Projekt:CZ.1.07/1.5.00/ „SŠHL Frýdlant.moderní školy“ Škola:Střední škola hospodářská a lesnická, Frýdlant Bělíkova 1387, příspěvková organizace Šablona:III/2 Sada:VY_32_INOVACE_ČjL.1.59 Vytvořeno: Ověřeno: Třída:1. VE

Vzdělávací oblast:Jazyk a jazyková komunikace. Předmět:Český jazyk a literatura Ročník:1. Autor:Mgr. Martina Sedlářová Časový rozsah:1 vyučovací hodina Pomůcky:žádné Klíčová slova: William Shakespeare, Hamlet, Othello, Macbeth, Král Lear, Večer tříkrálový, Kupec benátský, Veselé paničky windsorské, Jak se vám líbí, Zkrocení zlé ženy, Sen noci svatojánské, Mnoho povyku pro nic, Romeo a Julie, blankvers, tragédie, komedie, Richard II., Richard III., Jindřich IV., Jindřich V., Jindřich VI., Julius Caesar, Bouře, Zimní pohádka Anotace: Žák se z prezentace dozví o nejvýznamnějších dílech Williama Shakespeara. V závěru prezentace se nachází test pro zopakování látky formou otevřených otázek.

William Shakespeare - dílo

Literární dílo rozděleno na 2 období – předělem je rok 1600 I.období (optimismus) Veselohry, historické hry (anglické a starověké dějiny) Na konci tohoto období vznikla tragédie Romeo a Julie Komedie Zkrocení zlé ženy (1593) Sen noci svatojánské (1595) Kupec benátský (1597) Mnoho povyku pro nic (1598) Veselé paničky windsorské (1598) Jak se vám líbí (1599) Večer tříkrálový (1600) v nich ženy, hrdinky, energické, zdravě dravé, optimistické X středověké ženy - světice

Historické hry Jindřich IV. (1596) Jindřich V. (1599) Jindřich VI. (1589) Richard II. (1595) Richard III. (1593) Julius Caesar (1599) Romantická tragédie – Romeo a Julie (1595)

II. období: zklamání a rozčarování z vývoje společnosti, pesimismus, životní zklamání, vznik nejslavnějších tragédií Na sklonku života – smířlivost – v hrách Zimní pohádka (1611) nebo Bouře (1612) Tragédie Hamlet (1601) Othello (1604) Král Lear (1606) Antonius a Kleopatra (1607)

Hamlet, kralevic dánský Dánský král umírá za podivných okolností, kralevic Hamlet se od jeho ducha dozvídá, že za smrt je zodpovědný Hamletův strýc a králův bratr Klaudius. Ten nalil do králova ucha jed během spánku a stal se novým vládcem Dánska. Hamlet chce pomstít smrt svého otce, a aby zmátl okolí, předstírá šílenství. Hamlet s kočovnými herci zinscenuje na hradě představení, jehož děj zobrazuje události při otcově vraždě. Klaudius pochopí, že Hamlet vše ví, chce se ho proto zbavit a posílá ho do Anglie, kde ho má zabít král na základě dopisu. Hamlet se však o dopisu dozví, zmocní se jej a zamění ho, výsledkem je pak poprava doručitelů, Hamletových špehů.

Hamlet se vrací zpět do Dánska. Na hřbitově se setkává s přítelem Horaciem a s hrobníky, kteří právě vykopávají hrob pro Ofélii, jež se z nešťastné lásky k Hamletovi pomátla a utopila. Hamlet ještě před odjezdem do Anglie neúmyslně a náhodně zabije Oféliina otce Polonia, Hamlet ho probodl, když stál za závěsem v ložnici královny a poslouchal (byl příznivcem Klaudia). Oféliin bratr Laertes se vrací z Francie, aby pomstil smrt svého otce. Dochází k souboji mezi Hamletem a Laertem, Hamlet v souboji vítězí, ale Laertův meč je otráven, a tak zraněný Hamlet pomalu umírá. Ještě před svou smrtí však zabíjí krále a je svědkem i matčiny smrti, která náhodou vypila pohár otráveného vína.

Ještě před svou smrtí však zabíjí krále a je svědkem i matčiny smrti, která náhodou vypila pohár otráveného vína určeného původně pro Hamleta. Na poslední chvíli ještě Hamlet zabrání sebevraždě Horatia, neboť on jediný může objasnit celý tragický příběh. Umírající Hamlet dal ještě souhlas norskému vojevůdci Fortinbrasovi, aby se stal dánským králem. Záměr: bezohledná touha po moci, intriky, násilí úvahy o smyslu života, osamocený člověk ve světě zločinu je bezmocný

„Žít, nebo nežít – to je oč tu běží: (…) Hamlet se snaží pochopit rozumem smysl lidské existence Rozum je však charakteristický pro renesanci a humanismus, přesto k řešení problémů nepřispívá, ale pomohl Hamletovi odkrýt přetvářku nového krále (v divadelní představení) Hamlet – (angl. samota) plný rozporů, váhavý, touží po činu, ale je neschopný jej uskutečnit, je plný pochyb o smyslu života

