3 Indie Centrum pro virtuální a moderní metody a formy vzdělávání na Obchodní akademii T. G. Masaryka, Kostelec nad Orlicí

Jazyk a písmo Nejstaršími doklady indického písma jsou pečetidla z Mohendžo-dara, která obsahují kratičké, dosud nerozluštěné nápisy v neznámem jazyce. Árjové mluvili indoevropským jazykem, jehož nejstarší podobu nazýváme védský nebo mantrový dialekt. V 5. stol. př. n. l. sepsal bráhman Pánini první gramatickou příručku na světě, která popisuje pravidla sanskrtu. Tento dnes už mrtvý jazyk byl považován za božský výtvor, a proto se stal jazykem náboženských, uměleckých i vědeckých děl. Obyčejní lidé ale mluvili v prákrtech (různá nářečí, kterých jsou dnes v Indii stovky).

Pečeť z Mohendžo-dara s nejstarším indickým písmem

Indové své texty dlouho nezapisovali, protože více věřili vlastní paměti. Bráhmani se učili veškeré texty zpaměti, což je vzhledem k délce ústního tradování (skoro tisíc let) a k rozsahu indické literatury (Mahábhárata má 200 000 veršů, Rgvéda 1028 básní) neuvěřitelné. Nejprve začali používat písmo buddhisté, kteří pro své texty nepoužívali archaický sanskrt, ale srozumitelnější jazyk páli. Toto písmo bylo velmi jednoduché. Nazývá se brahmí a najdeme ho především na sloupech krále Ašóky (272 - 232 př. n. l.). Z tohoto písma se vyvinula řada dalších systémů používaných v celé jižní Asii, především písmo dévanágarí (božské písmo), které se používalo k zapisování sanskrtských textů a převzala ho i moderní hindština.

Ašókův nápis v písmu brahmí

Ukázka indického systému slabik Ukázka indického systému slabik. V prvním řádku je výslovnost, ve druhém zápis v písmu brahmí a na posledním je písmo dévanágarí.

List z indické knihy

Kniha z palmových listů

Písemné památky Védy (12. až 9. stol. př. n. l.) - nejstarší texty, které vytvořili Árjové, souvisejí především s náboženstvím, ale obsahují i poznatky vědy. Védy (toto slovo by se dalo přeložit jako věda nebo vědění) byly čtyři – Rgvéda, Sámavéda, Jadžurvéda a Atharvavéda; šlo o velmi rozsáhlé soubory modliteb a hymnů na jednotlivá božstva, které recitovali kněží (bráhmani) během bohoslužeb. Náboženské obřady vykonávali vždy čtyři kněží. První pronášel texty hymnů, další zpíval příslušnou melodii, třetí mumlal mantry a prováděl předepsané úkony a poslední kontroloval správnost obětního obřadu. Sebemenší chyba mohla přinést neštěstí, případně i zánik celého světa! Indové věřili, že všichni bohové jsou na obětech, tedy vlastně na bráhmanech, zcela závislí.

Mahábhárata (400 př. n. l. až 400 n. l.) Indický národní epos Mahábhárata (Velký boj Bharatovců) vznikal řadu staletí a obsahuje 200 tisíc veršů (nejdelší epos světa). Toto dílo je tak rozsáhlé, že v úplnosti zřejmě nebude nikdy přeloženo do češtiny. Děj je navíc tak složitý, že ho lze převyprávět jen s obtížemi. Základem je boj o moc mezi dvěma spřízněnými rody – Kuruovci a Pánduovci. Pánduovci prohrají svou část království v kostkách a musejí odejít do vyhnanství. Když doba vyhnanství pomine, chtějí zpátky svůj majetek, ale jejich bratranci jim ho odmítnou vydat. Střetnou se s nimi tedy ve velkém boji, kde se na stranu obou skupin postaví všichni králové Indie, démoni i bohové. Pánduovci nakonec všechny Kuruovce pozabíjejí.

Rukodělná ilustrace zachycující bitvu u Kurukšétry

Rámájana (400 př. n. l. až 200 n. l.) Za autora eposu Rámájana je považován světec Válmiki, dílo však bylo dále doplňováno. Rámájana je mnohem ucelenější než Mahábhárata a je také čtyřikrát kratší (48 tisíc veršů). Vypráví o lásce prince Rámy a jeho manželky Síty, kterou unesl zlý démon Rávana na ostrov Lanku. Ráma sebere vojsko a společně s opičím králem Hanumanem démona porazí a svou manželku vysvobodí. Jelikož má Ráma pochybnosti, zda mu zůstala po celou dobu věrná, musí projít Síta zkouškou ohněm.

