Nástupnictví v letech 1199 - 1216 Jan Bezzemek Nástupnictví v letech 1199 - 1216

Mládí budoucího krále Narodil se 24. prosince 1167 v Oxfordu 1185 poslán do Irska (v roce 1177 určen za budoucího pána Irska)  kampaň končí nezdarem 1189 – zisk titulu hraběte z Mortain; manželkou Isabela z Gloucesteru 1192 – 1194 odboj proti bratrovi  usmíření 1195 – 1199 vede kampaně i diplomatické mise ve službách bratra

Králem Anglie? 6. dubna 1199 – Richard Lví Srdce zemřel při obléhání hradu Chalus v Limousinu; krátce před odjezdem na tuto trestnou výpravu roztržka s bratrem Janem  není zcela jednoznačné, do jaké míry se usmířili  Jan se zmocnil pokladu v Chinonu (Robert z Tornhamu mu otevřel brány města) není jednoznačné, jestli Richard před smrtí určil následníka trůnu – Howden píše, že určil následníkem Jana (je to jediný pramen, který to zmiňuje) Jan se podle některých pramenů (Život sv. Huga) právě zdržoval v Bretani s Arthurem, podle jiných byl v Normandii (Howden) Arthur byl přijat elitami v Anjou, Touraine a v Maine za hraběte (odkazovali se na zvykové právo, které upřednostňuje synovce před bratrem), měl podporu Filipa Augusta (holdování v Le Mans) Do Anglie vyslán Hubert Walter a William Marshal  přesvědčili barony o Janově nároku 27. května 1199 – korunován arcibiskupem Hubertem Walterem králem Anglie Duben – září 1199 válka s Arthurem Bretaňským a Filipem Augustem  leden 1200 jednání o míru 22. května 1200 – smlouva z Gouletu  Jan uznán králem Anglie, uzavřena sňatková smlouva  Janova neteř Blanka Kastilská si vzala syna Filipa Augusta Ludvíka Srpen 1200 – sňatek Jana Bezzemka s Isabelou z Angouleme (s Isabelou z Gloucesteru rozvod r. 1199)  konflikt s Hugem ź Lusignanu  odvolání ke dvoru Filipa Augusta  1202 konfiskace kontinentálních držav – nová válka s Francií

Když pak král přestal doufat, že přežije, odkázal (divisit) království Anglie svému bratrovi Janovi, stejně jako všechna svá území a také přikázal, aby mu všichni, kteří jsou zde přítomni, přísahali věrnost a aby mu byly předeny všechny Richardovy hrady a také tři čtvrtiny pokladu. Roger Howden, Kronika

Marshall se již chystal jít spát, když k němu dorazila ona novina Marshall se již chystal jít spát, když k němu dorazila ona novina. Rychle se proto oblékl a vydal se do Pré k arcibiskupovi. |...| Král je mrtev, jaká nám ještě zbývá naděje? Žádná, protože po něm již nevidím nikoho, kdo by mohl bránit království. Očekávám tedy, že nás Francouzi vyštvou pryč, protože jim nikdo nebude moci vzdorovat. Bude muset, odpověděl Marshall. Musíme rychle zvolit nástupce. Dle mého názoru bychom měli vybrat Arthura. Ale pane, řekl Marshall, to by bylo špatně. Arthur má zlé rádce, je podezíravý a pyšný. Jestliže si ho vybereme jako našeho vůdce, způsobí nám mnohé potíže, jelikož nemá rád Angličany. Ale pohleďte na hraběte Jana. Dle svědomí je to nejbližší dědic země svého otce i bratra. Arcibiskup na to odpověděl: Marshalle, tedy chcete raději jeho? Ano pane, protože to je tak správné. Syn je blíže zemi svého otce nežli synovec. Marshalle, nechť je tedy po vašem, ale říkám vám, ničeho co jste kdy udělal, nebudete tak litovat Histoire de Guillaume Le Maréchal, po r. 1219

