Překlad literárního dialogu v tvorbě francouzských naturalistů (Mezi spisovnou a obecnou češtinou) Lenka Mundevová

Bibliografie BĚLIČ, Jaromír. Sedm kapitol o češtině. Příspěvky k problematice národního jazyka. Praha: 1995. 147 s. ČECH, Pavel. Francouzsko-české vztahy v oblasti překladu (1945–1953). Brno: Masarykova Univerzita, 2011. 386 s. DANEŠ, František. Haškův „Švejk“ a Vachkovo „Bidýlko“ – dva milníky ve vývoji jazyka české prózy. Naše řeč. 2004, roč. 87, s. 113–123. DRSKOVÁ, Kateřina. České překlady francouzské literatury (1960–1969). České Budějovice: Editio Universitatis Bohemiae Meridionalis, 2010. 241 s. FISCHER, Jan Otokar. Dějiny francouzské literatury 19. a 20. století II. Praha: Academia, 1976. 769 s. FUNDOVÁ, Marie. K počátkům pronikání obecné češtiny do jazyka české prózy. Naše řeč. 1965, roč. 48, č. 3, s. 124 m–139. KUFNEROVÁ, Zlata. Překládání a čeština. Jinočany : H & H, 1994. 260 s. LAGARDE, André; LAURENT, Michard. Francouzská literatura 19. století. Přel. Jiří Našinec a kol. Praha: Garamond, 2008. 580 s. LEVÝ, Jiří. České teorie překladu I. Praha: Ivo, Železný 1996. 273 s. LEVÝ, Jiří. České teorie překladu II. Praha: Ivo, Železný 1996, 323 s. LEVÝ, Jiří. Umění překladu. Praha: Ivo Železný, 1996. 386 s.

Bibliografie MAREŠ, Petr. Mezi spisovnou a obecnou češtinou. K užívání jazyka v současné české próze. Slavia, časopis pro slovanskou filologii. 2008, roč. 77, s. 111-123. MAREŠ, Petr. Spisovná a nespisovná čeština v umělecké literatuře. In Spisovná čeština a jazyková kultura 2. Praha: Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, 1995, s. 233-240. MAREŠ, Petr. Jazyková mnohotvárnost románu Emila Vachka Bidýlko. In Užívání a prožívání jazyka. Praha: Karolinum, 2010, s. 405–407. SCHEJBALOVÁ, Zdeňka. Le français populaire dans l´œuvre de G. de Maupassant. In Actes du 8e séminaire d´ Etudes doctorales. Prešov, 2004, s. 212–217. SCHEJBALOVÁ, Zdeňka. Dialektové a hovorové jazykové prvky v překladech G. de Maupassanta. In Vedecká konference Preklad a tlmočenie 9 „Kontrastívne štúdium textov a prekladateľská prax“. Banská Bystrica: Univerzita Mateja Bela, Fakulta humanitných vied, Katedra anglistiky a amerikanistky, 2010. s. 104–114. STICH, Alexandr. K nespisovné češtině v současné krásné próze (Ota Pavel). Naše řeč. 1975, roč. 58, č. 4, s. 215–223. ŠABRŠULA, Jan. Základy francouzské stylistiky. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 2008. 109 s. TOMÍČKOVÁ, Tereza. Maupassantův Miláček v českých překladech. Praha: Univerzita Karlova. Filozofická fakulta. Ústav translatologie, 2005. 127 s.

Prostředky „mluvenosti“ v české beletrii: 90. léta 19. stol. – 60 Prostředky „mluvenosti“ v české beletrii: 90. léta 19. stol. – 60. léta 20. stol. Karel Matěj Čapek Chod: Nedělní povídky (1877) Povídky (1892) V třetím dvoře (1895) Jaroslav Hašek: Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války (1921–1923) František Langer, Jaromír John, Karel Poláček…. Emil Vachek: Bidýlko (1927) Karel Čapek

