Oběhová soustava srdce, cévy, krevní oběh, krevní tlak Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky

Oběhová soustava Aby mohla krev a míza plnit svou funkci, musí tělem obíhat. Oběh krve zajišťuje oběhová (kardiovaskulární) soustava. Na kardiovaskulární soustavu navazuje soustava mízní (lymfatická). Mízní cévy vedou mízu (lymfu) z mezibuněčných prostor do mízovodů a ty ústí do žil a odvádí mízu do krevního řečiště.

Části oběhové soustavy Srdce Cévy Tepny Žíly Vlásečnice Mízní cévy Mízovody

Srdce dutý svalový orgán - rozlišujeme na něm čtyři povrchové vrstvy: a) osrdečník ( perikard)- vazivový obal, ve kterém je srdce uloženo v dutině hrudní mezi plicními laloky, prostor mezi srdcem a osrdečníkem vyplňuje osrdečníkový mok, který zmírňuje tření při pohybech srdce b) vnější vrstva ( epikard)- blána, vlastní vnější vrstva srdce c) vlastní srdeční sval ( myokard) d) vnitřní sval ( endokard) - dutina srdce je rozdělena na pravou a levou předsíň a na pravou a levou komoru, mezi levou komorou a předsíní je otvor s dvoucípou chlopní a mezi pravou komorou a předsíní je otvor s trojcípou chlopní - s cévní soustavou je srdce spojeno: pěti až osmi plicními žílami, přední a zadní dutou žílou, srdečnicí ( aortou), plicní tepnou ( plícnicí). 

Srdce - schéma Schéma lidského srdce: 1. Horní dutá žíla 2. Plicní tepna 3. Plicní žíla 4. Mitrální chlopeň 5. Aortální chlopeň 6. Levá komora 7. Pravá komora 8. Levá předsíň 9. Pravá předsíň 10. Aorta 11. Plicní chlopeň 12. Trojcípá chlopeň 13. Dolní dutá žíla

Krevní oběh Krevní řečiště v těle vytváří uzavřený krevní oběh. Ten můžeme rozdělit na malý krevní oběh zajišťující okysličování krve v plicích a velký krevní oběh rozvádějící krev do ostatních tkání těla.

Lymfatický oběhový systém Lymfatický oběh rozvádí po těle lymfu, průzračnou, bezbarvou tekutinu.  Lymfatický systém pracuje souběžně s oběhovým systémem a skládá se ze sítě lymfatických cév a ze stovek lymfatických uzlin, jež jsou rozptýlené po celém těle.  Lymfa vtéká a vytéká z krevního oběhu skrz propustné membrány, přičemž přivádí k buňkám živiny a odplavuje z buněk odpadní produkty. Ty jsou filtrovány přes lymfatické uzliny, které jsou nahromaděné ve větším počtu hlavně v podpaží, na krku, ve stydké oblasti, na břiše a na prsou. Součásti lymfatického systému jsou rovněž krční mandle, nosní mandle a střevo.

Krevní cévy 96 000 km dlouhá síť Tvoří uzavřenou soustavu trubic vystlané endotelem = tenká vrstva tkáně vystýlající cévy, u vlásečnic jediná vrstva (endotel tvoří nesmáčenou blanku). Ostatní cévy mají ještě vazivo + hladké svalstvo. Cévy se v jednotlivých úsecích liší stavbou a propustností stěn. Zabezpečují pohyb tělních tekutin. Cévní řečiště se směrem od srdce větví (postupným větvením se stěny tepen zeslabují až se větví do krevních vlásečnic). Vlásečnice se zase slučují do žil a dolní a horní dutou žilou navrací do srdce. tepna (arterie) => tepénka (arteriola) => vlásečnice (kapilára) => žilka (venula) => žíla (véna)

Tepna cévy vedoucí krev směrem ze srdce, vystupují ze srdeční komory stěny velmi pevné a pružné (důležité pro udržení krevního tlaku) většinou vedou okysličenou krev a živiny (výjimku tvoří plicní oběh) uloženy hluboko mezi svaly nebo v tělních dutinách nemají chlopně jejich průsvit se mění se smrštěním

