12. Kartografická generalizace Vypracoval: Čečotková Kristýna

Definice Dle ČSN 73 046 „Kartografická generalizace spočívá ve výběru, geometrickém zjednodušení a zevšeobecnění objektů, jevů a jejich vzájemných vztahů pro jejich grafické vyjádření v mapě, ovlivněné účelem, měřítkem mapy a vlastním předmětem kartografického znázorňování.“ Je typickou součástí teoretické kartografie. Definice dle GIS: Generalizace je výběr a zjednodušení detailů zobrazovaných objektů s ohledem na měřítko mapy. Generalizaci běžně použijeme při změně měřítka či účelu mapy, při redukci objemu dat či kvůli zlepšení grafické stránky mapy.

Hlediska optimálního vyjádření modelové skutečnosti Výběr objektů a jevů do nové mapy-obsah mapy ovlivňuje tématika a účel mapy, její měřítko, charakter území i způsob jejího grafického ztvárnění. Geometrický charakter-z hlediska estetiky nejviditelnější („vyhlazování“ podrobností) Zevšeobecnění kvantitativních charakteristik formou intervalových značek Zevšeobecnění kvalitativních charakteristik např. zevšeobecnění lesa z druhových klasifikací Geometrickou (polohovou) přesnost-vykreslení objektu přesně na svém místě a pokud možno ve skutečných rozměrech Geografickou věrnost-zachování vzájemných prostorových vazeb a zachování geografické specifiky

Činitelé kartografické generalizace Měřítko mapy a poměr měřítek odvozené a podkladové (původní) mapy Účel mapy Charakter zobrazovaného území Způsob grafického vyjádření Psychologické možnosti a schopnosti uživatele Míra přehlednosti je dána jeho tzv. (vizuální) grafickou zaplněností, tj. poměrem plochy zaplněné kresbou k celkové ploše mapového listu

Metody kartografické generalizace 1) Zevšeobecnění mapových podkladů Zevšeobecnění obrysu a tvaru (geometrická generalizace Zevšeobecnění kvalitativních charakteristik Zevšeobecnění kvantitativních charakteristik Kartografická abstrakce 2) výběr (selekce) prvků obsahu mapy 3) Vzájemná harmonizace prvků obsahu mapy

Zevšeobecňování obrysu a tvaru (geometrická generalizace) Jedná se o zjednodušení kresby tvarů přírodních i umělých objektů tak, aby se tyto zachovaly co možná nejdéle svůj charakter Prvky které svou důležitostí vypustit nelze – kresba „nad (přes) míru“ a „posun kresby“

Nutno respektovat charakteristiky příslušných typů prvků a jejich seskupení (např. vystižení typu říční sítě, reliéf terénu) Při generalizaci je nutné zachovat koncové body (zachování topologických vazeb)

Zevšeobecňování kvalitativních charakteristik Předpokládá, že s rostoucím měřítkovým číslem se jejich původní detailní členění stává stále obecnějším (viz tabulka)

Zevšeobecňování kvantitativních charakteristik Vychází z intervalového vymezení kvantitativních skupin, spojených navzájem kvalitativním vztahem (např. rozdělení sídel do tříd podle počtu obyvatel)

Prostorová redukce – collapsing (kartografická abstrakce) Změna mapového znaku může probíhat ve směru: Plocha – linie (vodní toky nebo komunikace s využitím triangulace ploch) Plocha – bod (budovy malých rozměrů) Linie – bod Bod – plocha (vytvoření bloku zástavby z izolovaných budov reprezentovaných bodovými znaky)

Výběr prvků obsahu mapy –censální výběr Je založen na předem stanovených podmínkách. Např. v mapě se zobrazí pouze silnice I. třídy (kritérium kvality), sídla s počtem obyvatel vyšším než 500 (kritérium kvantity) apod.