Prostředky „mluvenosti“ v české beletrii: 90. léta 19. stol. – 60 Prostředky „mluvenosti“ v české beletrii: 90. léta 19. stol. – 60. léta 20. stol. Vladislav Vančura: Pole orná a válečná (1925) Rozmarné léto (1926) Povětří (1940) Bohumil Hrabal, Josef Škvorecký   Ota Pavel: Smrt krásných srnců (1971) Jak jsem potkal ryby (1974)

Nespisovnost v českých překladech Hanuš Jelínek – H. Barbusse: Oheň (1917)   Jindřich Hořejší – Jehan Rictus: Poesie (1936) Jaroslav Zaorálek – Céline: Cesta do hlubin noci (1933) Smrt na úvěr (1936)

Nespisovnost v českých překladech Luba a Rudolf Pellarovi – J.D. Salinger: Kdo chytá v žitě (1960): Petr Pujman, Josef Škvorecký – A. Sillitoe: Osamělost přespolního běžce (1965) Jan Zábrana, Josef Škvorecký – Warren Miller: Prezydent krokadýlů (1963)

Prostředky nespisovné francouzštiny a jejich překlad niveau soutenu, standard X niveau familier, populaire Základní prostředky substandardu:   lexikum: charogne, saleté, soûler… fonetické varianty: l´temps (le temps); c´est mé (c´est moi) Qué qu ça te raporte? (Qu´est-ce que cela te rapporte?) morfologické podoby: j´allons (je vais) X nous allons je vas faire X je vais faire gramatické prostředky

Srovnávací analýza Román Zabiják a jeho překlady ZOLA, Émile. Krčma. Přel. J. Černý. Praha: A. Hynk, 1885. ZOLA, Émile. Zabiják. Přel. J. Guth. Praha: Jos. R . Vilímek, 1909. ZOLA, Émile. Zabiják. Přel. L. Kárl. Praha: Odeon, 1969.

Černý, s. 31: – Tak jdi a chyť si moji sestru, odvětila Virginie s posměchem. Aj, má sestra? Možná, ale ta má zcela jiné zalíbení… Ale co pak je mně do toho? Co pak už tu není možno ani v tichosti vyprat své prádlo? Táhni a dej mi již pokoj, mám toho už až dosti. Guth, s. 31: „Ano ano, jdi si na mou sestru,“ vece Virginie s úsměškem. „Tak má sestra! Možná, ta vypadá jinak než ty… Ale co je mně po tom. Což pak člověk už ani nemůže si tady klidně vyprat svoje prádlo? Dej mi pokoj, rozumíš, protože toho mám už dost!“ Kárl, s.29: „Jo, ešte si bude votírat hubu vo moji sestru!“ pokračovala posměšně Virgínie. „Aha, tak prej za to může moje sestra! Nakonec je to možný, moje sestra je jiná šťabajzna než ty… Ale co je mi do toho? To už si člověk nemůže ani v klidu vyprat prádlo? A vůbec, dej mi pokoj, rozumíš, protože teď už toho mám akorát dost.“

Černý, s. 49: U sta hromův. To je přece krása Černý, s. 49: U sta hromův! To je přece krása! V tom velikém měděném bubnu je toho tolik, že by člověk po osm dní mohl chřtán zavlažovati. On by byl nejdraději viděl, aby mu konec trouby připevnili k ústům, aby cítil líh čistý, teplý […] Na mou tě! Ani by se více nehnul, to by byla dobrá náhrada za ty náprstky toho zrzavého otce Colomba. Guth, s. 50: U sta hromů, to je hezká věc! V tom velkém měděném panďeru je toho, že by člověk celý týden si mohl hrdlo zavlažovat. On by si tak přál, kdyby mu připojili tu kroucenou trubičku k ústům, aby cítil kořalku ještě horkou […] Hrome! to by se už nemusil nic namáhat, to by tak bylo něco místo těch náprstků tatíka Colomba. Kárl, s. 45: Panečku, to byla opice! To je krása, co? V tom velkým měděným panděru je toho tolik, že by celej tejden viděl všechno růžově. Měl by prý jediné přání, aby mu ten konec spirálové hadice přiletovali rovnou k hubě, a on cítil, jak se do něho ten utrejch vlévá ještě teplý […]. Mordyje, to by bylo pohodlíčko, nemusel by do sebe pořád obracet ty mrňavý náprstky toho starýho prďoly Colomba!

