Pravicový extremismus ve Francii Mgr. et Mgr. Petra Vejvodová (119477@mail.muni.cz) 30. 3. 2010

Poválečná situace během 2. sv.v. Francie pod kontrolou Německa, loutková vláda ve Vichy, kolaborantství = popření národní identity – po roce 1945 se zdálo, že krajní pravice ve FR nemá šanci – hon na fašisty 1951 – vznik Evropského sociálního hnutí (MSE) – pokus o vytvoření neofašistické internacionály (odkaz k italskému fašismu) Neofašistické skupinky kolem bývalého esesáka René Bineta – převzetí rasistického a vyhlazovacího dědictví 3. říše Probouzení krajní pravice pod označením „národní opozice“ s odkazem na republikanismus 1951 volby – Unie nezávislých a republikánských národovců (1. velké uskupení radikální pravice)

Mladý národ (Jeune Nation) rok 1951 – zvrat v dějinách krajní pravice ve FR impulzem se stal prohraný boj o koloniální území po 2. sv.v., hlavně boj o alžírské území + zhoršení mezinárodní situace po vypuknutí korejské války Mladý národ bratří Sidoniů - nacionalistické uskupení s prvky italského fašismu - 3-4 tisíce příznivců (studenti a indočínští veteráni)

Poujadismus „Poujadovo hnutí“ – Pierre Poujade – předák protidaňové revolty živnostníků nástup opět spojen s koloniálními válkami + špatná konkurence schopnost drobných řemeslníků a obchodníků + přísné daňové kontroly listopad 1953: vznik Svazu na obranu obchodníků a řemeslníků (UDCA) – v krátké době celonárodní, zprvu apolitické) – ve středu zájmu cechovní požadavky, podpora venkova a důraz na rodinu Postupně graduje kritika režimu, antiparlamentarismus, extrémní nacionalismus (terčem přistěhovalci) a antisemitismus demagogické a populistické výroky konec roku 1955: několik desítek tisíc členů, statisíce sympatizantů britský karikaturista Vicky - karikatura „Poujadolf“

Poujadismus náležitost Alžírska k Francii – mobilizační téma 1956 – parlamentní volby – zisk 11,6 % hlasů, vstup Jean-Marie Le Pena do parlamentu – jasný signál oživení krajní pravice převratný nástup ve volbách se ale nekonal poujadismus není úplně srovnatelný s fašismem – podobná struktura voličské základny, ale dlouhou dobu v rámci hnutí komunisté, anarchizující aspekty v rámci strany pnutí, v parlamentu nebyla schopna fungovat – postupný úpadek (1957) nástup de Gaulla (1958) – část poujadistů přechod k de Gaullovi (pravicový republikanismus), část k ultrapravici (včetně Poujada) poujadismus – „obrana malých proti velkým“

1958: gaullisté – ultrapravice připravena o šanci dostat se k moci Boj za Alžírsko trvá – tzn. živná půda pro radikální nacionalismus Lefebvrismus 50./60. léta – Bernard Lefebvr Výzva k nastolení křesťanského a korporativního „přirozeného řádu“ (silná armáda, diktatura národního vůdce a činnost milice věřících) Francouzská národní fronta (FNF) vznik 1958, cíl: vyhnat de Gaulla a nastolit autoritativní režim – represe vůči FNF oddělení se Národní fronty za Francouzské Alžírsko (FNAF) –Jean- Marie Le Pen – zánik 1960

1962 konec války s Alžírskem v 60. letech nástup nové generace neofašistů – fašismus znali jen z knih a překroucený revizionisty, obdiv k 3. říši celkově ale neofašistické hnutí v krizi naděje na znovuzískání mas v roce 1972 – vznik Národní fronty

Národní fronta (NF) v počátcích v čele Jean-Marie Le Pen – bývalý poujadista snaha prezentovat se jako odpovědná formace příklon k nacionálnímu populismu – kříšení starých nálad Francie: Francie Francouzům 1973 – volby – neúspěch – krajní pravice dohromady 2 % styky s neonacistickou organizací Marka Fredriksena 1974 – prezidentské volby – Le Pen v prvním kole 0,74 % neúspěchy, konkurenční boj s dalšími krajně pravicovými subjekty vedly k transformaci NF v populistickou nacionalistickou stranu 1978 – parlamentní volby – 0,83 % - mizí nacionalistická opozice z politické scény ?

