Čechy za posledních přemyslovců Bc. Petr Stieranka, VOŠZ a SZŠ, Praha 1, Alšovo nábřeží 6 Část druhá: Přemysl Otakar I. – Přemysl Otakar II. Čechy za posledních přemyslovců

Přemysl Otakar I. (1197-1230) Konec 12. století = konec bojů mezi Přemyslovci o trůn – nastupuje Přemysl Otakar I. Využil vnitřních rozbrojů v říši 1212 Zlatá bula sicilskou = královský titul (dědičně) od císaře Fridricha IV. za své služby Češi si sami volí krále český král jedním ze 7 kurfiřtů - povinnost lenní přísahy věrnosti císaři (ale fakticky nezávislost) Detail náhrobku od Petra Parléře

Zlatá bula sicilská Fridrich, z Boží milosti římský císař volený, vždy rozmnožitel říše, král sicilský, vévoda apulský a kníže kapujský. Poněvadž ozdoba a moc císařská předchází náš stav, že nejen hodnosti ostatních knížat, nýbrž i královská žezla uděluje naše velebnost, pokládáme za slavnou a velikou věc, že v tak velikém dobrodiní naší štědrosti i jiným vzrůstá rozmnožení královské důstojnosti a že tím naše vznešenost netrpí nijakou újmu. Proto my přihlížejíce k přeslavným službám oddanosti, které veškerý lid český od dávného času věrně i oddaně prokazoval císařství římskému a že jasný král jejich Otakar od začátku mezi jinými knížaty zvláště před ostatními nás zvolil císařem a při naší volbě ustavičně a užitečně setrval: jako náš milý strýc, dobré paměti král Filip, poradiv se se všemi knížaty, svým privilegiem ustanovil, i my jej králem ustanovujeme a potvrzujeme a tak posvátné a důstojné ustanovení schvalujeme a království České štědře a beze všeho vymáhání peněz i obvyklé spravedlnosti našeho dvora jemu a jeho nástupcům navěky propůjčujeme, chtějíce, aby kdokoliv od nich bude zvolen králem, k nám nebo našim nástupcům přijel a náležitým způsobem odznaky královské přijal. Také povolujeme, aby on a jeho nástupcově drželi všecky hranice, které zmíněnému království patří, ať by jakkoliv byly odcizeny. Také jemu a jeho dědicům úplně povolujeme právo a moc uváděti v úřad biskupy jeho království, avšak tak aby se těšili té svobodě a bezpečnosti, kterou mívali od našich předchůdců. Ustanovujeme pak z nadbytku naší štědrosti, že řečený jasný král nebo jeho dědicové nejsou povinni choditi na žádný náš sněm, leč který bychom svolali do Bamberka nebo Norimberka, kdybychom nařídili konati sněm v Merseburku, tam tak přijíti jsou povinni. Kdyby kníže polský, jsa pozván, přišel, mají mu dáti průvod, jako někdy jejich předchůdcové, králové Čeští, činívali, avšak tak, aby jim napřed byla určena lhůta šesti neděl k příchodu k zmíněným sněmům. S tou však výhradou, kdybychom my nebo naši nástupci byli v Římě korunováni, ponecháváme na vůli řečenému králi Otakarovi nebo jeho nástupcům, aby nám poslal tři sta oděnců nebo vyplatil tři sta hřiven.  K trvalé paměti a moci tohoto našeho ustanovení a potvrzení poručili jsme toto privilegium napsati rukou Jindřicha z Paříže, notáře a věrného našeho, a zlatou bulou naší utvrditi roku, měsíce a indikce níže psaných.  Této věci svědkové jsou tito: arcibiskup z Bari, biskup tridentský, biskup basilejský, biskup kostnický, biskup churský; opat z Reichenau, opat svatého Havla, opat Wisemburský, Bertold z Neifen, přední notář dvora královského: hrabě Oldřich z Kyburka, hrabě Rudolf z Habsburka a lantkrabě v Alsasku, hrabata Ludvík a Heřman z Froburka, hrabě Wernéř z Hohenburka, Arnold šlechtic z Wartu, Rudolf fojt z Reprechtsweileru, Rudolf z Ramensberka, Alberto z Tanehausu, komorník, a mnoho jiných velmožů a šlechticů a svobodníků, jejichž svědectvím je toto privilegium potvrzeno. Stalo se toho roku od vtělení Páně tisícího dvoustého dvanáctého, v měsíci září, v patnácté indikci, království však pána našeho Fridricha nejjasnějšího, zvoleného císaře římského a vždy rozmnožitele říše krále sicilského, roku patnáctého. Dáno ve vznešeném městě Basileji rukou Oldřicha místoprotonotáře dvacátého šestého září šťastně. Amen.

Pravidlo primogenitury = nástupnictví prvorozeného syna na český trůn První barevné vyobrazení českého lva (14. stol.) Pravidlo primogenitury = nástupnictví prvorozeného syna na český trůn Začal razit nové mince - brakteáty (pouze jednostranná ražba – 1g stříbra) Zval do Čech německé kolonisty (příslib dědičného vlastnictví půdy) Nová města (Brno, Olomouc, Znojmo, Žatec, Hradec Králové) Nový erb Čech - stříbrný dvouocasý lev v červeném poli (dříve svatováclavská orlice) Vytvořil předpoklady pro rozmach českého státu Zlatá bula sicilská

Václav I. (1230-1253) Jednooký král Odražení mongolského vpádu do střední Evropy (ušetření českých zemí před Tatary) Čechy v rozkvětu - přicházejí další kolonisté (roste moc šlechty) U dvora populární německá a rytířská kultura (= poněmčování, turnaje, písně minessängrů, šlechta mění jména) Do kultury proniká gotika. Rytina s Václavem I. Pečeť Václava I.