Černý, s. 477: V takový den ji mohl vlézt na záda Černý, s. 477: V takový den ji mohl vlézt na záda. Ano, na zadek, ten ochlasta! A s ním i Lorilleuxovi, Bochovi a Poissonovi, celé okolí, a komu by se snad zlíbilo, zkrátka celá Paříž, a nadávala s největší lhostejností; byla šťastna a pomstěna, když tak učiniti mohla. Guth, 1909, s. 460: V těch dnech posílala ho tam do toho místa. Ano do zadnice, to prase svého muže, tam posílala Lorilleuxovi, Bocheovi, Poissonovi, tam měla celou čtvrť, kterou nenáviděla. Celou Paříž tam posílala pohybem ruky, v němž spočívala svrchovaná lhostejnost; cítila se šťastnou a pomstěnou, že to tam všecko mohla umístit. Kárl, s. 395: Tehdy si říkávala, ať ji vleze do zadku. Ano, do zadku ať jí vleze to staré prase, a s ním Lorilleuxovi, Bochovi a Poissonovi! Do zadku ať jí vleze celá čtvrť, která jí opovrhuje! Celá Paříž jí tam může vlézt, ještě jí tam pomůže; plácla se tam, aby jí dala najevo, jak je jí všechno fuk, a mívala blažený pocit pomsty, že si ji tam celou nacpala.  

Analýza překladů románu Zabiják Lexikum Táhni (expr); Po čertech; U sta hromů; Na mou tě ochlasta, daremnicí, poběhlicí Mohou si ten svůj uklochtaný oběd sníst samy. (Černý)   Dej mi pokoj; U sta hromů; Hrome! panděru (lid.), tatíka (ob.), děvkama, prase (vulg. nadávka) Ať si sežerou to svoje krmení samy. (Guth) mordyje votírat hubu, k hubě (zhrub.), šťabajzna (slang. expr.) opice (ob.); prďola (vulg.), prase (zhrub.) Ať si tu svou svinskou večeři sežerou samy . (Kárl)

Hláskosloví Morfologie Úžení é-í: Velkýmu Balkónu, pěkný číslo (Kárl) Diftongizace í-ej: pyšnej (Kárl) Vypouštění počátečního j-: dou (Kárl) Chybí protetické j- : eště (Kárl) Protetické v: von, vodnes, vod Morfologie Unifikace koncovek instrumentálu plurálu zakončením –ma: dvěma dětma; s děvkama (Kárl)

Maupassantovy povídky a jejich překlad MAUPASSANT, Guy de. Opilec. In Sám a sám. Přel. P. Projsa. Praha: J. Otto, 1902. MAUPASSANT, Guy de. Opilec. In Povídky dne a noci. Přel. F. Sekanina. Praha: Vilímek, 1927. MAUPASSANT, Guy de. Opilec. In Příběhy. Přel. V. Opatrný. Praha: Práce, 1955. MAUPASSANT, Guy de. Ožrala. In Z Paříže a venkova. Přel. L. Kárl. Praha: SNKLU, 1965. MAUPASSANT, Guy de. Dědek. In Vybrané povídky. Přel. P. Projsa. Praha: Pospíšil, 1892. MAUPASSANT, Guy de. Stařec. In Povídky dne a noci. Přel. F. Sekanina. Praha: Vilímek, 1927. MAUPASSANT, Guy de. Dědek. In Z Paříže a venkova. Přel. V. Opatrný. Praha: SNKLU, 1965.  

