Rod Helicobacter r. 1874 - popsána spirální bakterie v žaludku r. 1906 – průkaz u člověka s rakovinou žaludku opakované nálezy bez kultivace medicína mnoho let v zajetí představy, že v prostředí HCl nemohou žít bakterie nálezy považovány za artefakty, pokusy o kultivaci zpočátku neúspěšné r. 1982 - úspěšná kultivace mikroba (35. pokus) bioptického vzorku
Helicobacter pylori Patogenní pro člověka, ve 100% u nemocných s vředovou chorobou Původce gastritidy Vyvolá zánětlivou reakci Endoskopický obraz lymfonodulární hyperplazie Lymfatický folikul v histologickém obraze
Schematické znázornění vývoje klinického onemocnění
Akutní infekce iniciální imunitní odpověď není známa antigenní materiál prezentován makrofágy spolu s molekulami HLA II. třídy specifickým buňkám z makrofágů uvolněn: IL - 1, IL - 6, TNF- alfa účinkem adhezních molekul dochází k přilnutí a diapedeze neutrofilů (IL - 8) aktivace NK buněk a INF gama přechod do chronicity
Helicobacter a maligní onemocnění žaludku WHO 1994 kancerogen I. třídy vyšší riziko představují toxigenní kmeny cagA a vac A chronická gastritis směřuje k atrofii a intestinální metaplazii, které mohou podlehnout maligním změnám poslední studie ukazují, že eradikace Helicobacter pylori zastavuje tento proces
Faktory patogenity H. pylori Faktory kolonizační Bičíky – umožňují pohyb v hlenu Speciální tvar - pohyb v hlenu Adheziny - selektivní kolonizace hlenových buněk žaludeční sliznice Mucináza - štěpení hlenové vrstvy Faktory perzistence Lipopolysacharid Ureáza – chrání před toxicitou amoniaku Kataláza - chrání před usmrcením fagocytární buňkou Glykofosfatáza Proteáza - štěpí spec IgA, štepení hlenu Adheziny
Regresivní změny H. pylori, připomínají kokovité formy, rezistentní k léčbě.
Vliv kmenů H. pylori I na zvýšení sekrece epiteliálních buněk
LABORATORNÍ DIAGNOSTIKA Vyšetřujeme vzorky tkáně získané při fibroskopickém vyšetření ze sliznice antra, fundu žaludku a z duodena: Mikroskopie – G - tyčky Kultivace- obohacené půdy s ATB, nutné mikroaerofilní prostředí: 5% O2 a 10% CO2 5 - 7 dní, drobné okrouhlé kolonie Přítomnost ureázy Detekce specifických sekvencí DNA genomu H.pylori z pozitivní kultivace i z klinického materiálu Sérologické vyšetření – ELISA: protilátky IgG, IgM a IgA pokles hladiny po eradikaci
Dechové testy po požití urey značené izotopy 13C nebo 14C je urea v žaludku hydrolyzována ureázou v přítomnosti H. pylori se uvolňuje zvýšené množství 13(14)CO2, který se vyloučí ve vydechovaném vzduchu analýza tohoto vzorku se provádí plynovou chromatografií nebo kapalinovou scintilační kamerou