26. Obrana proti extracelulárním patogenům

Obrana proti extracelulárním patogenům (baktériím a jednobuněčným parazitům) gram-negativní, gram-pozitivní koky, bacily, parazitičtí prvoci neutrofilní granulocyty opsonizace (C3b, lektiny, protilátky IgG, IgA...)

Obrana proti extracelulárním patogenům (baktériím a jednobuněčným parazitům) průnik patogenů do organismu vyvolá obranný zánět rozpoznání patogenů prostřednictvím receptorů PRR aktivované fagocyty produkují prozánětlivé cytokiny (IL-1, IL-6, TNF), které indukují zvýšení teploty, metabolickou odpověď organismu a syntézu proteinů akutní fáze

Obrana proti extracelulárním patogenům (baktériím a jednobuněčným parazitům) pohlcené bakterie jsou likvidovány mikrobicidními systémy (produkty NADP-H oxidázy, hydrolytické enzymy a baktericidní látky v lysozomech) přítomnost patogenů aktivuje komplement

Obrana proti extracelulárním baktériím

Obrana proti extracelulárním patogenům (baktériím a jednobuněčným parazitům) v pozdějších fázích infekce jsou stimulovány antigenně specifické mechanismy plazmatické buňky produkují nejprve IgM, po izotypovém přesmyku produkují IgG nebo IgA

Obrana proti extracelulárním patogenům (baktériím a jednobuněčným parazitům) sIgA brání před infekcemi střevními a respiračními bakteriemi proti bakteriálním toxinům se uplatňují neutralizační protilátky (Clostridium tetani a botulinum...) infekcemi extracelulárními bakteriemi jsou ohroženi především jedinci s poruchami funkce fagocytů, komplementu a tvorby protilátek

28. Obrana proti intracelulárním patogenům (bakterie a jednobuněční parazité) a plísním

Obrana proti intracelulárním patogenům (bakterie a jednobuněční parazité) a plísním mykobakterie, některé kvasinky a plísně intracelulární parazitismus je dán schopností mikroorganismů uniknout mikrobicidním mechanismům fagocytů

Obrana proti intracelulárním patogenům (bakterie a jednobuněční parazité) a plísním makrofágy, které je pohltily produkují IL-12 → diferenciace TH1, které produkují IFN a membránový TNF→ aktivace makrofágů a indukce iNOS NO má silné baktericidní účinky, pomáhá makrofágům usmrtit intracelulární patogeny

Obrana proti intracelulárním patogenům (bakterie a jednobuněční parazité) a plísním V obraně proti intracelulárním parazitům, kteří unikají z fagolysozómu se uplatňují TC lymfocyty Protilátky vytvořené proti těmto patogenům poukazují na přítomnost infekce Infekcemi intracelulárními mikroorganismy jsou ohroženi jedinci s některými poruchami funkcí fagocytů a s defekty T lymfocytů

Obrana proti intracelulárním patogenům (bakterie a jednobuněční parazité) a plísním

29. Obrana proti virům

Obrana proti virům V infikovaných bb. je indukována produkce IFN a IFN (brání replikaci viru a v neinfikovaných bb. navozují tzv. antivirový stav); IFN stimuluje přeměnu makrofágů v aktivované (iNOS) Interferony : Protivirový efekt Stimulují NK buňky Zvyšují expresi HLA I → zlepšení prezentace Ag pro TC

Obrana proti virům

Obrana proti virům Virem infikované buňky jsou rozpoznávány NK buňkami NK bb zabíjejí buňky, které exprimují abnormálně málo MHC gpI (některé virem infikované bb.) Pokud převáží stimulační signály nad inhibičními, dojde k aktivaci efektorových mechanismů

Obrana proti virům – aktivace NK buněk Aktivace NK buněk: a) převaha inhibičních signálů nevede k aktivaci NK buňky; b) převaha stimulačních signálů vede k aktivaci cytotoxických mechanismů NK buňky

Obrana proti virům ADCC - cytotoxická reakce závislá na protilátkách Pokud jsou na cílové buňce navázány protilátky třídy IgG, váží se jejich Fc části na CD16 stimulační receptory NK buněk. Agregace těchto receptorů aktivuje cytotoxické mechanismy. (ADCC, Antibody-Dependent Cell-Mediated Cytotoxicity)

Obrana proti virům Efektorové TC lymfocyty rozeznávají virové antigenní peptidy prezentované na infikované buňce v komplexu s HLA I molekulami.