Rámova manželka Síta se vrhá na hořící hranici, aby dokázala, že byla v zajetí na ostrově Lanka svému muži věrná.

Vátsjájana: Kámasútra Nejznámější indickou učebnicí je Kámasútra. Jedná se o příručku sexuálního života pro bohatou měšťanskou společnost. Kromě rad psaných prózou obsahuje i poetické pasáže ve verších. Vátsjájana byl mnich, ale evropské představy o mnišství byly zcela opačné. Křesťanské řehole jsou založené na odříkání, ne na psaní učebnic lásky. O tom, že indická kultura je od evropské značně odlišná, svědčí chrámové komplexy v Khadžuráhu, které jsou plné erotických výjevů.

Jeví-li panna náznaky náklonnosti, jest obratně zařídit schůzku. A Panny Jeví-li panna náznaky náklonnosti, jest obratně zařídit schůzku. A v hádce při kostkách nebo jiné hře ji chopí za ruku. A nechť provádí různé druhy objetí, dotyk atd., jak řečeno. A ukazuje jí obrázky pářících se dvojic na list nehtem vyryté, jež vyjadřují jeho touhu; to jí ostatně ukazuje jen občas. Při skotačení ve vodě se vzdálen od ní ponoří, a přijda k ní blízko a dotýkaje se jí, vynoří se tam. A slavnosti nových poupat atd. jsou zvláště příhodné k vyznání citů. A o svém trápení vypráví srdnatě. A cit vyjeví vyprávěje sen nebo jinou zástěrkou. Při divadelním představení nebo ve společnosti přátel usednuv vedle dotkne se jí jakoby neúmyslně. A aby neuhýbala, tiskne jí nohu nohou. Pak se jí zlehka dotýká prstem tu i onde. A palcem nohy jí tře špičky nehtů. Tu uspěv, postupuje od místa k místu, touže stále výš. Jest ji však nechat přivyknout, aby se nevzpouzela. Při mytí nohou stiskne její prsty mezi svými. Věnuje-li nebo obdrží-li něco, označí to nehtem. Při vyplachování úst ji skropí vodou. Když spolu sedí sami nebo za tmy, nechť činí, co strpí; a také na lůžku. Tu vyjeví cit upřímně, leč aby ji nepoplašil. Chtěl bych ti něco říci o samotě. To praviv nechť mlčky sleduje účinek, jak o tom promluvíme v hlavě Paní.

A uváží-li, že u ní má úspěch, vejde k ní. Tu přesvědčen o její náklonnosti předstírá nemoc a pozve ji do svého domu za účelem rozhovoru. A když přijde, požádá ji, aby mu hnětla hlavu, a uchopiv její ruku významně si ji klade na oči a čelo. A lstivě hodnotí její návštěvu co účinný lék. Jen ty jsi s to mne vyléčit, nikdo jiný mimo pannu nikoli. Tak se loučí s odcházející, zavázav ji k opětnému příchodu. A takto činí po tři noci nebo po tři soumraky. Přijde-li na návštěvu častěji, pořádá dýchánek. Pozve také jiné, aby jí vnukl důvěru; a tak se jí přibližuje víc a víc, leč nevysloví se. Nevšímavostí se neuspěje, ať jakkoli hluboká je dívčina náklonnost. Tak praví Ghótakamukha. A uváží-li, že u ní má úspěch, vejde k ní. Říkává se, že večer, za noci a ve tmě jsou ženy rozpustilejší, ovládnuty chtíčem a vášnivy, a neodmítají muže; jest s nimi tedy zacházet v ten čas. Je-li však muži to vše nesnadno zařídit samotnému, přivede si ji do náruče skrze zasvěcenou dceru chůvinu nebo její důvěrnou přítelkyni, jež chápe toho smysl. Nebo jí podstrčí svou služku, spřátele je.

3 Indie Seznam použitých pramenů: Centrum pro virtuální a moderní metody a formy vzdělávání na Obchodní akademii T. G. Masaryka, Kostelec nad Orlicí Seznam použitých pramenů: Mandelová, Helena a kol.: Pravěk, starověk, Dějepisné atlasy pro ZŠ, Kartografie Praha, a. s., 1995 Rulf, Jan: Dějepis pravěk a starověk, SPN, Praha 2001 Sárközi, Radek: Elektronická učebnice literatury, Abeceda, o. s., Most Sochrová, Marie: Literatura v kostce pro střední školy, FRAGMENT, Havlíčkův Brod 1995 Soukal, Josef: Přehled dějin literatury 1, SPN, Praha 2006 http://cs.wikipedia.org/ http://www.osud.cz/ http://katalog.artfilm.cz/