v 60.-70. letech existence marginálních nacionalistických skupin: roajalisté, křesťanští nacionalisté skupiny hlásící se s k nacismu: v 60. letech Západoevropská federace (FOE) – odkaz na nacistické Německo – 1964 zakázána, neonacisté v ilegalitě a v útlumu (cca na 10 let) od pol. 70. let nárůst teroristických útoků neonacistických skupin (synagogy, levicové noviny a politické organizace)

Zakořenění nacionalistického populismu – NF začátek 80. let – ve volbách spolupráce pravicových stran – hlavní téma: přistěhovalectví návratu na scénu pomohl Le Pen – obyčejný rozhněvaný Francouz s lidovým způsobem mluvy evropské volby 1984 – zisk 11 % parlamentní 1986 – 9,8 % - potvrzení NF jako pevné součásti politického života další upevnění pozice – 1988 prezidentské volby – Le Pen zisk 14,4 % NF v 80. letech silně zakořenila a největší podíl na tom měla charismatická osobnost Le Pena

NF snaha proniknout do všech oblastí společnosti (založení kulturní a vědecké rady, národních sdružení na podporu jednotlivých oblastí společenského života – handicapovaných, zemědělců, Francouzů v zahraničí, Národní centrum bankovnictví, záložních důstojníků a poddůstojníků, taxikářů, Fronta ekologie atd.) Tiskoviny, časopisy v 90. letech ustálení na 15 % hlavní důvody úspěchu: nespokojenost; obava o bezpečí; příliš mnoho přistěhovalců; xenofobie jako mocná volební páka v měnícím se světě POPULISMUS

NF: ideová náplň NF v první fázi formována fašismem: národní identita, prosazování silného státu vedeného silným vůdcem, řád a autorita další vliv z kontrarevoluční pravice –tradice, mýtus úpadku spojený s nostalgií po „zlatém věku“ strach před vším novým a cizím (židovské spiknutí, homosexuálové, neasimilované komunity cizinců) --) xenofobie, antisemitismus, islamofobie Le Pen: excesy ohledně popírání holocaustu a revize 2. sv.v. proti multikulturalismu, proti EU a NATO

NF: vstup do nového tisíciletí 1998: roztržka uvnitř strany: Mégret vs. Le Pen Mégret založil Národní republikánské hnutí (konkurence NF, ale ne tolik úspěšná) Volby do EP 1999: 6 % Prezidentské volby 2002: Le Pen v druhém kole 16,86 % Parlamentní volby 2002: 11 % (pokles) Parlamentní volby 2007: bez mandátu Volby do EP 2004: 9,8 % Volby do EP 2009: 6 % - snaha odvrátit předsedání Le Pena na první schůzi EP 2010 – návrat na výslunní??? … regionální volby: 1. kolo – téměř 12 % 2. kolo – 9,5 %

Plakát pro regionální volby 2010

NF jako vůdčí síla mezinárodní krajní pravice 1984-1994: Skupina evropské pravice v EP 1997-2006: EURONAT (European National Union) Leden –listopad 2007: frakce EP Identita, tradice a suverenita (předseda Hugo Gollnisch) Le Pen v EP, 10. červenec 2008: http://www.youtube.com/watch?v=GP5yehUBFVM

Další subjekty nacionalisté, kteří odmítali začlenění do systému – autonomní skupiny neonacistů a neofašistů od 1981 Francouzská nacionalistická strana (PNF) – bývalí členové SS 1987 – Francouzská a evropská nacionalistická strana (PNFE) –rasistické teze, násilné akce,– spolupráce s NF Sdružení pro Francii – „umírněná“ krajní pravice, konkurent NF skupiny Blood & Honour white power music: black metalové skupiny Kristallnacht, Osculum Infame

Proč je krajní pravice ve Francii úspěšná?... celkově imigranti představují  cca 7% obyvatelstva asi 12 milionů osob pochází z poměrně nedávné imigrace (do Francie přišel rodič nebo prarodič) Francie jednou z nejčastějších cílových azylových zemí v západní Evropě. + silné nacionální cítění francouzského národa