Mezinárodní obchod

Mezinárodní obchod a jeho příčiny Mezinárodní obchod je směna zboží či služeb různých subjektů určitého státu v rámci celého světového hospodářství. Míru zapojení státu (jeho ekonomiky) do mezinárodního obchodu označujeme jako otevřenost ekonomiky nebo uzavřenost ekonomiky (možné vyjádřit jako podíl vývozu a dovozu na HDP v %). Ekonomické pohnutky k mezinárodnímu obchodu jsou v zásadě následující: některé země mají monopol přírodních a klimatických podmínek (banány nerostou všude, nafta, zlato a drahé kamení taktéž nejsou rovnoměrně rozděleny apod.), odlišné preference domácností různých zemí (např. české sklo, skotská whisky nebo ruský kaviár jsou proslulé značkou, kterou mohou spotřebitelé řady zemí světa preferovat), absolutní a komparativní výhody - ekonomické výhody, které vedou k mezinárodnímu obchodu.

Absolutní a komparativní výhoda Absolutní výhoda představuje situaci, kdy země bude vyrábět a prodávat nejraději takové statky, které dokáže vytvořit za nižší náklady, než jiné státy (obvykle je to způsobeno tím, že je v dané zemi vyšší produktivita práce než výrobci v ostatních zemích). Komparativní výhoda představuje situaci, kdy země X bude vyrábět a prodávat takový statek, u kterého má nejpříznivější poměr národních nákladů vůči nákladům jiných zemí. Země X při výrobě tohoto statku musí obětovat méně jiného zboží než jiné země a proto se jí vyplatí se na tento statek specializovat. komparativní výhoda - komparativní můžeme přeložit jako poměrná, srovnávací výhoda. Souvisí s omezeností zdrojů (viz hranice produkčních možností) každé země. Pro zemi, která dosahuje absolutní výhodu u všech vyráběných výrobků (rozvinutou zemi) je výhodné vyrábět produkci, u které dosahuje ve srovnání s ostatními zeměmi co největší absolutní výhodou a ostatní výrobky (i když zde také dosahuje absolutní výhodu) dovážet, protože tím si na jedné straně uvolní zdroje pro nejlukrativnější a nejefektivnější výrobek a zároveň umožní druhé zemi také něco vyvážet a získávat tak devizy, protože jinak by jí nemohla za její export platit. Tato země tak dosáhne komparativní (srovnávací) výhodu a spokojená i druhá země (méně rozvinutá), která si mezinárodním obchodem taktéž ekonomicky pomohla.

Komparativní výhoda Předpokládáme dvě země (X a Y), které mají stejné množství pracovníků (resp. výrobních zdrojů), ale různou úroveň produktivity (např. lepší technické vybavení nebo vzdělanější pracovníky). Země X je schopná za měsíc vyrobit buď 24 kusů výrobku A, nebo 24 kusů výrobku B. Země Y je schopná za měsíc vyrobit buď 12 kusů výrobku A, nebo 6 kusů výrobku B. Země X je tedy schopná vyrobit více množství obou výrobků než země Y, má absolutní výhodu jak u výrobku A, tak i u výrobku B. Jaké jsou však náklady obětovaných příležitostí? výrobek A výrobek B Země X 24 kusů Země Y 12 kusů 6 kusů

Komparativní výhoda - náklady obětovaných příležitostí Země X aby vyrobila jeden výrobek A, musí obětovat jeden výrobek B a naopak. Země Y je však při výrobě A rychlejší než při výrobě B a proto, aby vyrobila jeden výrobek A, musí obětovat jen půl výrobku B, zatímco pokud chce vyrobit B musí obětovat dva výrobky A. Proto pro obě země bude výhodné, když se země X specializuje na výrobek B, protože její náklady obětovaných příležitostí (1 A) jsou nižší než náklady obětovaných příležitostí v zemi Y (2 A). A naopak: země Y se bude specializovat na výrobek A, neboť její alternativní náklady (1/2 B) jsou nižší než alternativní náklady země X (1 B). výrobek A výrobek B Země X 1 B 1 A Země Y 1/2 B 2 A výrobek A výrobek B Země X 24 kusů Země Y 12 kusů 6 kusů

Komparativní výhody ČR výhodná dopravní poloha, vysoká vzdělanost => kvalifikovaná pracovní síla, bohatý výskyt minerálních pramenů – rozvoj lázeňství, rozmanitá přírodní struktura – nížiny, hory, řeky, rybníky, lesy – rozvoj cestovního ruchu, poměrně nízké mzdy a platy, atraktivita kulturních památek.

Komparativní nevýhody ČR malá rozloha, malé množství nerostných surovin, klima mírného pásu, které výrazně ovlivňuje zemědělskou produkci, ekologické znečištění přírody, malý počet obyvatel (je limitující z hlediska velikosti vnitřního trhu a objemu pracovních sil), nízká konkurenceschopnost výrobků v zahraničí.