Obrana proti virům Protilátky sIgA na sliznicích blokují adhezi virů (obrana proti respiračním virům a enterovirům) Neutralizační protilátky IgG nebo IgM aktivují klasickou cestu komplementu, který je schopný některé viry lyzovat IgA a IgG vzniklé při virové infekci mají preventivní účinek při sekundární infekci

Obrana proti virům Virovými infekcemi jsou ohroženi jedinci s imunodeficity T lymfocytů a s kombinovanými poruchami imunity Zvýšená náchylnost k herpetickým infekcím u jedinců s dysfunkcí NK bb.

27. Obrana proti mnohobuněčným parazitům

Obrana proti mnohobuněčným parazitům Mastocyty, bazofily, eosinofily a IgE Stimulace TH2 pod vlivem IL-4 (mastocyty a další APC stimulované parazitem) Pod vlivem IL-4 izotypový přesmyk v IgE

Obrana proti mnohobuněčným parazitům – aktivace mastocytů IgE se váží na FcRI mastocytů a bazofilů navázání multivalentního antigenu ( mnohobuněčného parazita) pomocí IgE na vysokoafinní Fc receptor pro IgE (FcRI) agregace několika molekul FcRI→ aktivace mastocytu

Sekreční produkty mastocytů Cytoplazmatická granula: hydrolytické enzymy, histamin,serotonin, heparin, chondroitinsulfát Histamin - napomáhá mechanickému vyhoštění parazita:  vasodilatace, ↑ vaskulární permeability (erytém, edém, svědění), bronchokonstrikce, ↑ peristaltiky střev, ↑ sekrece hlenu v respiračním traktu a GITu Metabolity kys. arachidonové (leukotrien C4, prostaglandin PGD2) - amplifikace zánětlivé reakce Cytokiny (TNF, TGF, IL-4,5,6…)

Obrana proti mnohobuněčným parazitům Eosinofily proti parazitům používají extracelulární baktericidní látky uvolněné z granulí (eosinofilní katoinický protein, proteázy…) Eosinofily fagocytují komplexy parazitárních částic s IgE prostřednictvím svých receptorů pro IgE IL-5 aktivace eosinofilů

2828 30. Imunopatologická reakce (reakce přecitlivělosti) I. a IV. typu. Princip. Klinické příklady 31. Imunopatologická reakce (reakce přecitlivělosti) II. a III. typu. Princip. Klinické příklady

Imunopatologická reakce 2929 Imunopatologická reakce = imunitní reakce, která způsobila poškození organismu (vedlejší důsledek obranné reakce proti patogenům; neadekvátní reakce na neškodné antigeny; autoimunita)

Imunopatologické reakce (Klasifikace dle Coombsa a Gella) Reakce I. typu – reakce založená na protilátkách IgE Reakce II. typu – reakce založené na protilátkách IgG a IgM Reakce III. typu - reakce založené na tvorbě imunokomplexů Reakce IV. typu – reakce buněčně zprostředkované

Imunopatologická reakce I. typu založená na protilátkách IgE - atopie Přecitlivělost časného typu, k reakci dochází během několika minut po setkání s alergenem Alergen je antigen zevního prostředí (pylové zrnko, antigeny roztočů, potravinové antigeny…) Senzibilizace alergenem→ tvorba IgE→ vazba IgE na mastocyty a bazofily→ při opakovaném setkání s alergenem aktivace mastocytů a bazofilů→uvolnění histaminu… Alergická reakce probíhá lokálně nebo systémově

Odpověď Th1/Th2 IL-4 IL-12  IL-5 IL-12  IFN- 32 B Alergen T T APC IgE IL-4 B Alergen IL-12  T Th2 T APC IL-5 Alergická reakce Eozinofil Die Allergie vom Typ I wird geprägt von einer dominierenden Th2 Antwort. Th2 Zellen sind verantwortlich für die Stimulation der IgE Produktion (über Produktion von IL-4) die Produktion von IL-5 (Anlockung und Aktivierung von eosinophilen Granulozyten sowie Verlängerung der Lebenszeit im Gewebe) Stimulation der Produktion von Chemokinen In weiterer Folge kommt es zu einer vermehrten Ausschüttung von Histamin aus den Mastzellen und den damit verbundenen typischen Symptomen einer IgE-vermittelten Allergie. IL-12  T Th1 IFN- IgG B 32