Překlady povídky Opilec/ Ožrala Projsa, 1902, s. 116: „Skoro jako by ses byl vsadil, že každý večer mě opiješ. Řekni mi, co tě bere, že napořád platíš?“ Sekanina, 1927, s. 48: „Člověk by řekl, že se´s už s někým vsadil, že mne každý večer opiješ. Řekni mně, co z toho máš, platíš-li pořád za mne?“ Opatrný, 1950, s. 234: „Člověk by řek, že ses s někým vsadil, že mě každej večer vopiješ. Řekni, co z toho máš, když za mě porád platíš?“ Kárl, 1969, s. 132: „Tak se mi zdá, jako by ses byl s někým vsadil, že mě budeš každej večer vožírat. No řekni, co z toho můžeš mít, dyž platíš dycky jenom ty.“  

Projsa, 1902, s. 117: „Onehdy ani jsem nemohl nalézt dvéře… Posavad nevím, kdo vytáhl mě tenkrát před domkem z potoka!“ Sekanina, 1927, s. 48: Včera večer ´sem ani nemohl najít dveří…. Cosi jako by mnou bylo strčilo před naším domem do potůčka!…“ Opatrný, 1950, s. 234: „Tuhle večír sem ani nemoh najít vrata… A div mě nevytáhli z potoka, co nám teče před chalupou.“ Kárl, 1969, s. 133: „Jó, aby to nedopadlo jako tudle, jak jsem večír ani nemoh najít vrata… Div mě nemuseli lovit před chalupou z potoka!“  

Překlady povídky Stařec/ Dědek Projsa, s. 102: Takhle chrčí už dva dny, ani míň ani víc. Nezní-liž to v něm jako v pumpě, které se nedostává vody. Sekanina, s. 76: Podívejte se, juž je tak dva dni… nic hůř, nic líp,… ani tak ani jináč... a chrčí jak pumpa, když jí voda vyschne. Opatrný, s. 98: Dva dny už vám takhle leží, a porád stejně, ani jednou nevynechá. Neřek by člověk, že to v něm haraší jako v pumpě, dyž jí dojde voda?

Projsa, s. 102: Kdyby nás dědek viděl, bylo by mu líto Projsa, s. 102: Kdyby nás dědek viděl, bylo by mu líto. Dokud mu nic nebylo, rád jej jedl. Sekanina, s. 76: Dyby nás tak viděl tatínek, byl by mrzutý. Za živa jich měl nejradš. Opatrný, s. 98: Dyby nás tak tatík viděl. To by mu to přišlo líto. Dyť von je za živa měl tak rád.  

Analýza překladů Maupassantových povídek Lexikum dědek (pejor.), halama, břicháč (Projsa) mrcha (expr. nadávka) (Sekanina) bestie (zhrub.) (Opatrný) vožírat (zhrub). holomka (expr.), mrchy (zhrub.), jó (citosl.) (Kárl)

Hláskosloví (hláskoslovně-tvaroslovné podoby) Změna r na ř: porád (Opatrný) Úžení v základu slov i v koncovce: taky (Sekanina, Opatrný) večír (Opatrný, Kárl), pořádnýho (Kárl); Byli spolu smluvený (Kárl) Diftongizace í-ej : takovej (Opatrný) Neprovedení přehlásky u v i: juž (Sekanina) Zjednodušení souhláskových skupin: dyť, dyby, dycky (Sekanina, Kárl); po´ď (Sekanina) Vypouštění počátečního -j: večer´sem ani nemoh najít dveří (Sekanina); večír sem ani nemoh najít vrata (Opatrný), de se (Kárl) Zánik slabičného -l v příčestí: neřek (Opatrný), moh, nemoh (Opatrný) Vypouštění koncové samohlásky: nejradš´, dom´ (Sekanina) Protetické v- : von (Opatrný, Kárl), vopiješ (Opatrný), vožíral (Kárl) Asimilace souhlásek: tudle (Kárl)  

Shrnutí analýzy Nejstarší překlady (Projsa – 1892, 1902; Černý – 1885, Guth – 1909 ) – „mluvenost“ spočívá ve výběru expresivnho lexika + nivelizace stylisticky příznakových prostředků. Překlady z 2. pol. 20. let (Sekanina) – objevují se hláskoslovné prostředky obecné češtiny. Překady z 50. a 60. let (Opatrný, Kárl) – široká škála lexikálních, hláskoslovných i tvaroslovných prostředků obecné češtiny, věrný překlad.