5. Abrahám věří, že mu Hospodin splní slib - bude mít potomka
Sáro mám tě moc rád, máme všechno co potřebujeme, můžeme být šťastní. Ale přesto mě něco stále schází. Nemáme potomka. Kdo se o to všechno jednou postará, až nebudeme moci? Ano, Abraháme, máme všechno, nic nám nechybí. I mě to trápí, komu celou domácnost svěřím? Nevím, zda v tak vysokém věku ještě zvládnu nějaké dítě vychovat.
Je mi z toho smutno, ale přesto cítím, že to tak nebude. Hospodin mě učí důvěřovat, že u něho je možné všechno. Vždyť nám dal tuto zemi. Také to vypadalo, že zde už nedojdeme. Abraháme, mám pocit, že Hospodin už na nás zapomněl. Děťátka se nedočkáme, protože jsme příliš staří.
„Nebuď smutný Abraháme. Stále se o tebe starám.“ Pane, stále ještě nemám své děti. Proto jsem smutný.
,,Podívej se nahoru - na nebe! Vidíš ty hvězdy? Zkus je spočítat!“ „Abraháme, kolik je hvězd na nebi, tolik ti dám dětí a vnuků, pravnuků. Tak veliká bude tvá rodina, která bude bydlet tady v této zemi! Já se o tuto rodinu budu starat. Jen mi musíš věřit a být trpělivý.“
Hospodin je opravdu s námi, teď mu opravdu věřím. Dá mi určitě syna. Jsem tak šťastný. Nevadí že já i Sára jsme starší. Bůh se o nás postará a pomůže nám.
ÚKOL: V životě také nemáme hned všechno, neumíme všechno, je třeba se učit, být trpělivý. Přemýšlej, kdy tomu tak bylo a pokus se o tom napsat.
Bonus pro dospělé „ Proto také vynaložte všecku snahu na to, abyste ke své víře připojili ctnost, k ctnosti poznání, k poznání zdrženlivost, ke zdrženlivosti trpělivost, k trpělivosti zbožnost, ke zbožnosti bratrskou náklonnost a k bratrské náklonnosti lásku.“ 2P 1,5-7
Římskokatolická farnost Hnojník září Pro vnitřní potřebu farnosti