Autor Božena Němcová Ilustrátor Autor Božena Němcová Ilustrátor Adolf Kašpar Země Rakouské císařství Jazyk český Žánry novela Datum vydání 1855 Babička je nejznámější dílo Boženy Němcové. Jedná se o novelu, kterou psala v době, kdy jí umíral syn; dílo začala psát během pobytu v pražské Ječné ul. č. p. 516 koncem roku 1853 a z větší části jej zde také napsala.  Autorka v něm zachycuje dění na venkově se všemi zvyky.

Deska na domě v Ječné ulici Sousoší Babička s dětmi v Ratibořicích (autor Otto Gutfreund, 1922)

Postavy babička – moudrá, laskavá a starostlivá žena, hluboce věřící, lidé si jí váží, stará se o vnoučata a hospodářství, všem pomáhá Barunka – nejstarší babiččina vnučka; fikční, autobiografický obraz mladé Boženy Němcové. paní kněžna (vévodkyně Kateřina Vilemína Zaháňská) – hodná, milá, stará se o svou schovanku Hortensii, babičky si váží a chová se k ní jako k sobě rovné Viktorka – její příběh se vypráví v knize, zamiluje se do vojáka a otěhotní, on nejspíš zahyne a Viktorka se pomate a hodí své dítě do řeky Symbolický hrob bláznivé Viktorky se nachází v Červeném Kostelci, kde Božena Němcová žila od září 1837 do dubna 1838. Předobrazem postavy byla Viktorie Židová, která nakonec zemřela sešlostí věkem v roce 1868 ve svém rodišti, nedaleké Červené Hoře (patřící do kostelecké farnosti) a byla pohřebena na tehdejším kosteleckém hřbitově do společného hrobu chudých.Za zpodobnění Viktorky se někdy vydává motiv na rubu české 500korunové bankovky; oficiálně jde ale o obecnější „symbol ženských postav z díla Boženy Němcové“.

Obsah Babička bydlela v pohorské vesničce na slezských hranicích, žila spokojeně v malé chaloupce. Tu najednou přišel list od nejstarší dcery s prosbou, aby doma všeho zanechala a odstěhovala se k ní. Babička se dlouho rozmýšlela, ale touha po dceři a vnoučátkách, která ještě neviděla, zvítězila. Když jednoho dne přivezl kočí Václav babičku na Staré bělidlo, všichni měli velkou radost. Děti Vilém, Jan, Adélka a Barunka byly s babičkou hned nejlepšími přáteli. Babička zvyklá pracovat převzala vedení nad celým domem. Dohlížela na hospodářství, pekla chléb a vše muselo být, jak ona chtěla. Byla pracovitá, pravdomluvná a pobožná. Chodila s dětmi na procházky a cestou sbírala léčivé bylinky. Často zašla také do mlýna a do myslivny. Babička si získala srdce u každého pro svoji upřímnou povahu. Každému ráda pomohla a poradila, měl-li nějakou starost či trápení nebo byl-li nemocen. Paní kněžna, u níž byl pan Prošek – babiččin zeť – ve službě, si babičku velmi oblíbila. Sešla se s ní náhodou, když byla s dětmi na procházce. Děti kněžně věnovaly košík jahod a kněžna je pozvala i s babičkou do zámku. Tam se děti seznámily s komtesou Hortensií, kněžninou schovankou, která byla babičce vděčná za svoje štěstí. A také jen babiččinou zásluhou si mohla vzít Kristla, děvče z hospody, selského synka Mílu, který byl na babiččinu přímluvu u kněžny zproštěn čtrnáctileté vojenské služby. Babička učila děti milovat svou vlast, svého bližního, ba dokonce i bláznivou Viktorku. Děti rády babičku poslouchaly, zvláště Barunka. Babička si uvědomovala, že stárne a že se její život blíží ke konci. Proto uvedla vše do pořádku a rozloučila se svými nejmilejšími. Když jednoho dne zazněl umíráček hlásající, že babička zemřela, plakalo celé údolí. Babička se zaznamenala do srdcí všech mnohými dobrými skutky. Výrazný je závěrečný výrok paní kněžny při pohledu na babiččin pohřební průvod: „Šťastná to žena.“

Filmová a divadelní zpracování Jiří Pecha po derniéře hry Babička – fetišistická revue Babička (film, 1921) – černobílý němý film z roku 1921, režie Thea Červenková, v roli babičky Ludmila Lvová-Innemannová, v roli Barunky její dcera Liduška Innemannová Babička (film, 1940) – černobílý film z roku 1940, režie František Čáp, v roli babičky Terezie Brzková, v roli Barunky Nataša Tanská Babička (film, 1971) – dvoudílný barevný televizní film z roku 1971, režie Antonín Moskalyk, v roli babičky Jarmila Kurandová, v roli Barunky Libuše Šafránková

Jiné díla Boženy Němcové Národní báchorky a pověsti /1845-1847/ - pohádky, místní pověsti a legendy. Němcová se snažila o vlastní převyprávění lidové látky. Hlavní myšlenkou pohádek je rovnost všech lidí, vítězství mravních hodnot nad silou zla. Slovanské pohádky a pověsti / 1857-1858/ - Němcová je napsala tak, jak je slyšela od vypravěčů. Obrazy z okolí Domažlického – cestopisné články, ve kterých použila poznatky z Chodska a z několikaletého pobytu na Slovensku. Babička / s podtitulem Obrazy z venkovského života – 1855/ - v tomto velkolepém díle čerpala náměty ze svého dětství a vše rozšířila poznáním lidového života. Není to životopis, jsou v něm jen úryvky z autorčina života. Knihu tvoří dvě části. První obsahuje život na Starém bělidle, příjezd babičky. Představuje další osoby: mlynáře, panského strážníka Mojžíše, bábu kořenářku, bláznivou Viktorku, paní kněžnu se schovankou Hortenzií, členy Proškovy rodiny a mnoho dalších. Druhá vnitřní část popisuje přírodní dění během ročních období a život v jednotlivých fázích roku. Božena Němcová napsala Babičku v těžkém období svého života, kdy se ve vzpomínkách vracela do svého dětství. Babička měla být ideální obyvatelkou ratibořického údolí. Baruška /1853/, Divá Bára /1856, Dobrý člověk /1858, Pan učitel /1860/, Chyže pod horami – povídky Boženy Němcové podobné tvorbě J.K.Tyla. Pohorská vesnice /1856/ - povídka z prostředí chodské vesnice si klade za cíl urovnat vztahy mezi šlechtou a lidem. V zámku a podzámčí / 1856/ - povídka poukazuje na kontrast mezi krutostí chudoby a marnotratností zbohatlíků.