Filozofická fakulta JU, České Budějovice Derivace Italská lexikologie – 3 Jan Radimský Filozofická fakulta JU, České Budějovice

Literatura k tématu Scalise S., Bisetto A., La struttura delle parole. Bologna, Mulino, 2008, s. 81-116. Štichauer P., Tvoření slov v současné italštině. Praha, Karolinum, 2007, s. 15-70. Hamplová, S., Mluvnice italštiny, Praha, Leda, 2004, s. 371-387. Dardano M., Trifone P., La nuova grammatica della lingua italiana. Bologna, Zanichelli, 1997, p. 521-544.

Pojem derivace (odvozování) Kombinace: báze (volná / samostatná forma) + afix (vázaná / nesamostatná forma) afix = prefix (předpona) n. sufix (přípona) Příklady (Scalise-Bisetto, 2008:82): čím se liší prefixace a sufixace? contentoA – scontentoA industriaN – industrialeA ubbidireV – disubbidireV accettabileA – accettabilitàN cautoA – incautoA amabileA – amabilitàN autoreN – co-autoreN inevitabileA - inevitabilmenteADV

Hlavní znaky Bází je slovo jednoduché nebo již konstruované (cauto > incauto; accettabile > accettabilità, kde máme dvě fáze: accettare > accettabile > accettabilità) Mezi bází a odvozeninou musí existovat pravidelný vztah formální i sémantický. Např. amare > amabile nelze ze synchronního hlediska považovat za derivaci, není pravidelný sémantický vztah – tzv. „kompozicionální význam“. Pro určení etymologie je lépe konzultovat slovník – nelze s jistotou odhadnout. Viz amabile a amabilmente ve slovníku GRADIT: amabilmente - 1a metà XIV sec.; der. di amabile con –mente amabile - ca. 1274; dal lat. amabile(m), v. anche amare Prefixace zachovává slovnědruhovou kategorii báze, sufixace ji často mění (ne tak alterační sufixace: casa > casetta). Dva možné pohledy na derivační morfologii: strukturalismus: snaží se především popsat existující slova, identifikovat v nich báze, afixy a pravidla (Aronoff: word-analysis, cf. Štichauer, 2007:12) generativní morfologie: snaží se formulovat taková pravidla, podle nichž lze z bází a afixů generovat (vytvářet) korektní deriváty (tj. „správné“ odvozeniny) – přesněji všechny korektní deriváty a žádné deriváty nekorektní. (Aronoff: word-formation)

Optika „word-formation“ vyžaduje jemnou terminologii: slova doložená – možná – nemožná Slova možná – doložená odpovídají slovotvornému pravidlu lze je dohledat v textech (reálně se používají) Slova možná – nedoložená nelze je dohledat v textech (reálně se nepoužívají, ale jsou pro mluvčí interpretovatelné) tzv. „potenciální slova“ Slova nemožná – nedoložená neodpovídají slovotvornému pravidlu – nelze je utvořit a/nebo jim přisoudit význam nelze je dohledat v textech Slova nemožná – doložená Ojedinělé výjimky zajímavě z teoretického hlediska

Slova doložená – možná – nemožná: příklady se sufixem -bile Sufix –bile tvoří jména od tranzitivních sloves (Vtrans.>N) Slova možná – doložená controllare (qc.) > (qc. è) controllabile identificare > identificabile Slova možná – nedoložená amazzare > oamazzabile (např. v kontextu PC her) incontrare > oincontrabile Slova nemožná – nedoložená *arrivabile, *entrabile – nelze přisoudit význam (čes. ?vstoupitelný) – jsou od intranzitivního slovesa casa > *casabile – od substantiva Slova nemožná – doložená tascabile (kapesní), papabile (zvolitelný papežem) – existují, třebaže jsou od jmenných bází (tasca, papa, nikoli *tascare, *papare).

Závěry: Při výzkumu je třeba odlišovat a konfrontovat: Zdroje doložených tvarů (slovníky, textové korpusy) Zdroje možných tvarů (kompetence rodilého mluvčího, rozsáhlé textové korpusy s neformální komunikací – např. Internet v širokém smyslu) Výstupy teoretických slovotvorných pravidel

Slovotvorná pravidla a restrikce Nelze kombinovat jakoukoli bázi s libovolným afixem (casa + -tore > casatore) Afix si vybírá jen určité typy bází: -mente adjektiva: liberamente -aggio slovesa: riciclaggio Platí zde řada dalších restrikcí: např. sufix –bile se aplikuje pouze na tranzitivní slovesa

Typy restrikcí Fonologické: nesmí vzniknout nepřípustná kombinace hlásek negační prefix s- nelze kombinovat: *scivile, sgiusto, ssensibile existují alternativní prefixy: incivile, ingiusto, insensibile Morfologické: pravidlo se aplikuje jen na některou morfologickou třídu nominalizační sufixy –mento a –zione: pro slovesa 2. a 3. třídy je přípustné pouze –mento (arricchimento vs. *arricchizione) Syntaktické restrikce: lexikální kategorie báze, argumentová a tematická (intenční) struktura sloves hypotéza jednotné báze (Aronoff): vstupní kategorií je vždy jeden jediný slovní druh (pro it. příliš neplatí) slovesa: sufix –tore vyžaduje tzv. „externí argument“ (hloubkový subjekt) – proto se aplikuje pouze na slovesa tranzitivní (pulitore) a intranzitivní (lavoratore), nikoli inakuzativní (*arrivatore, entratore).

Sémantické restrikce Specifický typ – nelze je modelovat s použitím klasické lingvistické terminologie Všechny ostatní pravidla jsou zachována, a přesto nelze přisoudit konstruovanému slovu význam. Proč? exministro, exmarito vs. *ex-uomo, ex-macchina rifare il compito vs. *rimangiare la mela (R. Lieberová: děj reversibilní x permanentní) Blokace – typ sémantické restrikce, kdy derivát nemůže vzniknout (je blokován), protože už slovo s daným významem existuje (princip ekonomie) gloria – glorioso – *gloriosità (= gloria) corretto – scorretto – oincorretto

Význam prediktabilní vs. lexikální: Slovo orientatore Prediktabilní: někdo / něco, kdo něco / někoho orientuje (otáčí) žádaným směrem. Lexikalizovaný: výchovný poradce (ve škole)

Produktivita, disponibilita, rentabilita Derivační (a obecně slovotvorná) pravidla se v čase mění Disponibilita = binární jev, pravidlo je / není k dispozici. Např. tvoření adverbií: -mente je dnes disponibilní, ale -oni nikoli (ginocchioni – vkleče) Rentabilita = skalární jev: kolik nových slov daným pravidlem v daném období skutečně vzniklo (bylo doloženo).

Použití slovníku Ze slovníku lze čerpat informace o etymologii – původ slova, často včetně datace prvního doloženého výskytu. GRADIT: bocconi /bok'koni/ avv. CO [sec. XIV; der. di bocca con –oni] in posizione prona: dormire, stare b. Lze čerpat také informace o afixech –oni /'oni/ suff. [prob. pl. intensivo di 1–one] è presente in avverbi derivati da sostantivi, verbi o aggettivi che per lo più indicano una postura del corpo umano, una particolare andatura: barcolloni, bocconi, carponi, ciondoloni, ginocchioni, penzoloni, quattoni, tentoni; alcuni sono usati prevalentemente in locuzioni avverbiali: a tentoni, o in forma ripetuta: gatton gattoni; in alcuni casi si alterna con 1–one rispetto ai cui derivati forma varianti: barcolloni / barcollone.