(Nejen z mojí hlavičky) Básničky (Nejen z mojí hlavičky) Od 18ti let!!!

Syn Neplakej už, synku, já mám taky hlad, obraťme se na maminku, dobrá bude snad. Naši tchýni štípla zmije, zmije chcípla, tchýně žije Tchýně Polibek Polibek je pouhý klam, spojení dvou lidských tlam. Čímž se pouze docílí, že se šíří bacili.

Nedbalý Jedovatý roztok míchal jsem nedbale polil jsem si rozkrok, poškozen jsem trvale. Prd Tlaky v břiše, nadýmání asi vyjde prd. Po hodině už jen doktor konstatoval smrt. Včely To byl zase zážitek oteklý sem celý, skučím jako dobytek přepadly mě včely.

Eskymáci Jeden mladý eskymák, eskymačce na to mák. Eskymačka šílí touhou, milovat se chvíli pouhou. Ani si však nevrzla, svlékla se a umrzla. Adam a Eva Adam s Evou v ráji žili, místo šatů listí měli. To bych věděl rád, když pak přišel listopad, jak to asi dopadlo, když to listí opadlo.

Na besídce Děti si na školní besídku přinesly lahvovou desítku. Pomoc Chybí ti něha a pohlazení? Je tu jednotka rychlého nasazení Někdy pudy opanuju jindy jednám spontánně. Teďka právě onanuju v Křižíkově fontáně. Pudy

Socha V parku stojí socha děvčete a hocha Socha V parku stojí socha děvčete a hocha. S neskrývanou rozkoší každou noc tu sousoší Radka Dnes mi vyjel po Radce můj daňový poradce. Magda Ptám se jednou: "Magdo, spáti s tebou má kdo?" A odpověď Magdy: "To máš těžký, jak kdy."

Vděčnost Maminko, tatínku, rodiče předrazí, jsme vděkem bez sebe, že nám nic neschází. že jste nám nechali svou vlastní škodovku, že si vám kdykoliv můžem říct o stovku. že jste se odbyli čajem a rohlíkem, když jsme se líbali při džinu s tonikem. Láska je nebeská, takže už za krátko domů vám přinesem parádní vnoučátko. Milé a čiperné jak rybka ve vodě, vy nám ho uspíte když budem v hospodě. Dáte mu s radostí, co sami nesvedem, ani si nevšimne, jestli se rozvedem. Nepozná strádání, nepozná ústrků neb vám ho z vděčnosti necháme na krku.

U rozbušky dítě stálo, z plna hrdla křičelo, nevědělo co má dělat, pak v ovzduší zmizelo... Řekl - dál už nemohu! K lásce nemám vlohy. Zvolil špatnou polohu, vlak mu přejel nohy. Až budeš teskná starucha, a budoucnost tvoje plevel, naper si bigbít do ucha, a pořádně vytoč level. Velikým městem, je třeba Brno. Ty jsi však větší, ropná skvrno.

Na závěr: Otesánek

Kousíček od lesa stál malý domeček, žila v něm babička a taky dědeček Kousíček od lesa stál malý domeček, žila v něm babička a taky dědeček. Byli už staří a děti neměli, snad proto, že v domku nebylo postelí. Žili si slušně o dvojí penzi, bába však furt měla pitomý hemzy. Babička: Kam já jsem za mlada své oči dala, že jsem si takové nemehlo vzala. Kdybys byl jako muž jen trochu solidní, tak už jsem mohla být desetkrát gravidní. Že děti nemáme, beztak je tvá vina, jen vzpomeň, jak v lese spad ti strom do klína!? Dědeček: Strom za to nemůže! Jen proto nemáme dědice, žes, bábo, taková slepice. Aby ti za tu lež upadly panty, to máš z tý tvý koncepce-anti. Pořád jsi chtěla mít v domku klid a pohodu, teď to chceš dohonit, pět let po přechodu??

A tak se staroušci celé dny přeli, až jednou křik utichl jako když střelí. To bába pěstí ťukla si na čelo, až se jí v žaludku srazilo kyselo. Babička: Ha, už to mám, vím jak mít syna, jen když tvá ruka nebude líná. Popadni sekeru, dláto a pilu, pak padej do lesa a měj se k dílu! Tam skácej strom, statný a ztepilý, zpracuj ho dlátem a syn je za chvíli!? Uposlechl dědeček bábina příkazu a lehce přioděn vyrazil do mrazu. Na večer přivedl divného kloučka, s tělíčkem golémka a hlavou broučka. Než se kdo nadál, kluk seděl za stolem a spolkl knemoch, i s novým kastrolem. Když skončil i ubrus v tom dítku neladném, tak bába zrudnula jak záře nad kladnem.

Babička: Tohleto vytesat, co tě to napadlo Babička: Tohleto vytesat, co tě to napadlo? Jsi padlej na hlavu, žere jak čerpadlo!? Když skončila v hrtánku dítěte žehlička, babičku skolila mozková mrtvička. Dojatý dědeček slzu zatlačil, a potom ke stolu rychle zpět přikvačil. Konec Dědeček: No, to je věc, až člověk žasne, co dokáže to dítko krásné! Jeden by netušil, že kousek polena, zajistí v domku klid na stará kolena!