Stavba tepny Povrch tepen (adventitia) Střední vrstva (media) vazivo (kolagenní vlákna) - v něm rozvětvená vlákna vegetativních nervů (sympatická - cévy stahují, parasympatická - cévy roztahují) Střední vrstva (media) kruhovitě uspořádaná hladká svalovina ve svalovině vazivo s elastickými vlákny => pružnost tepen (rozšíření při vypuzení krve při systole komor, ochabnutí při diastole komor) Vnitřní vrstva epitelární výstelka (endotel) hladká nesmáčivá výstelka cév

Vlásečnice Tenké cévy dlouhé jen 0,5 mm. Jejich plocha je až 6 300 m2. Spoje mezi tepnami a žílami o průměru jen 5-20 μm. Mají průsvit velikosti erytrocytu. V kůži asi 40 kapilár na mm2. Stěnu tvoří jediná vrstva endotelových buněk. Rychlost krevního proudu se zpomaluje (0,5 mm/s), aby mohly přecházet látky mezi krví a tkáňovým mokem. Stěna kapilár má póry mezi buňkami. Prostupují kyslík a živiny z krve a voda, neprostupují bílkoviny, červené krvinky, trombocyty Z tkání do krve CO2 a zplodiny metabolismu (difúze, prolínání).

Vlásečnice Stěnou prostupují do mezibuněčných prostor ameboidní leukocyty. Prostupují poměrně hustě většinou tkání (hustota kapilár v orgánech závisí na činnosti orgánů a intenzitě látkové přeměny v něm probíhající. Ve svalech v klidu většina kapilár zavřená, při tělesné práci se otevírá průtoku krve. Kapiláry chybí v pokožce, v pokožkových útvarech (nehty, vlasy, chlupy), v oční rohovce a ve chrupavkách. vlásečnice v kůži pomáhají regulovat tělesnou teplotu (horké tělo => kožní kapiláry se roztahují => přijme více krve => tělo se ochlazuje => krev v kůži se ochlazuje popálením se kapiláry poškozují, ale mají velkou schopnost regenerace v každém okamžiku je 75 % veškeré krve v žilách, 20 % v tepnách a 5 % v kapilárách

Stavba žíly Přivádějí krev do srdce (odvádějí krev z vlásečnic). Mají stavbu podobnou jako u tepny, ale jejich stěny jsou tenčí, poddajnější, mají méně svaloviny. vedou odkysličenou krev, odpadní látky, krev z jater a trávícího systému přepravuje živiny

Žilní chlopně Uvnitř žil dolních končetin jsou kapsovité chlopně => znemožňují zpětný tok krve (stékaní krve gravitací). Vyklenutí stěny žíly nad chlopněmi => žíly se rozšiřují => křečové žíly (varixy) - tvoří se žilní městky. Krev proudí v žilách pomaleji, pod menším tlakem. Krev v žilách se pohybuje pasivně (sloupec žilní krve od dolních končetin až k pravé síni představuje hydrostatický tlak, který musí být překonán, aby se udržel proud krve v žilách. Při tělesné práci (jako výdrže, silácké výkony) se krev v žilách hromadí a žíly nápadně vystupují pod povrch kůže.

Zdroje informací Černík, V., Bičík, V., Martinec, Z. Přírodopis 3 pro 8. ročník základní školy a nižší ročníky víceletých gymnázií. Praha: Libertas, a. s., 1. vydání. ISBN 80-85937-97-2 Jelínek, J., Zicháček, V. Biologie pro gymnázia. Olomouc: Nakladatelství OLOMOUC, 2004. ISBN 80-7182-177-2 Vlastní tvorba Obrázky byly vyhledány ve wikipedii jako Creativ Commons nebo Public Domain: MesserWoland. In:cs.wikipedia.org [online]. [cit. 2011-06-18]. Obrázek ve formátu svg. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Diagram_of_the_human_heart_(multilingual).svg