Mořské prostředí v kvartéru

Globální změny klimatu v kvartéru  oscilace hladin světových oceánů Úroveň hladin oceánů se mění v závislosti na výskytu gravitačních anomálií v zemském nitru - mořská hladina u Sri Lanky –104 m, u Nové Guinei +74 m - v Atlantském oceánu rozdíly až 118 m Změny mořské hladiny v kvartéru možno interpretovat v regionálně omezeném kontextu.

Příčiny oscilací mořské hladiny v kvartéru 1. Glacieustatické pohyby mořské hladiny

Oscilace mořské hladiny během posledních čtyř glaciálů Labeyrie et al. (2003)

Výška mořské hladiny během posledních 250 ka a výzdvih na konci posledního glaciálu Lowe, Walker (1997)

Oscilace mořské hladiny a krasové procesy Foto C. Skiles, National Geographic August 2010 Dean's Blue Hole – 180 m hluboká dutina

Holocenní transgrese v černomořské pánvi Ryan, Pitman (2000)

Příčiny oscilací mořské hladiny v kvartéru Glacieustatické pohyby mořské hladiny Glaciizostatické pohyby

Výzdvih Skandinávie v důsledku deglaciace od konce posledního glaciálu Bell, Walker, 1992

Holocenní vývoj Baltského moře Ehlers (1996)

Příčiny oscilací mořské hladiny v kvartéru 1. Glacieustatické pohyby mořské hladiny 2. Glaciizostatické pohyby 3. Tektonické pohyby

Tektonické pohyby systémy mořských terasových stupňů Středomoří: Sicilan 90–100 m Milazzian 55–60 m Tyrhenian 28–32 m Monastirian 10–18 m nejnižší úroveň 7–8 m

Terasy korálových útesů, Papua New Guinea (konstantní výzdvih 0,5 mm/rok) IGBP-PAGES (2001)

Rozsah pleistocenních moří - z vtných jader v oblastech, kde dochází k subsidenci sz. Německo zaznamenány transgrese z  interglaciálů Eem a Holstein Holandsko - spodno a středněpleistocenní trangrese, mocnost sedimentů v  deltě Rýna 600 m

Systém mořských proudů („oceánský teplotní výměník“) http://europebusines.blogspot.com/2010/08/special-post-life-on-this-earth-just.html

Mořské sedimenty

Mořská sedimentační prostředí Monroe, Wicander (2009)

Hlubokomořské sedimenty mocnost kvartérních sedimentů v Pacifiku ~ 300 m, v Atlantiku ~ 500 m (ve vrtech kratší časové úseky, lepší rozlišení záznamu) hiáty v sedimentaci - eroze mořskými proudy, sesuvy, turbidity, nutno hledat plošiny s minimální redepozicí - např. Salomon Plateau v z. Pacifiku korelace mezi vrty – markry, datování

Klastická složka hlubokomořských sedimentů jemný terigenní materiál - jíl frakce  prach a jemný písek navátý větrem, antropogenní - popel z parníků hrubší částice - IRD (Heinrichovy vrstvy)  během maxima posledního glaciálu - zvýšený přínos terigenního materiálu do moří (obnažené šelfy, zvýšená eroze říční, glaciální, eolická) než v interglaciálních podmínkách

zaznamenané v hlubokomořských sedimentech Heinrichovy eventy zaznamenané v hlubokomořských sedimentech Wilson et al. 2001

Organická složka hlubokomořských sedimentů hlavní komponenta hlubokomořských sedimentů (schránky foraminifer, radiolarií, diatom)   Vertikální zonalita organických sedimentů 0–2000 m sedimenty s fragmenty schránek měkkýšů 2000–4500 m globigerinová bahna pod 4500 m červené hlubokomořské jíly CCD – Carbonate Compensation Depth

Organická a klastická složka Heinrichových vrstev ca 0.5 mm IGBP-PAGES (2001)

Bentické foraminifery (dírkovci, dírkonošci) Radiolaria (mřížovci) Rozsivky Lowe, Walker (1997)

18O/16O sample – 18O/16O standard δ18O = x 1000 18O/16O standard Záznam 18O/16O (δ18O) ze schránek foraminifer  rekonstrukce kvartérní klimatické historie. 18O/16O sample – 18O/16O standard δ18O = x 1000 18O/16O standard Sedimentární sekvence hlubokých moří zaznamenávají globální klimatické změny.

Izotopické složení mořské vody v glaciálu a interglaciálu Lowe, Walker (1997)

Izotopický záznam z foraminifer Lowe, Walker (1997)

Izotopický záznam z hlubokomořských sedimentů pro období kvartéru Lowe, Walker (1997)

Izotopický záznam z hlubokomořských sedimentů pro období posledních 800 ka Rapp, 2009

Porovnání proxy-záznamu klimatu z hlubokomořských sedimentů a antarktického ledovce Rapp, 2009

Na shledanou za čtyři týdny