VERŠE… 1
Když inspirace přiletí, je to dárek dítěti… 2
Ve chvíli kdy člověk tvoří, srdce dotýká se láska Boží…
něžně dotýká se člověka… A krása co je odvěká, něžně dotýká se člověka… 4
Každý nosí v duši chrám, s oknem, co je dokořán… 5
Život je jen chvilka pouhá, v duši spaluje nás věčná touha...
Stále nám něco schází a je tolik možných cest, někdy po tváři slzy nám tečou, jindy pro druhé jsme světlem z hvězd…
A měsíc veden tichým hlasem, sluncem ozářený pluje časem… 8
Slunce skrze mraky Zemi zahřívá, něco se končí, něco začíná…
Každý má svůj příběh, který do dějin je vložen, každý ve svém čase, pro lásku je stvořen… 10
pokud prosby k Bohu míří… Ve své křehkosti a síle, mnozí k nebi vzhlíží a nikdo nemine svůj cíl, pokud prosby k Bohu míří… 11
dnes jsi poupě, zítra růže… Jenom zázrak za to může, dnes jsi poupě, zítra růže… 12
A tak mezi slovy tisíci, jsem jen tichý hlas, jedno velké „Děkuji“, za prostor a čas…
14