Výběr prvků obsahu mapy – normativní výběr Cílem normativního výběru je objektivní stanovení procentní normy výběr, tj. kolik procent objektů v realitě bude zobrazeno na mapě. Výběr mapových prvků s použitím matematické statistiky Definován na základě statistických hodnot získaných z existujících map Způsob výběru s použitím číselných ukazatelů Vychází z experimentálního vyšetření prvků na podkladové mapě Způsob výběru s použitím vah Většinou v malých měřítkách Výběr prvků s použitím teorie grafů Pomocí matice můžeme na grafu exaktním způsobe, modelovat generalizační výběr

Vzájemná harmonizace (sladění) prvků obsahu mapy Přichází v úvahu tehdy, když tvar, resp. Obrys či plošné rozměry prvku na odvozené mapě se už nedají znázornit, i když to účel mapy přímo vyžaduje. Harmonizace prvků mapy s jednoduchou a stejnorodou strukturou Znázornění pomocí čárových mapových značek. Vykreslujeme je „nad míru“. Harmonizace prvků se složitou strukturou Zevšeobecňováním se snažíme zachovat ty podrobnosti, které jsou důležité z hlediska účelu mapy, tzn. že charakteristické rysy zdůrazňujeme (např. železnice).

Posun kresby Uplatňuje se tehdy, kdy by při důsledném půdorysném zobrazení docházelo ke grafickým střetům (překrytům) mezi mapovými značkami blízce sousedících prvků. Např. v úzkém údolí, kterým protéká řeka, po jejichž březích vedou komunikace, je třeba zakreslit osu vodního toku co jak nejpřesněji s ohledem na údolnici.

Pootočení kresby Jistá modifikace posunutí. Posun nebo pootočení můžeme z hlediska generalizace akceptovat, pouze pokud se jedná o generalizaci spojenou se zpřesněním vstupních dat, konkrétně např. při zpřesňování jednoho datového zdroje pomocí druhého (katastrální mapa vs. ortofoto)

Vyjádření a generalizace hlavních prvků obsahu map Nutno dodržovat zásady: Zásada zachování rozlišení, respektování průměrných rozměrů a zejména dostatečných rozdílů ve velikostech bodových mapových znaků Zásadu zachování charakteristických rysů Zásadu zachování proporcionality. Projevuje se dodržením velikosti rozměrů mapových znaků. Zásadu logické návaznosti, tzn. dodržování vzájemné souvislosti a spjatosti objektů a jevů V konečné redakci kart. díla s ohledem na generalizaci musíme rozlišit: Matematické prvky Fyzicko-geografické prvky Socioekonomické prvky

Vodstvo Vodní toky a kanály Jezera, rybníky a vodní nádrže Vykreslují se od pramene jednoduchou plynule se rozšiřující čarou. Pokud skutečná šířka vodního toku přesáhne v měřítku mapy 0,3 mm, vykresluje se dvojitou čarou s rozestupem. Struktura říční sítě (stromovitá, mřížková, pravoúhlá..), jejíž charakter by měl být po jakékoliv generalizaci zachován. Míra křivolakosti je dáno koeficientem K. Zachovat hustotu říční sítě a počet levo/pravostranných přítoků Jezera, rybníky a vodní nádrže Při výrazném kolísaní hladiny se zobrazuje přerušovanou čarou. Bažiny a močály Prameny a studny Studny pouze v podrobných topografických mapách. Moře a oceány Omezují se pobřežní čarou. Musí být jasný typ pobřeží (fjordové, korálové, deltové..) a proto je časté využití kresby „nad míru“. Ledovce a trvalá sněhová pokrývka Hydrotechnická zařízení

Reliéf terénu Generalizuje se až po zákresu říční sítě Vyjádření: Respektuje geomorfologické charakteristiky typů reliéfů Umožňuje řešit sklony svahů, viditelnost prostot, rozčlenění reliéfu Poskytuje uživateli plastický vjem (geografická názornost)

Půdní povrch a rostlinný kryt Hranice Negeneralizují se (jen velmi výjimečně). Průběh musí být jednoznačný. Komunikace Geograficky věrně, geometricky přesně dle měřítka) Sídla Do měřítka 1:200 000 zakreslujeme všechna. Postupně zjednodušujeme jeho strukturu (přechod do menších měřítek). Až do prezentace mapovou značkou. Půdní povrch a rostlinný kryt Se zmenšujícím se měřítkem mapy se rozsah zobrazených povrchů postupně zmenšuje. Je důležité zachovat charakteristický tvar obrysů.

Děkuji za pozornost!