Hubert, arcibiskup z Canterbury a William Marshall, kteří byli posláni aby zajistili mír v Anglii, nechali poddané království [homines regni] , jak ve městech, tak na hradech [burgis] a také early, barony, svobodné [libere tenentes] přísahat věrnost a zachovávat mír vůči Janovi, vévodovi Normanů, synovi krále Jindřicha, syna císařovny Matyldy. Nicméně všichni biskupové, stejně tak jako někteří earlové a baroni nechali svoje hrady posílit muži, zásobami i zbraněmi. Na to Hubert, arcibiskup z Canterbury, William Marshall a Geoffrey Fitz-Peter, justiciár Anglie uspořádali setkání v Northamptonu a svolali sem ty osoby, o kterých měli největší pochybnosti. |...| Slíbili jim, že Jan, vévoda Normanů jím každému dá každému co mu náleží, když mu odpřisáhnou věrnost a zachovají mír. Říká se, že na to pak všichni řečení baroni a earlové přísahali věrnost a věrnou službu Janovi, vévodovi Normanů Roger Howden, Kronika

Protože přední mužové z Anjou, Maine a Touraine se sešli a vyjádřili svojí náklonnost k Arthurovi, vévodovi z Bretaně, jako jejich pánovi. Říkali, že je to jejich názor a rovněž také zvyk v těchto oblastech, že syn staršího bratra by měl převzít svoje dědictví, doslovně tedy dědictví, které by Geoffrey, Arthurův otec zdědil, kdyby byl býval přežil Richarda, krále Anglie, svého bratra. Roger Howden, Kronika

Když se o smrti krále Richarda doslechli Bretonci |… | obsadili hrabství Anjou a město Le Mans a byli přijati od místních obyvatel. Ti se svorně postavili proti vévodovi [Janovi] a za každou cenu se snažili ustanovit pánem jejich země tohoto chlapce Arthura, jenž byl synem Geoffreye, hraběte z Bretaně, který se narodil druhý hned po králi Richardovi. Ralph Coggeshall, Kronika

Obnovení bojů 1202 – Filip vyhlásil konfiskaci Janových kontinentálních držav (důvodem Janův spor s rodem Lusignanů)  Filip udělil Anjou a Maine jako léno Arthurovi  obnovení bojů mezi Janem a Arthurem, podporovaným Filipem Augustem červenec 1202 – Arthur oblehl hrad Mirabeau s Eleonorou Akvitánskou  Jan se sem rychle přesunul, aby svojí matku osvobodil podařilo se mu Arthura porazit  Arthur a velké množství jeho spojenců (včetně Huga z Lusignanu) zajato Arthur odvezen do hradu ve Falaise a později do Rouenu  nejspíš někdy na jaře 1203 zde byl zabit – není jisté co se stalo, objektivně Arthur prostě zmizel (nedá se dokázat, že by ho zabil Jan vlastníma rukama) vypukla vzpoura Bretonců (když se dozvěděli, že Arthur zmizel) smrt Arthura Bretaňského propagandisticky využita během války baronů v roce 1216

V Gournay pasoval [Filip] Arthura na rytíře, svěřil mu vévodství Bretaň, na které měl dědičné právo a přidal k němu také hrabství Anjou a Poitou, získané právem zbraní. Konečně také mu přidal dvě stě rytířů a velkou sumu peněz. Král také přijal od Arthura věčný slib věrnosti a pak se oba rozloučili a vévoda se pak v červenci vrátil… Rigord, Gesta Philippi Augusti

válka z let 1215 - 1216 1214 – bitva u Bouvines – porážka spojenců krále Jana  1215 vydání Magny Charty (Inocenc III. ji prohlásil za neplatnou, Jan se jejími ustanoveními nehodlal řídit) 1215 vypukla válka mezi králem Janem a nespokojenými barony – vůdci opozice byli především baroni ze severu (the Northerners) – Robert fitzWalter, Eustace de Vesci Opozice na podzim 1215 pozvala do Anglie francouzského korunního prince Ludvíka aby se ujal trůnu

Ludvík Francouzský narodil se v roce 1187 (následník francouzského trůnu – syn Filipa II. Augusta a Isabely Henegavské) nároky na anglický trůn: v r. 1200 uzavřen na základě smlouvy z Gouletu sňatek s vnučkou Jindřicha II. Blankou Kastilskou zkušený vojenský velitel (porážka Jana Bezzemka u Roche-au-Moine v r. 1214; vojenské kampaně proti Albigenským…) Jindřich II. Alfonso Kastilský Eleonora Filip II. August Blanka Ludvík VIII.