Liberalizace zahraničního obchodu a její efekty Přínosy z mezinárodního obchodu: 1) pozitivní: a) pracovníci mohou získat za stejné množství práce větší množství spotřebních statků b) zvyšuje se národní důchod c) obchod vytváří tlak na národní ceny statků, které jsou předmětem mezinárodního obchodu, aby se sbližovaly se světovými cenami d) vytvoření konkurenčního prostředí - antimonopolní důsledky e) urychlení hospodářského rozvoje země (díky úsporám ekonomických zdrojů, specializaci, transferu technologií apod.) 2) negativní: a) krátkodobě může docházet k nárůstu nezaměstnanosti b) sociální důsledky

Protekcionismus v zahraničním obchodě Protekcionismus – jakékoliv opatření přijaté domácí ekonomikou (vládou) k ochraně domácích firem před konkurencí dovážených statků. Cla, kvóty, povolení, licence, certifikace, embarga…

Ekonomická integrace

Ekonomická integrace INTEGRACE – proces prohlubování spolupráce mezi jednotlivými státy za účelem vyšší stability a prosperity integrujících se zemí; zahrnuje hospodářský, politický, právní i bezpečnostní rozměr (v různých kombinacích) V důsledku rostoucí provázanosti světového obchodu a v souvislosti s globálními riziky je pro státy stále výhodnější a vlastně i nutné společně koordinovat svou činnost a spolupracovat v rámci mezinárodních organizací nejrůznějšího typu. Další motivací pro společný postup v rámci organizací je také např. snaha o dodržování lidských práv, ochrana kulturního a přírodního dědictví, vědecký pokrok nebo boj proti terorismu a dalším globálním problémům. Mezinárodní ekonomická integrace je proces rozvoje vzájemných vztahů a dělby práce mezi národními ekonomikami, který vede k vytváření mezinárodních komplexů. Důležitým subjektem mezinárodních ekonomických vztahů jsou mezinárodní ekonomické organizace. Zdroj: Skripta pro předmět Základy společenských věd, Gymnázium Šumperk, Mgr. Jana Šrámková, Mgr. Mirka Vinklerová, Mgr. Tomáš Hlavsa

Ekonomická integrace EI = proces postupného sbližování a propojování ekonomik, odbourávají se různé mezinárodní překážky s cílem vytvořit JEDNOTNÝ EKONOMICKÝ CELEK (komplex) ÚKOLEM mezinárodní ekonomické integrace je vytvoření mezinárodní ekonomické struktury odstraněním umělých překážek, maximalizace blahobytu společnosti, vytvoření nadstátního orgánu, který bude disponovat z částí práv zúčastněných států, k jeho funkci patří: kontrola a odstraňování obchodních restrikcí, řízení trhu surovin, kontrola rovnováhy měn a politika nezaměstnanosti

Ekonomická integrace Metody funkcionalistická institucionální integrace by měla vytvořit prostor pro fungování trhu, pro volné působení tržních sil omezuje se v podstatě na liberalizaci směny institucionální vytvoření nadnárodních institucí, které řídí integrační procesy dojde k omezení úlohy národních států

FORMY EKONOMICKÉ INTEGRACE PÁSMO VOLNÉHO OBCHODU - zóna vol. obchodu, země se domluví, že odstraní všechny překážky, které brání pohybu zboží mezi zeměmi, ve vztahu k nečlenským zemím si každá země ponechává svoji celní politiku, mají vlastní celní tarify, neexistuje orgán, který by stanovil společnou celní politiku CELNÍ UNIE - odstraněny kvóty, cla, země se dohodnou na společné celní politice vůči nečlenům SPOLEČNÝ TRH - odstraněny kvóty, cla, společná celní politika, odstranění překážek volnému pohybu zboží služeb , osob a kapitálu HOSPODÁŘSKÁ A MĚNOVÁ UNIE - vše co v předešlých formách, propojování, sbližování hosp. politik zemí a vrcholí to zavedením společné měny POLITICKÁ UNIE (ÚPLNÁ EKON. INTEGRACE) - v realitě neexistuje, vytvořila by se 1 spol. politika ve spol. oblastech, zahraniční, bezpečnostní…

Charakteristika vývoje integrace v Evropě 1951 - Evropské společenství uhlí a oceli (ESUO) - Francie, Německo, Itálie, Belgie, Nizozemsko a Lucembursko 1957 - podepsání tzv. Římských smluv Smlouva o vzniku Evropského společenství pro atomovou energii (EURATOM) - upravovala podmínky spolupráce při mírovém využívání atomové energie. Smlouva o vzniku Evropského hospodářského společenství (EHS) - cílem vytvořit do 15 let společný trh s volným pohybem zboží, služeb, kapitálu a osob. 1967 na základě tzv. Slučovací smlouvy byla vytvořena jedna společná Rada (ministrů) a jedna (Evropská) komise pro všechna tři společenství. Začal se používat název Evropská společenství (ES). Členské státy Evropských společenství, později Evropské unie (EU – 1993 – podpisem Maastrichtské smlouvy), v průběhu let přibývaly další země. 1973 Velká Británie, Irsko a Dánsko 1981 Řecko 1986 Španělsko a Portugalsko 1995 Švédsko, Finsko a Rakousko 2004 Česká republika, Estonsko, Kypr, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Malta, Polsko, Slovensko a Slovinsko 2007 Bulharsko a Rumunsko.

Euro V lednu 1999 se 11 zemí Evropské unie (státy Beneluxu, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Německo, Portugalsko, Rakousko, Španělsko) dohodlo, že zavedou společnou měnu euro a přestanou používat své národní měny. 2001 Řecko vstoupilo do Eurozóny Od 1. ledna 2002 vešly euromince a eurobankovky do oběhu. Dále se k euru přidaly státy: 2007 Slovinsko 2008 Malta a Kypr 2009 Slovensko 2011 Estonsko

Členské státy EU podle roku vstupu 1952 - Německo, Francie, Itálie, Belgie, Nizozemsko, Lucembursko 1973 - Spojené království, Dánsko, Irsko, 1981 - Řecko 1986 - Španělsko, Portugalsko 1995 - Švédsko, Finsko, Rakousko 2004 - Česká republika, Slovensko, Polsko, Maďarsko, Estonsko, Litva, Lotyšsko, Kypr, Malta, Slovinsko 2007 - Bulharsko,Rumunsko 2013 - Chorvatsko