Evropa před Velkou válkou Mezinárodní vztahy v předvečer války

Belle époque

Belle époque Období 1890-1914 v Evropě a USA TYPICKÉ RYSY: Vědeckotechnická revoluce (elektřina, telefon, žárovka, auta, letadla, rozvoj přírodních věd) Průmyslový rozvoj a urbanizace Rozšíření volného času, rozvoj sportu a turistiky Počátky moderního umění (impresionismus, secese…) Boj za politická a sociální práva – dělnické hnutí, sufražetky Období bez větších válek – odehrávají se mimo Evropu

1. Velká Británie

1. Velká Británie „Jsem toho názoru, že jsme první rasou na světě, a proto čím větší kus světa ovládneme, tím je to lepší pro lidstvo. Jsem pro neustálé rozšiřování Britského impéria, aby se jednoho dne dostal celý civilizovaný svět pod britskou vládu.“ (Cecil Rhodes, podnikatel a kolonizátor)

1. Velká Británie největší koloniální velmoc (pětina povrchu Země a čtvrtina populace) „královna moří“ převaha ve světovém obchodě „dílna světa“ 1910-1936 vláda Jiřího V. (vnuk Viktorie)

2. Francie

2. Francie 1870 porážka v prusko-francouzské válce a ztráta Alsaska a Lotrinska – potupa 1870(5) – 1940 třetí republika Druhá koloniální velmoc Paříž kulturním centrem Evropy

3. Německo

3. Německo „My Němci se bojíme Boha, ale jinak nikoho na světě!“ (Otto Bismarck) „Základem, na němž spočívá naše říše, je armáda.“ (Vilém II.) „Ještě se pro národ skoro šedesátimilionový, který žije v Evropě a současně obrací svá hospodářská tykadla na všechny strany, nepodařilo najít řešení, jak ve zdejším světě svést boj o existenci bez silného zbrojení na zemi i na moři. V příštím století bude německý národ buď kladivem, nebo kovadlinou.“ (státní tajemník von Bülow)

3. Německo 1871 sjednocení Německého císařství Zisk Alsaska a Lotrinska a 5 mld. franků Hlavní průmyslová velmoc na kontinentu Pozdní úsilí o koloniální zisky (Afrika) 1888-1918 vláda Viléma II. (vilémovské období)

3. Německo VILÉMOVSKÉ OBDOBÍ Militarismus Budování vojenské flotily – odpor Britů Drang nach Osten (tah na Východ) Bagdádská dráha Růst nacionalismu – všeněmecké hnutí Idea Mitteleuropy

4. Rakousko-Uhersko

4. Rakousko-Uhersko Dvojmonarchie (Před- a Zalitavsko) – „Kakánie“ 1848-1916 vláda Františka Josefa I. – konzervatismus Očekáván nástup Františka Ferdinanda d‘Este (reformy?) Mnohonárodnostní stát – problémy (Češi a Němci…) Zájem o Balkán Vídeň kulturním centrem

5. Rusko

5. Rusko Šestina světa, 130 národů Pomalost reforem (1861 zrušení nevolnictví) Expanzivní politika – Střední Asie, Dálný východ, Balkán, Bospor a Dardanely 1905 porážka v rusko-japonské válce – „obr na hliněných nohou“ 1905 první revoluce – konec samoděržaví 1894-1917 vláda Mikuláše II. (nerozhodnost, ve vleku manželky a Rasputina)

Příčiny Velké války Nacionalismus evropských států Soupeření v koloniích (zvl. Afrika) Německo-francouzské napětí po r. 1870 Německo-britské napětí (námořní převaha, Blízký východ, kolonie…) Spor o východní otázku (Bospor a Dardanely, Balkán – „sud prachu“) Rozpad systému rovnováhy sil a koncertu velmocí – vznik dvou vojensko-politických bloků

Trojspolek = Ústřední mocnosti 1879 Německo + Rakousko-Uhersko (vzájemná pomoc v případné válce s Ruskem) 1882 Itálie (obava z Francie – spory v Africe) Na začátku války se připojí Bulharsko a Osmanská říše

(Troj)dohoda 1893 Rusko + Francie (proti nebezpečí Německa) 1904 Srdečná dohoda – Velká Británie + Francie (dohoda o vymezení vlivu v Africe) 1907 Británie vstupuje do Dohody Během války – Srbsko, Černá Hora, Rumunsko, Itálie, Japonsko, USA ad.

Balkánský sud prachu

Balkánský sud prachu Etnická a náboženská pestrost – zdroj napětí Úpadek Osmanské říše („nemocný muž na Bosporu“) Osamostatnění států – Srbsko, Černá Hora, Řecko, Rumunsko, Bulharsko Vedoucí role Srbska – cílem vytvoření federace jižních Slovanů (Jugoslávie) Pronikání Ruska (pod záminkou panslavismu) a Rakouska-Uherska – ovládnutí Bosny a Hercegoviny (defin. 1908) – vznik nepřátelství se Srbskem a příprava atentátu (Černá ruka)

Evropa tančila valčík Československý film z roku 1989 Režie Otakar Vávra Zachycuje panovnické dvory v předvečer války Příběh českého novináře v protirakouském odboji

František Ferdinand d‘Este 1863-1914 Synovec Fr. Josefa I. Přísná katolická výchova a vojenská příprava Zámky – Konopiště, Chlum u Třeboně Cestovatel a vášnivý lovec (272 tis. zvířat) Po sebevraždě Rudolfa (1889) následník trůnu

František Ferdinand d‘Este 1901 svatba s Žofií Chotkovou – morganatické manželství, 3 děti (bez nástup. práv) Konzervativní a neoblíbený, nesnášel Maďary, plánoval federalizaci říše Přátelství s Vilémem II. Generální inspektor armády – cesta do Bosny

Sarajevský atentát 28. 6. 1914

Sarajevský atentát 28. 6. 1914 Rakouské vojenské manévry v Bosně Den 585. výročí bitvy na Kosově poli – provokace? Atentátníci – Mladá Bosna Čabrinovič – hodil granát Gavrilo Princip – zastřelil následníka a Žofii (původní cíl gen. Potiorek) Zatčeni a odsouzeni (smrt za války v Terezíně)

Ultimatum Z atentátu obviněna srbská vláda 23. 7. rakouské ultimatum Srbsku – 10 požadavků (hlavně ukončit protirakouskou propagandu), z nich dva nesplnitelné: „že svolí k tomu, aby orgány c. a k. vlády spolupůsobily v Srbsku při potlačování podvratného hnutí, namířeného proti územní celistvosti monarchie“ „Že zavede vyšetřování proti těm účastníkům spiknutí z 28. června, kteří se zdržují na území Srbska; orgány delegované c. a k. vládou se zúčastní příslušného vyšetřování“ Srbsko na nátlak Dohody většinu bodů přijalo, ale R-U s ním přerušilo styky a 28. 7. vyhlásilo válku

Mým národům (28. 7. 1914) Na koho se text obrací a co očekává? Co znamená „můj dům“? Jak prezentuje Rakousko? Jak prezentuje Srbsko? Jak zdůvodňuje vyhlášení války? Na jaké dřívější události odkazuje?

Vyhlášení války

2. srpen na náměstí v Mnichově