem určených kritérií

Regionální taxonomie Klasifikace se může uskutečnit dvojím způsobem: rozklad množiny na množiny menší – na základě přítomnosti nebo nepřítomnosti určitého klasifikačního znaku (znaků), regionalizačního kritéria, který se v dané chvíli a na dané úrovni považuje za podstatné slučování základních (individuálních) jednotek do větších množin – na základě shlukovacích procedur

Regionální taxonomie V prvním případě jsou klasifikační kategorie předem definované, některé z nich však mohou po dokončení klasifikace zůstat prázdné. Tento postup se nazývá deduktivní (nebo také „od shora dolů“). Postupuje se tedy rozkladem určité kategorie na kategorie menší, teoreticky až k individuální jednotce (individuu). Ve druhém případě jsou kategorie na počátku procedury tvořeny individuálními jednotkami (co jednotka to jedna kategorie), které se slučují do vyšších kategorií. Klasifikace se pak může ubírat různými směry a přizpůsobovat se průběžným výsledkům. Tento postup se nazývá induktivní (nebo také „ze zdola nahoru“). Induktivní klasifikace hledá nejlepší soubor kategorií pro daný soubor individuálních jednotek (individuí). Tento postup je snadnější, pružnější a může lépe reagovat na výzkumné potřeby. V obou případech jsou výsledkem klasifikační procedury hierarchie kategorií (tříd) Kategorie jsou vnitřně homogenní a mezi sebou heterogenní.

Regionální taxonomie 50. a 60. léta: základní FG problém, prakticky cíl výzkumu V současné době je její význam především metodologický a metodický Každá práce věnovaná konkrétnímu území musí nějakým způsobem řešit problematiku regionalizace

Regionální taxonomie Regiony Vzájemně se lišící části zemského povrchu Části zemského povrchu vymezené na základě zvoleného kritéria Areál platnosti zvoleného kritéria Region má obrovské množství znaků, parametrů, kritérií, které je možné vybrat z jednotlivých jeho komponentů, respektive jejich vlastností

Regionální taxonomie Regionalizační kritérium = klasifikační znak Volí ho ten, kdo provádí regionalizaci Je tedy do jisté míry subjektivní Je nutné subjektivní momenty co nejvíce potlačit Je vybíráno z vlastností geografické sféry stavová veličina (u homogenních regionů) spádovost k jádru vyjádřená určitou prostorovou vazbou (u nodálních regionů)

Regionalizační kritérium Příklady z FG sféry Georeliéf Morfometrické, morfogenetické charakteristiky Litosféra Kritéria hornin a jejich vlastnosti Atmosféra Makroklimatické, mikroklimatické parametry Hydrosféra Kritéria vybrané z povrchových a podzemních vod Pedosféra Fyzikální, chemické vlastnosti půdy, úrodnost Biosféra Znaky přirozené potenciální vegetace, reálné vegetace, areály land cover

Regionální taxonomie (1) procedura (procedura vymezování regionů) (2) stav, který je výsledkem procedury ve formě kartografického díla (mapy regionů) Prostorové jednotky se vyznačují teritoriální a vnitřní celistvostí, která je dána silou spojující jednotlivé komponenty regionu Je výsledkem geografické polohy a společné vývojové historie složek tvořících region Minimální rozdíly uvnitř regionu Maximální rozdíly mezi regiony

Regionální taxonomie regionalizace regionální typologie nebo také individuální regionalizace regionální typologie nebo také typologická regionalizace Obě části spolu velice úzce souvisí a někdy je těžké identifikovat, kde a kdy končí regionalizace a začíná regionální typologie, neboť mohou být prováděny i zároveň Ze striktně metodologického hlediska navazuje regionální typologie na regionalizaci V případě induktivního postupu (viz dále) je však možné začít regionální typologií a skončit regionalizací

Regionalizace Pproces vlastního vymezování regionů na zvolené hierarchické úrovni Regionalizace se zaměřuje na odlišnosti v rámci geografické sféry Regionalizace má individuálních charakter a identifikuje tedy individuální regiony Výsledkem regionalizace jsou tzv. individuální regionální systémy, kdy se do procedury zavádí podmínka prostorového sousedství Prostorové jednotky vykazující stejné regionalizační kritéria spolu musí sousedit, aby mohly být spojeny v region větší Stupeň vnitřní homogenity výsledné kategorie (třídy) z toho důvodu logicky klesá.

