1. Až boje pozemské ukončíme | a do krás nebeských zaletíme, | pohled na Ježíše bude nám tam | základem radosti, klanění sám. | On bude tam slávou mou sám, on bude tam slávou mou sám, až prost běd, bolestí poctu mu vzdám, až prost běd, bolestí poctu mu vzdám.
2. Až On nás přenese z milosti tam | v nebe, kde příbytky uchystal nám, | Ježíš, jenom Ježíš bude nám tam | základem radosti, klanění sám. | On bude tam slávou mou sám, on bude tam slávou mou sám, až prost běd, bolestí poctu mu vzdám, až prost běd, bolestí poctu mu vzdám.
3. Tam přátel družina shledá se zas, | v mohutný chvalozpěv spojí svůj hlas: | základem radosti, plesání tam | bude jim naposled Ježíš jen sám. | On bude tam slávou mou sám, on bude tam slávou mou sám, až prost běd, bolestí poctu mu vzdám, až prost běd, bolestí poctu mu vzdám.