Centering, aneb co by na to asi řekl František Daneš? Alena Poncarová alena.poncarova@gmail.com Žďárek, 11/2013 Litoměřice Centering, aneb co by na to asi řekl František Daneš?

Plán příspěvku aktuální členění centering Mathesius, Firbas, Daneš základ, východisko, ohnisko, jádro, téma, réma, tranzit, topik, fokus úskalí centering Grosz, Joshi, Prince, Walker, Weinstein entity pozornosti tematické posloupnosti – přechody v centeringu

aktuální členění (1) Mathesiův termín (Weil, von Gabelentz) vztahy mezi slovosledem a prozodií věty členění věty oznamovací - kritérium obsahového členění 2členná struktura základ, východisko, téma, topik, theme (o čem se mluví) jádro, ohnisko, réma, fokus, theme, comment (co se o tom říká) *tranzit

Aktuální členění (2) Mathesius – aktuální vs. formální členění Trávníček – větný, členský slovosled Daneš – výpovědní vs. větněčlenská funkce

Kontextová zapojenost výpovědní dynamičnost

Kontextová zapojenost binární (diskrétní) kategorie zapojené vs. nezapojené elementy kritérium: odvoditelnost s dosavadního kontextu nová – ne nutně nezmíněná, ale prezentovaná jako nová (Halliday 1967) základ, východisko vs. jádro, ohnisko pojetí převzatí z PDT M. A. K. Halliday (1967): Notes on transitivity and theme in English dvě simultánní struktury textu: informační důraz (dané-nové) + thematizace (T-R) KZ Mathesius: základ = to, o čem se mluví východisko = co je známé, co je nasnadě ani Mathesius sám později nerozlišuje důsledně >> dnes souhrnně téma jádro = všechny složky, které nejsou součástí východiska nebo základu (včetně tranzitu X functional-sentence-perspective přístup: tranzit vymezuje zvlášť) ohnisko – vymezováno syntakticky (ne semanticky) – ta část věty, která není podřízená prvkům kontextově zapojeným VD Jan Firbas autorem termínů téma, réma – On Defining the Theme in Functional Sentence Perspective, TLP 1/1964, s. 267—280) téma = o čem se mluví, známé (odvoditelné) z kontextu réma = co se o tom říká (rematizátory) Fr. Daneš: Téma a réma pro Daneše představují „dvě dílčí komplementární funkce výpovědi, kterých nabývají různé části věty, když je řazena do kontextu jako jeho součást s platností výpovědi, přesně řečeno, jde o funkce významů větných částí“

Vilém Mathesius (1882—1945) termíny základ – to, o čem se mluví východisko (východiště) – co je známé, co je nasnadě Mathesius sám důsledně nerozlišoval jádro – všechny složky, které nejsou součástí V nebo Z včetně takzvaného tranzitu ohnisko – ta část výpovědi, která není řízena prvky kontextově zapojenými jako jediné vymezováno syntakticky, ne sémanticky

Výpovědní dynamičnost skalární kategorie: nízká > vysoká VD čím novější informace, tím vyšší stupeň VD téma vs. réma + vlastní T a vlastní R perspektiva větná i v rámci tématu, rématu pojetí převzatí z PDT M. A. K. Halliday (1967): Notes on transitivity and theme in English dvě simultánní struktury textu: informační důraz (dané-nové) + thematizace (T-R) KZ Mathesius: základ = to, o čem se mluví východisko = co je známé, co je nasnadě ani Mathesius sám později nerozlišuje důsledně >> dnes souhrnně téma jádro = všechny složky, které nejsou součástí východiska nebo základu (včetně tranzitu X functional-sentence-perspective přístup: tranzit vymezuje zvlášť) ohnisko – vymezováno syntakticky (ne semanticky) – ta část věty, která není podřízená prvkům kontextově zapojeným VD Jan Firbas autorem termínů téma, réma – On Defining the Theme in Functional Sentence Perspective, TLP 1/1964, s. 267—280) téma = o čem se mluví, známé (odvoditelné) z kontextu réma = co se o tom říká (rematizátory) Fr. Daneš: Téma a réma pro Daneše představují „dvě dílčí komplementární funkce výpovědi, kterých nabývají různé části věty, když je řazena do kontextu jako jeho součást s platností výpovědi, přesně řečeno, jde o funkce významů větných částí“

Jan Firbas (1921—2000) funkční větná perspektiva (FSP) – Aleš Svoboda téma o čem se mluví známé, tj. minimálně odvoditelné z kontextu réma co se o tom říká rematizátory

Kontextová zapojenost Aktuální členění Kontextová zapojenost Východisko Základ Jádro Ohnisko Tranzit Výpovědní dynamičnost Téma Réma Topik Theme Fokus Rheme

Česká tradice kontextová zapojenost je specifičtějším kritériem než výpovědní dynamičnost „vlastní“ kategorie – napříč ostatními vlastní téma vs. diatéma nejvíce > nejméně dynamické části tematické složky

<[PetraVT]T [poslala>V <babičce dopisVR>J]R <[PetraVT]T [poslala>V <babičce dopisVR>J]R. <[Dopis/TenVT]T>V <však [nikdy nedorazilVR]R>J. KZ – horní indexy, <> VD – dolní indexy, []

<[PetraVT]T [poslala>V <babičce dopisVR>J]R <[PetraVT]T [poslala>V <babičce dopisVR>J]R. <[Dopis/TenVT]T>V <však [nikdy nedorazilVR]R>J. KZ – horní indexy, <> VD – dolní indexy, [] sloveso – tranzitní složka? pokud ne, tak blíže k rématu (co se o tom říká) rozdíl mezi předmětovými a nepředmětovými slovesy?