Regionální typologie Hledá opakující se charakteristiky Regionální typologie je analogická k obecné klasifikační proceduře, je to tedy proces seskupování prostorových jednotek do kategorií (tříd) na základě zvolených kritérií. Regionální typologie má typologický charakter a identifikuje tedy typologické regiony Výsledkem regionální typologie jsou tzv. typologické regionální systémy, kdy prostorové jednotky, kterou jsou podle zvolených regionalizačních kritérií stejné, spolu sousedit nemusí Homogenita výsledných kategorií (tříd) je vyšší než v předchozím případě.

Typologie a regionalizace

Regionální taxonomie Podle obsahu Podle formy Odvětvová (geomorfologické, zemědělské jednotky….) Částečně komplexní (FG, HG regiony) Komplexní (komplexní geografické regiony) Podle formy Formální (pro vymezování homogenních regionů), Funkční (pro vymezování nodálních regionů)

Regionální taxonomie Podle způsobu klasifikace Nehierarchická (jednostupňová) – území se člení na základě 1 regionalizačního znaku Hierarchická (vícestupňová) – území se člení na základě vícero regionalizačních znaků

Regionální taxonomie Podle postupu Deduktivní – dělení větších jednotek na menší (teoreticky od celé geografické sféry po topickou dimenzi v případě FG, po mikroregionální dimenzi v případě HG) Induktivní – slučování menších jednotek ve větší (teoreticky od topické dimenze v případě FG, či od „základní prostorové jednotky“ v případě HG po geografickou sféru)

Příklad: formální hierarchická deduktivní regionalizace

Logická pravidla regionální taxonomie suma vymezených kategorií (tříd) se musí rovnat celému obsahu klasifikovaného jevu (tj. například celému území, kde se regionální taxonomie provádí), v rámci jednoho stupně regionalizační procedury se musí zachovat jen jedno regionalizační kritérium (znak), vymezené kategorie (třídy) se musí navzájem vylučovat; není tedy možné, aby jeden region (prostorová jednotka) patřil zároveň do několika kategorií, je vhodné zachovat logické stupně regionalizační procedury, v rámci jednoho stupně regionalizační procedury není možné kombinovat typologickou regionalizaci a individuální regionalizaci.

Výsledek regionální taxonomie: regiony regionalizační kritérium (znak) by mělo uvnitř regionu (či regionální kategorie) být maximálně homogenní (v případě nodálních regionů by vnitroregionální integrační procesy měly být maximálně uzavřené), mezi jednotlivými regiony (či regionálními kategoriemi) by regionalizační kritérium (znak) mělo být maximálně odlišné (v případě nodálních regionů by měly být minimalizovány meziregionální procesy), vymezené regiony by měly mít určitou minimální velikost, která závisí na cílech výzkumu, vymezené regiony by měly být skladebné do vyšších hierarchických úrovní

Deduktivní metody (regionalizace) Regionální taxonomie Deduktivní metody (regionalizace) Metoda vedoucího faktoru (regionalizačního kritéria) Volba jednoho komponentu, která má zásadní vliv na charakter prostorové jednotky Každá úroveň regionalizace by měla být provedena podle jiného komponentu Metoda superpozice (naložení, překrývání map) Nakládají se mapy částečných regionalizací Hledají se shody hranic částečných regionalizací Často se např. shodují hranice geomorfologických, kvartérně geologických a pedogeografických areálů

Induktivní metody (typizace) Regionální taxonomie Induktivní metody (typizace) Metoda dominujících jednotek Vychází z mozaiky typologických jednotek, nejčastěji na topické úrovni Charakteristika topu: rostlinstvo, půdní typ, vodní režim Hranice topu: geomorfologické, (mikroklimatické) Ve vyšších jednotkách převažuje 1 typ jednotek nižších Metoda sousedství Výzkum různých forem sousedství jednotek (grafická metoda – diagramy) Metoda analýzy hranic „ostrost“ hranice vyjádřená např. počtem změn vybraných regionalizačních kritérií

Aplikace induktivní a deduktivních metod Většinou se využívá deduktivní přístup Velká území se lehce dělí na jednotky menší, ovšem jen do určité úrovně (mikrochorická) Na základě regionalizačních kritérií Induktivní přístup se využívá v případě malých území (katastr a menší) Na základě shlukování jednotek topických Komplementárnost indukce a dedukce Dedukce: vymezení jednotek (maximálně mikrochor) Indukce: zpřesnění hranic jednotek vymezených dedukcí Metoda souladu regionálních jednotek jednotkami typologickými Metoda opakujících se charakteristických typologických geokomplexů

Regionální taxonomie Kvantitativní metody Metody vícerozměrné analýzy Míry podobnosti – asociační a korelační koeficienty Metoda analýzy vzdálenosti v n-rozměrném prostoru (metoda funkční vzdálenosti, metoda taxonomické vzdálenosti) Metody vícerozměrné analýzy Faktorová analýza Shluková analýza