Touto tragédií se nechali inspirovat např. Karel Čapek (Apokryfy) V. Holan (Noc s Hamletem) I. Vyskočil (HaPrDáns) Citáty z díla: „Být, nebo nebýt – to je otázka: Je důstojnější zapřít se a snášet vrtochy osudu a jeho rány, anebo se vzepřít moři trápení a skoncovat to navždy? Zemřít, spát – a je to. Spát a navždy ukončit a věčné útrapy a strázně, co údělem jsou těla – co si můžem přát víc, po čem toužit? Zemřít, spát – spát, možná snít a právě v tom je zrada.“ (Překlad M. Hilský)

Othello, mouřenín benátský (1604) Othello – pokřtěný Maur, je generálem ve službách benátské republiky. Ožení se tajně s Desdemonou. Jeho pobočník a ctižádostivý důstojník Jago nenávidí svého představeného, černého generála Othella, protože se mu nedostalo povýšení. Othello připlouvá na ostrov Kypr jako vůdce výpravy proti Turkům. Jago zasévá do duše Othellovy různými narážkami pochybnosti o Desdemonině věrnosti.

Nakonec nastraží léčku v podobě šátku (1. Othelův dar Desdemoně), aby vzbudil u Othella žárlivost (je prý mu nevěrná s mladým pobočníkem Kasiem), jejíž obětí se stává Desdemona, zaškrcená Othellem. I když Jagova žena Emilie prozrazuje intriku, pro Othella pozbyl už život smysl. Jago prchá, je chycen, přiznává se, ale ještě probodne Emilii. Zoufalý Othello zraní Jaga a sám spáchá sebevraždu. Jedná se o tragédii žárlivosti.

Desdemona: „A slituj se i ty! Co živa jsem ti zlého nic neudělala, nikdy Cassia nemilovala jinak, než se sluší milovat bližního, nic nikdy nedala mu!“ Othello: „Lžeš, viděl jsem tvůj šátek v jeho ruce. Zatvrzuješ mi srdce v těle, lhářko, a nutíš mě, bych sprostou vraždou zval, co učiním a co jsem chtěl mít žertvou. Já jsem ten šátek viděl!“ Desdemona: „Tak jej našel. Nikdy jsem mu jej nedala. Vzkaž pro něj, ať vyzná, co je pravda!“ Othello: „Už se přiznal!“ Desdemona: „K čemu se přiznal?“ Othello: „Že tě měl.“ Desdemona: „To není možná, že by říkal.“ O.: „Teď už ne. Je němý. Navždy. Poctivý Jago postaral se o to.“

Shakespearovské drama – znaky: Klasik světového dramatu – neomezenost místa, času a látky – vše nadčasově platné. Obraz pozemského života, kladných i záporných lidských vlastností (žárlivost, vášeň, přátelství, věrnost, touha po moci, majetku, nenávist). Žárlivost – Othello; ctižádost a touha po moci – Macbeth; neschopnost rozpoznat zlo – Král Lear; váhavost, nedůvěřivost, úvahy o smyslu života, touha naplnit ideály X povinnost trestat zlo – Hamlet; věrnost, boj o právo na život, lásku – Romeo a Julie

Příčiny tragédií: lidské vášně, náhoda (ne osud jako v antickém dramatu, proti němuž je vzpoura marná) komické prvky nejsou ostře odděleny od tragických lidové postavy (Juliina chůva) nedodržování tří jednot jazyk veršovaný (blankvers – nerýmovaný pětistopý jamb) se střídá s prózou (nejnižší vrstvy, komické postavy); lidový jazyk

Na jaká období se dělí Shakespearovo dílo? I. období do roku 1600 – pro ně je příznačný optimismus II. období – zklamání z vývoje společnosti, pesimismus Vyjmenujte některé Shakespearovy komedie. Zkrocení zlé ženy Sen noci svatojánské Kupec benátský Jak se vám líbí Večer tříkrálový Mnoho povyku pro nic Veselé paničky windsorské

Jaké vlastnosti mají ženy v Shakespearových hrách? hrdinky, energické, zdravě dravé, optimistické, nezávislé jejich chování je ostře protikladné charakteru středověkých žen, které jsou světicemi Které tragédie napsal po roce 1600? Hamlet Othello Král Lear Antonius a Kleopatra

žádné

Pokud není uvedeno jinak, jsou použité objekty vlastní originální tvorbou autora. Materiál je určen pro bezplatné používání pro potřeby výuky a vzdělávání na všech typech škol a školských zařízení. Jakékoliv další využití podléhá autorskému zákonu. Veškerá vlastní díla autora (fotografie, videa) lze bezplatně dále používat i šířit při uvedení autorova jména. Navazující prezentace: VY_32_INOVACE_ ČjL.1.60 – W. Shakespeare – Romeo a Julie