Nakažlivé nemoci Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky

Nakažlivé (infekční) nemoci Nakažlivá, neboli infekční nemoc, je choroba, která je přenosná z nemocného člověka nebo zvířete na zdravého jedince. Přenos se může uskutečnit přímým stykem, potravou, vdechnutím, poraněním nebo bodnutím hmyzem. Zárodky, které vyvolávají infekční choroby, mohou být viry, bakterie, prvoci nebo plísně.

Inkubační doba Inkubační doba představuje období mezi vstupem nákazy do organismu a vypuknutím nemoci. U infekčních onemocnění hraje velikou roli při posuzování nebezpečnosti choroby. Za nejnebezpečnější jsou považovány ty, které mají dlouhou inkubační dobu. Nemoci můžeme rozdělit na nemoci s krátkou inkubační dobou v řádu hodin až dní (chřipka, cholera) a nemoci s dlouhou inkubační dobou v řádu měsíců a let (vzteklina, AIDS).  Creutzfeldt-Jakobova nemoc má inkubační dobu třicet let.

Imunita organismu Vrozená či také nespecifická imunita umožňuje první linii obrany vůči infekci a slouží jako stále „ostražitý“ strážce v případě náhlého napadení těla. Princip vrozené imunity spočívá v tom, že mnohé bakterie (a podobně) mají na povrchu různé typické molekuly, které mohou být rozeznány imunitním systémem. Při vrozené imunitě se hojně účastní bílé krvinky, schopné pohltit cizorodé částice v těle. Není však možné zapomenout ani na roli sliznic a pokožky, tedy bariér, které mechanicky zabraňují vstupu infekce a navíc produkují  antimikrobiálně působící látky. Vrozená imunita zpravidla předchází tu adaptivní a mnohdy zcela postačuje ke zvládnutí infekce.

Imunita organismu Adaptivní nebo také získaná či specifická imunita vstupuje do hry až v případě, kdy opravdu dojde k infekci organismu. Když se nabídne adaptivní imunitě příležitost v podobě antigenů, během pěti nebo šesti dní může dojít k zahájení této specifické imunitní odpovědi. Adaptivní imunita má navíc schopnost si tuto odpověď zapamatovat a budoucí imunitní odpověď je obvykle mnohem silnější. Tento proces, známý jako imunologická paměť, je podstatou získané imunity vůči konkrétnímu patogenu

Očkování Očkování nebo také vakcinace je proces, při kterém je podáván antigen s cílem navodit stav imunizace organismu. Účelem očkování je zabránit rozvoji infekčních nemocí a propuknutí epidemii u lidi a zvířat. Provádí se preventivně, v ČR je pro některé endemické nemoci povinné.

Pasivní imunizace Pasívní imunita znamená, že osobě jsou podané protilátky proti nemoci, nejde tedy o produkci vlastním imunitním systémem. Novorozené dítě získává pasívní imunitu od své matky skrze placentu. Pacient může také získat pasívní ochranu pomocí krevních produktů obsahujících protilátky, tzv. imunoglobulínů, které lze podat v případě potřeby okamžité ochrany před specifickou nemocí. Toto je také hlavní výhoda pasívní imunity - ochrana je okamžitá, zatímco aktivní imunita vyžaduje ke svému rozvoji dostatečný čas (obvykle několik týdnů). Pasívní imunita však přetrvává pouze několik týdnů či měsíců. Pouze aktivní imunita je dlouhodobá.

Viry Viry jsou nebuněčné velmi jednoduché živé soustavy. Nejsou schopny samostatně vykonávat většinu základních životních funkcí. Mohou žít jen jako paraziti uvnitř rostlinných, živočišných nebo bakteriálních buněk, kde se mohou také rozmnožovat.

Virová onemocnění Nejznámějším jsou chřipková virová onemocnění. Další virová onemocnění jsou např. spalničky, neštovice, zarděnky, dětská obrna, infekční žloutenka, klíšťová encefalitida. Smrtelně nebezpečné virové onemocnění je AIDS, které se může přenášet krví a pohlavním stykem. Některé viry mohou způsobit i nádorový růst buňek (rakovinu).

Prevence  Důležitá je podpora odolnosti organismu, mezi níž patří především dodržování zásad správné životosprávy:  vhodná výživa dostatečná fyzická aktivita otužování, včetně častého pobytu na čerstvém vzduchu

Bakterie Bakterie jsou nejjednodušší jednobuněčné organismy. Nemají ohraničenou jadernou hmotu (jde o nepravé jádro) a jsou menší než prvoci. Jejich buňky mají různý tvar:   kulovitý (koky) tyčinkovitý  (bacily) spirálovitý  (spirochéty). Některé rody a druhy bakterií jsou choroboplodné, jiné žijí s člověkem v soužití (symbióze). Jsou to například bakterie žijící ve střevech. Dojde-li k jejich částečnému vyhubení, např. vlivem dlouhodobé léčby antibiotiky, mohou u člověka nastat střevní a jiné obtíže.

Bakterie

Bakteriální onemocnění Onemocnění způsobené bakteriemi jsou např. angína, záněty dýchacího ústrojí, tuberkulóza, některá průjmová onemocnění, tyfus, cholera, záškrt, tetanus. Původci těchto onemocnění bývají citliví na léky ze skupiny antibiotik.

Bakterie Jsou bakterie, které člověku pomáhají nebo jejichž činnosti člověk využívá. Jsou to např.: bakterie mléčného kvašení  bakterie rozkládající odpad celulózy při výrobě papíru v čističkách odpadních vod se využívají speciální druhy bakterií, které rozkládají organický odpad jsou i bakterie, které rozkládají ropné látky, používají se při likvidaci ropných havárii velmi důležitá je skupina bakterií žijících v půdě, dokončující rozkládání odumřelých organismů jiné žijí v symbióze s bobovitými rostlinami, na jejichž kořenech vytvářejí hlízky a umožňují využít vzdušný dusík

Zdroje informací Černík, V., Bičík, V., Martinec, Z. Přírodopis 3 pro 8. ročník základní školy a nižší ročníky víceletých gymnázií. Praha: Libertas, a. s., 1. vydání. ISBN 80-85937-97-2 Jelínek, J., Zicháček, V. Biologie pro gymnázia. Olomouc: Nakladatelství OLOMOUC, 2004. ISBN 80-7182-177-2 Vlastní tvorba Obrázky byly vyhledány ve wikipedii jako Creativ Commons nebo Public Domain: In:cs.wikipedia.org [online]. [cit. 2011-06-18]. Obrázek ve formátu png. Dostupn z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Virus-types3.png In:cs.wikipedia.org [online]. [cit. 2011-06-18]. Obrázek ve formátu png. Dostupn z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:HIV_Epidem.png In:cs.wikipedia.org [online]. [cit. 2011-06-18]. Obrázek ve formátu png. Dostupn z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Bacterial_morphology_diagram_cs_(2).svg