Vyrůstal jsi v 50-tých, 60-tých nebo 70-tých letech...??? Jak jsi to VŮBEC přežil??

1. auta neměla bezpečnostní pásy, opěrky hlavy a ŽÁDNÝ airbag

2. na zadním sedadle bylo VESELO, a ne nebezpečno

3. dětské postýlky a hračky byly barevné a natřené jedovatými nebo přinejmenším pochybnými laky

4. neexistovaly žádné dětské pojistky na zásuvkách, dveřích aut, dózách s léky a chemických čistících prostředcích

5. na kole se jezdilo BEZ helmy

6. pili jsme vodu ze zahradních hadic a podobných pochybných zdrojů a ne minerálku ze sterilních lahví

7. Stavěli jsme motokáry. A ti z nás, kteří měli to štěstí, že měli u domu asfaltovou silnici, zkoušeli lámat rychlostní rekordy... aby potom eventuálně v polovině zjistili, že zapomněli na brzdu.... ....po několika nehodách byl i tento problém – většinou – vyřešen

neexistovaly mobilní telefony.... 8. směli jsme ven jen s jednou podmínkou – že budeme do tmy zase doma.... neexistovaly mobilní telefony.... nikdo nevěděl kde jsme a co děláme... NEUVĚŘITELNÉ

9. školní vyučování bylo pouze dopoledne a na oběd jsme byli doma

10. měli jsme modřiny a odřená kolena, zlámane kosti, a někdy taky vyražené zuby, ale nikdy, nikdy nebyl kvůli tomu někdo obviněn – i když došlo k neshodám a rvačkám. NIKDO NEBYL VINEN, JEN MY SAMI

11. jedli jsme sladkosti, chleby s máslem, pili jsme nápoje se skutečným cukrem a nikdy jsme neměli problémy s nadváhou, protože jsme byli pořád VENKU, v POHYBU a AKTIVNÍ

12. dělilo se nás pět nebo šest o jednu limonádu 12. dělilo se nás pět nebo šest o jednu limonádu..... pili jsme ze stejné sklenice...... a nikdo proto neonemocněl nebo nezemřel

13. Neměli jsme Playstations, Nintendo 64, videohry, 99 televizních kanálů, videa Dolby Surround, počítače mobilní telefony nebo internet........ ...MĚLI JSME KAMARÁDY

14. směli jsme ven, pěšky nebo na kole, navštívit kamarády, i když bydleli několik kilometrů daleko, zaklepat na dveře a nebo i jednoduše bez zaklepání vejít do domu a hrát si s nimi

15. Ano. Venku, v tom nebezpečném světě! A DOCELA SAMI! Jak jen to bylo možné? Hráli jsme fotbal na jednu bránu a když někdo nevyhrál, neměl z toho psychické trauma a nezbořil se proto svět!

KAŽDÝ DOSTAL SVOJI ŠANCI. 16. Někteří žáci nebyli možná tak dobří jako jiní, a když zůstali sedět, tak prostě opakovali jeden rok. NIKDO nebyl proto poslán k psychiatrům nebo psychologům. NIKDO neměl dislexii, problémy s koncentrací, nikdo nebyl hyperaktivní... Prostě si jenom zopakoval jeden rok. KAŽDÝ DOSTAL SVOJI ŠANCI.

17. Měli jsme volnost a čas na hraní, úspěchy, neúspěchy, úkoly ...A UČILI JSME SE S TÍM ŽÍT

zůstává nezodpovězená otázka: Jak jsme tohle všechno mohli PŘEŽÍT? a především: Jak jsme přitom mohli rozvíjet naši OSOBNOST?

Jsi také z této generace? Fifties..... ........ pokud ano, pošli tento mail všem tvým stejně starým kamarádům, také (tvým) dětem, neteřím, synovcům.... aby viděli, jak jsme tenkrát žili......

možná řeknou, že to byla nuda..... ale řekni sám: NEBYLI JSME ŠŤASTNÍ ???