Kdo měl v r. 1215 nárok na trůn Ludvík žádný vlastní nárok na trůn neměl – vládl by iure uxoris – nárok měla jeho manželka Blanka – trůn by měl být nabídnut jí Ota IV. Brunšvický (syn Jindřicha Lva a Matyldy Anglické, tj. vnuk Jindřicha II.)  vychováván v Anglii, dobré vztahy s Richardem Lví Srdce; spojenec Jana Bezzemka; po porážce u Bouvines ztrácel postavení v Říši Otův starší bratr Jindřich, falckrabě rýnský Eleonora z Bretaně – sestra Arthura Bretaňského, tj. disponovala stejnými nároky, jako on; držena v Anglii v opatrovnictví krále Jana sourozenci Blanky Kastilské (Jindřich – od 1214 kastilský král; Eleonora – od 1221 aragonská královna; Urraca – od 1212 portugalská královna…) Johana – sestra Jana Bezzemka – bývalá královna Sicílie, provdaná za Raymunda z Toulouse

Jindřich II Matylda ∞ Jindřich Lev Jindřich Ota IV. Richard Geoffrey ∞ Konstancie Bretaňská Arthur (+1203) Eleonora Eleonora ∞ Alfonso Kastilský Blanka ∞ Ludvík VIII. Jindřich Kastilský Eleonora Aeagonská Johana ∞ Raymund z Toulouse Raymund Jan ∞ Isabela z Angouleme Jindřich (III.)

francouzská invaze a smrt krále Jana na jaře 1216 – Jan Bezzemek pokračoval v tažení Anglií  někteří baroni se mu poddali jednání o přijetí Ludvíka Francouzského – duben 1216 na sněmu v Melunu  poselstvo anglických baronů předložilo argumenty pro sesazení Jana z trůnu (vražda Arthura Bretaňského, vydědění Richardem r. 1194, přijetí Anglie v léno od papeže) – většina těchto argumentů nebyla zcela podložená papežský legát přesvědčoval Ludvíka, aby se chystané invaze do Anglie zřekl 21. května 1216 – Ludvík se vylodil v Anglii (u ostrova Thanet)  Jan vylodění nijak nezabránil; Ludvík pokračoval do Canterbury, podařilo se mu obsadit hrady v Kentu a v červnu 1216 byl uvítán v Londýně – baroni Ludvíkovi složili přísahy věrnosti Ludvíkovo tažení Anglií – v podstatě se mu podařilo ovládnout jihovýchodní části Anglie, přidali se k němu i někteří další baroni obléhání Doveru  Ludvík byl nakonec nucen podepsat příměří s Hubertem de Burgh obléhání Lincolnu rovněž bezvýsledné Jan táhnul na sever  v noci z 18. na 19. října zemřel v Newarku po záchvatu dysentérie

Celá země byla pokryta těmito údy ďáblovými jako sarančaty, která se sešla ze vzdálených koutů země, aby z jejího povrchu všechno vymazala |...| běhajíc s tasenými meči a dýkami, prohledávali města, domy, hřbitovy i kostely, každého olupujíc, nešetřili ani ženy ani děti; tam, kde byli nalezeni, byli královi nepřátelé vězněni v řetězech a nuceni k zaplacení vysokého výkupného. Dokonce i kněží, stojící před vlastními oltáři, z Křížem Páně v rukou, oděni ve svá posvátná roucha, byli zatýkáni, mučeni, okrádáni a bylo s nimi špatně zacházeno. Roger Wendover, Flores Hisrtoriarum

konec Ludvíkova tažení následníkem trůnu Janův nejstarší syn Jindřich (narozen 1207)  narychlo zorganizována korunovace v Gloucesteru 28. října 1216 (Jindřich předtím pobýval na hradě Devizes)  korunovaci provedl biskup z Winchesteru Pierre des Roches za asistence papežského legáta Gualy, regentem byl určen William Marshal, earl z Pembroke krátce po korunovaci znovu vydána Magna Charta Smrtí Jana Bezzemka v podstatě zanikl hlavní důvod vzpoury  někteří baroni se přidali na stranu Jindřicha III., někteří zatím váhali a vyčkávali Ludvík uzavřel na konci roku s Jindřichem příměří (nejprve do poloviny ledna, později prodloužené do Velikonoc) a odjel do Francie získat posily a prostředky Ludvík se vrátil s posilami do Anglie v dubnu  20. května poražen královskými vojsky u Lincolnu Ludvíkova flotila poražena 24. srpna u Sandwiche 12. září 1217 – smlouva z Lambethu – Ludvík se zřekl nároků na anglický trůn, dostal odškodné 10 000 marek, jeho vojska se musela stáhnout Jindřich byl uznán anglickým králem