3333 Imunopatologická reakce II. typu založená na protilátkách IgG a IgM (cytotoxická reakce) Cytotoxické protilátky IgG a IgM se váží na povrch vlastních buněk Aktivace komplementu Vazba na Fc receptory fagocytů a NK buněk (ADCC)

Imunopatologická reakce II. typu Transfúzní reakce při podání inkopatibilní krve: protilátky se naváží na antigeny erytrocytů → aktivace klasické cesty komplementu → lýza krvinek Hemolytická nemoc novorozenců: způsobena protilátkami proti antigenu RhD

Imunopatologická reakce II. typu 3535 Imunopatologická reakce II. typu Autoimunitní choroby: cytotoxické protilátky proti erytrocytům, neutrofilům, trombocytům, bazální membráně glomerulů...) blokující nebo stimulační protilátky Graves – Basedowova choroba – stimulační protilátky proti receptoru pro TSH Myasthenia gravis – blokování acetylcholinového receptoru→blokování nervosvalového přenosu Perniciózní anémie – blokování vstřebávání vitaminu B12 Antifosfolipidový syndrom – protilátky proti fosfolipidům Poruchy plodnosti – protilátky proti spermiím či oocytům

Imunopatologická reakce III. typu založená na tvorbě imunokomplexů 3636 Imunopatologická reakce III. typu založená na tvorbě imunokomplexů Vyvolána protilátkami IgG → vazba na rozpustný antigen → vznik imunokomplexů Imunokomplexy, v závislosti na jejich množství a struktuře, jsou eliminovány fagocyty nebo se ukládají do tkání Imunokomplexy - se váží na Fc receptory fagocytů - aktivují komplement

Imunopatologická reakce III. typu Patologická imunokomplexová reakce vzniká tehdy, je-li dávka antigenu veliká nebo antigen v organismu přetrvává Vzniká 7-14 den po aplikaci Ag, vyvolaný zánět může přejít do chronického stavu Imunokomplexy se usazují v ledvinách (glomerulonefritidy), na povrchu endotelií (vaskulitidy) a v kloubních synoviích (artritidy)

Imunopatologická reakce III. typu 3838 Imunopatologická reakce III. typu Sérová nemoc po terapeutické aplikaci xenogenního séra (např. antiserum proti hadímu jedu) vznik imunokomplexů a jejich ukládaní do stěny cév různých orgánů klinické projevy: kopřivka, artralgie, myalgie Systemový lupus erythematodes protilátky proti jaderným antigenům (ANA, anti-dsDNA) Farmářská plíce IgG protilátky proti inhalačním antigenům (plísně, seno) Postreptokoková glomerulonefritida, kryoglobulinémie, revmatoidní artritidy, postinfekční artritidy…

Imunopatologická reakce IV. typu (reakce oddáleného typu) Lokální reakce způsobená TH1 buňkami a makrofágy Fyziologicky slouží k eliminaci interacelulárních parazitů makrofágů Imunizace antigenem → vznik antigenně specifických TH1 buněk a paměťových buněk Po opakovaném kontaktu s antigenem za 12 – 48 hodin vzniká lokální reakce – granulom (infiltrace TH1 buňkami a makrofágy) Při dlouhotrvající stimulaci se makrofágy mohou měnit na mnohojaderná syncytia

Imunopatologická reakce IV. typu (reakce oddáleného typu) Tuberkulínová reakce Poškození tkání při tuberkulóze a lepře Sarkoidóza Roztroušená skleróza

Imunopatologické reakce buněčná cytotoxická (ekzémový,epidermální, kontaktní typ) Reakce podobná DTH, Th1 buňky aktivují CD8+ T lymfocyty, účastní se i Th17 Virové exantémy Virové hepatitidy Akutní rejekce transplantovaného orgánu Některé autoimunitní tyreoiditi Kontaktní dermatitidy

Imunopatologické reakce buněčná cytotoxická Kontaktní dermatitida Vzniká kontaktem kůže s látkami vnějšího prostředí (nikl, chrom, složky kosmetických výrobků, rostlinné alergeny a další) Předchází jí senzibilizace. Objevuje se po opakovaném kontaktu s alergenem za 24 – 48 hodin. Dermatologický projev má charakter ekzému s lymfocytárními infiltráty Diagnostika : epikutánní testy (patch test, kožní náplasťový test) Škumpa orobincová

Děkuji za Vaši pozornost