Gotika Zpracovat samostatně.

Přemysl Otakar II. (1253-1278) Král železný a zlatý Nejmocnější panovník té doby ve střední Evropě Železný - těžkooděnná šlechtická jízda Zlatý – vlastnictví stříbrných dolů Učinil z Českých zemí mezinárodní velmoc

Územní expanze Schopný válečník a diplomat Křížová výprava proti pobaltským prusům (Královec) Výboji a sňatkem (Kunhuta) získal alpské země (Rakousy, Štýrsko, Korutany a Kraňsko)

Domácí politika Soupeření s mocnou šlechtou (hlavně Vítkovci) Opora v nových městech a hradech + podpora německých kolonistů. Bezděz

Dalimilova kronika „…když pak Čechy žádal o podporu, dočkal se jen mlčení vzdoru. Do čí pasti liška jednou padne, od toho vzít nechce sousto žádné ani v nouzi. A tak mohl být jist král, že všude najde nenávist. Proto řekl: „Až se vrátím z války, zarputilcům hlavy napravím. Na Petříně postavit dám špalky, pokryji ho rouchem krvavým. Vysměju se pánům do očí, na pražský most Čech už nevkročí.“ Snad mu ani nebyl život milý, že tak mluvil ten král soběbylý. Potom Rudolt přijel do Rakouska. Král na něho vytáh v čele vojska, v kterém bylo Němců víc než máku, zato Čechů jako šafránu. Záviš s braty dal se na stranu Rudolta. Král neměl žádnou čáku na vítězství. Boj byl prohraný, neboť Záviš předem zvěděl skrytě o každičké Přemyslově fintě. V jeho vojsku měl své kumpány. Před bojem však večer vzkázal tajně králi, když mu milost udělí, že podpoří zítra jeho zbraně, pomůže mu jako příteli. Přemysl však vojácké měl srdce a řekl, že radši přijmout smrt chce. Ten osud ho věru neminul, nazítří hned v boji zahynul a nadlouho rozhodl tak o svém království v tom přenešťastném roce dvanáct set sedmdesát osmém na svatého Rufa právě v pátek, kdy lid slaví mučedníkův svátek.“

Pád velkého panovníka Neúspěšně se zapojil do volby římského císaře – příliš silným pro šlechtu Zvolen Rudolf Habsburský - Přemysl neuznává Válka s Rudolfem - Přemysl ztratil všechny zisky (Rakousy ...) 26.8. 1278 zabit v bitvě na Moravském poli (Dürnkrut) Zrada české šlechty + přecenění vlastních sil

Znak Braniborské marky Braniboři v Čechách Po smrti Přemysla Otakara II. nemohl nastoupit jeho syn Václav - nebyl plnoletý. Jako poručník „vládne“ Ota Braniborský - Václava s matkou „vězněni“ na Bezdězu 1282 neúroda - následoval hladomor a epidemie. Krutá vláda, drancování, nepokoje, chaos Rudolf Habsburský získává Moravu Konkordát = smlouva mezi církví a státem Znak Braniborské marky

Tanec smrti, Norimberská kronika

„Léta 1282 když se byl hlad zmáhal a loupeže přibývaly, zemřelo takové množství ubohých lidí na Moravě, že ani všichni nemohli býti pochováni, nýbrž že těla mrtvých na polích a ve vsích nalezená do velikých jam se házela a když tyto naplněny byly konečně zemí pokrývala.“ Jindřich Heimbursk

Josef Mathauser: Václav II. přijíždí roku 1282 do Prahy Vykoupen šlechtou - Česká šlechta a města Branibory vyhánějí z Čech. V počátku vládl pod vlivem Záviše z Falkenštejna (milenec královny matky) Manželka Václava - Guta, dcera Rudolfa Habsburského Podpora církve a vzdělanosti (Alexandreida)

Hospodářský rozmach Za vlády Václava II. se Čechy staly centralizovanou monarchií, došlo k rozmachu země = evropská velmoc 1300 - Horní zákoník upravuje těžbu stříbra (naleziště v Kutné Hoře - 40% evropské těžby) Měnová reforma = silná měna (do r. 1547) Pražské groše Rub a líc pražského groše – V příštích stoletích mezi nejsilnějšími a nejkvalitnějšími měnami v Evropě, rozšířil se i jako předloha pro ražby mincí v ostatních zemích

Polská (a uherská) koruna Politicky rozdrobené Polsko Postupné připojování území směrem na sever (diplomacie, podplácení, vyčkávání) 1300 V Hnězdně korunován polským králem Nabídnuta uherská koruna – přijal pro svého syna Václav II. ve Zbraslavské kronice, s českou a polskou korunou

Závěr života Pohřeb Václava II. Rudolf Habsburský + Albrecht Habsburský + uherští spojenci – vtrhli do Čech a na Moravu (plenění) Vyhýbání se střetnutí – novým cílem Kutná Hora (stříbro) – otrava z vody Úprk zbytku vojsk Habsburků – bez odvety Zemřel v 34 letech pravděpodobně na tuberkulózu

Václav III. 1301 korunován uherským králem (12 let) – 1305 se vzdal uherské koruny (neudržel by) Postupné rozpadání říše jeho otce (málo peněz, ústupky) - snaha udržet korunu Polskou Čtvrtek 4.8. 1306 v Olomouci byl zabit (16 let) - neznámo kým (Konrád z Botenštejna) Přemyslovci vymírají po meči (bez mužského potomka) Václav III. ve Zbraslavské kronice, s českou, polskou a uherskou korunou