Anglické termíny topik – hlavní téma diskursu soubor prvků, které se po určitou delší dobu udržely na nejvyšších stupních aktivovanosti (Hajičová 1999) kontextově zapojené a výpovědně dynamické části výpovědi včetně predikátu (Peregrin 1995) fokus – negativní vymezení vůči topiku kontextově nezapojené a nejméně dynamické části výpovědi „všechny kontextově zapojené prvky závislé na predikátu společně s prvky na nich závislými a s predikátem samotným, pokud je kontextově zapojený, utváří topik věty; zbytek věty tvoří fokus“ (Peregrin 1995: 50)

Centering 70. léta, USA - Philadelphie syntaktická teorie modelující lokální vztahy v textu kvantitativní předpoklady o vztazích mezi výpověďmi sémantické entity – centra pozornosti

Centra pozornosti (1) Cf – forward-looking center všechny entity diskursu, které jsou do něj prostřednictvím výpovědi uvedeny možnost založit koreferenční řetězec entita musí být povrchově vyjádřena (ne nutně v aktuální výpovědi) Cp – prefered center (vztah k Cb) nejvíce pozornosti – hierarchizováno relativně, podle salience větný člen (Po > Pt > něco jiného), slovosled v koreferenčních vztazích – anafor stává se Cb následující výpovědi

Centra pozornosti (2) Cb – backward-looking center speciální typ Cf: „Cb je speciálním členem Cf, který reprezentuje entitu diskursu, které se výpověď nejvíce věnuje“ (WJP 1998) Cp předchozí věty, zájmenné pravidlo (pronominalizace), přímá realizace (celá výpověď) omezení: jen 1 ve větě entita může být přítomna pouze hloubkově

výstavba textu Tematické posloupnosti PŘECHODY

František daneš (1919—) téma a réma = „dvě dílčí komplementární funkce výpovědi, kterých nabývají různé části věty, když je řazena do kontextu jako jeho součást s platností výpovědi“ – funkce významů větných částí tematické posloupnosti (1968) průběžné téma tematizace rématu rozvíjení rozštěpeného rématu tematické odvozování tematický skok Daneš (1968)

typy přechodů v centeringu Cb(Ui) = Cb(Ui-1) Cb(Ui-1) = [?] Cb(Ui) ≠ Cb(Ui-1) Cb(Ui) = Cp(Ui) continue smooth-shift Cb(Ui) ≠ Cp(Ui) retain rough-shift retain – udržení, ponechání

1. Jeff pomáhal Dickovi mýt auto. Cp [Jeff] Cb [?] Cf [Jeff, Dick, auto] přechod 2. Jeff myl okna, zatímco Dick voskoval. Cp [Jeff] Cb Cf [Jeff, okna, Dick] přechod continue

2. Jeff myl okna, zatímco Dick voskoval. Cp [Jeff] Cb Cf [Jeff, okna, Dick] přechod continue 3. Dick taky leštil kapotu. Cp [Dick] Cb Cf [Dick, kapota] přechod smooth-shift

ČESKÁ A AMERICKÁ tradice negativní vymezování překrývající se kritéria (KZ a VD) Aj terminologie nekoresponduje s Čj typologické příčiny AČV v té podobě, jak ho známe z Čj, v Aj v podstatě není slovosledné variace – větší volnost v Čj elize – podmět

česká tradice a centering tematické posloupnosti ≠ přechody v centeringu paralela: průběžné téma - přechod continue (zachování podmětu) přechody pracují i s větněčlenskou platností, dokonce jako s klíčovým pojmem centering je zjednodušující – z hlediska danešovské AČV perspektivy může být pozitivum (snazší popis) i negativum (zanedbání jevů) prostor pro zkoumání typologických rozdílů: aplikace teorie AČV na Aj téměř nemožná

česká tradice a centering shodují se na tom, že AČV existuje a má významotvornou funkci  rozdíly v koncepci členění vlastního tématu, vlastního rématu apod. není na základě centeringu možné problémy při koreferenci s pouze dílčí částí NP omezení centeringové teorie pouze na lokální vztahy – bezprostředně sousedící výpovědi Daneš: perspektiva tématu a rématu centering: perspektiva Danešova + větněčlenská predikát: Čj spíše rematická část, Aj součást topiku

Biblio DANEŠ, František (1968): Typy tematických posloupností v textu (na materiále českého textu odborného). SaS 29, s. 125–141. FIRBAS, Jan (1964): On Defining the Theme in Functional Sentence Perspective, TLP 1, s. 267—280 GROSZ, Barbara – WEINSTEIN, Scott – JOSHI, Aravind (1995): Centering: A Framework for Modeling the Local Coherence of Discourse. In Computational Linguistics 2, s. 203–225. MATHESIUS, Vilém (1947): O tak zvaném aktuálním členění větném. In Čeština a obecný jazykozpyt. Praha: Melantrich. (poprvé publikováno SaS 5/1939, s. 171–174) MIKULOVÁ, Marie et al. (2005): Anotace na tektogramatické rovině Pražského závislostního korpusu. Anotátorská příručka. Praha: ÚFAL MFF UK. WALKER, Marilyn – JOSHI, Aravind – FRIEDMAN PRINCE, Ellen (1998) (eds.): Centering Theory in Discourse. Oxford: Clarendon Press. First Edition. ZIMOVÁ, Ludmila (1994): Způsoby vyjadřování větných členů v textu: konkurence pojmenování, pronominalizace a elize. Ústí nad Labem: Univerzita J. E. Purkyně.

POZORNOST Alena Poncarová alena.poncarova@gmail.com