KMEN: PLOŠTĚNCI (Plathelminthes)

Ploštěnci – tělesná stavba Dvoustranně (bilaterálně) souměrní (1 rovina souměrnosti) Tělo rozlišeno na přední a zadní část (také hřbetní a břišní) – shora a zdola zploštělé Prvoústí Kromě ektodermu a entodermu mají vyvinut také 3. zárodečný list MEZODERM

Ploštěnci – tělesná stavba Ektoderm (pokožka, nervová s., protonefridie) Mezoderm (svalstvo) Entoderm (trávicí trubice) S nepravou tělní dutinou SCHIZOCOEL Schizocoelní tělní dutina

MESODERM SE SCHIZOCOELEM Vývojově nejstarším způsobem vzniku mezodermu je jeho postupný růst ze zárodečných buněk, které vycestují z entodermu nebo ektodermu do prostoru mezi oběma počátečními vrstvami gastruly. Poté se v mezodermu vytvoří menší či větší dutinky souhrnně zvané schizocoel, které jsou vyplněny tekutinou a v nichž probíhají některé děje. Schizocoel se vyskytuje u kmene ploštěnců.

Pokryv, opora těla a pohyb Volně žijící (ploštěnky) mají na povrchu těla brvy a dobře vyvinutou vícevrstevnou svalovinu – tzv. KOŽNĚ SVALOVÝ VAK – zajišťuje pohyb Parazitické třídy (motolice a tasemnice) brvy ani svalovinu nemají, na povrchu těla mají kutikulu (ochrana před agresivním prostředím v těle hostitele) V pokožkových buňkách se vyskytují útvary, tzv. rhabdity - tyčinky orientované kolmo k povrchu těla, které po vystřelení vytvářejí lepkavý hlen Opora těla není vyvinuta

Trávicí, dýchací a cévní soustava TS je na úrovni trávicí dutiny Na břišní straně je otvor přijímací = otvor vyvrhovací Trávicí dutina je rozvětvená Svalnatý hltan U tasemnic TS chybí DS – celým povrchem těla CS – není vyvinuta

Vylučovací soustava Poprvé se vytváří specializovaná VS Protonefridie – na jejichž počátku jsou tzv. plaménkové buňky (ponořené do mezenchymu) Vznikající tekutina podobná primární moči Žijí v prostředí s velkým množstvím H2O – aby mohli vodu plynule nahrazovat

Z plaménkové buňky vybíhá kanálek, do kterého ústí svazek bičíků. Protonefridie bičíky v podobě plaménku kanálek Plaménková buňka Z plaménkové buňky vybíhá kanálek, do kterého ústí svazek bičíků. Bičíky svým kmitáním a podtlakem odčerpávají tekutinu z buňky. Z této tekutiny se v kanálcích resorbují důležité látky a zbytek se vyloučí ven z těla (voda, metabolity…).

Nervová a smyslová soustava NS je provazcovitá, s hlavovou uzlinou, tělní uzliny chybí, nervové provazce jsou spojeny jen příčnými vlákny. Ve smyslové soustavě převládá hmat - hmatové výběžky na přídi těla Jamkovité oči jsou inverzní, rozlišují pouze intenzitu světla, nikoliv tvary (u volně žijících).

Rozmnožovací soustava Pohlavní rozmnožování Obvykle hermafrodité (výměna samčích pohlavních buněk mezi dvěma jedinci, případně samooplození) Nakladená vajíčka uzavírají do kokonu Přímý vývoj – u většiny volně žijících Parazitické formy vývoj nepřímý – složité vývojové cykly

Rozmnožovací soustava Nepohlavní rozmnožování Příčným zaškrcováním se tvoří řetízky jedinců, kteří se pak osamostatní Regenerační schopnost – dorůstání jedinců

Regenerační schopnost ploštěnek

Taxonomie Kmen: Ploštěnci Třída: Ploštěnky (Turbellaria) Třída: Motolice (Trematoda) Třída: Tasemnice (Cestoda) Třída: Jednorodí (Monogenea)

Ploštěnky (Turbellaria) hmatové laloky nervové uzliny, pokračují v provazcovitou nervovou soustavu oči trávicí soustava se slepými rameny ústní otvor a svalnatý vychlípitelný hltan Směrem od povrchu: - pokožka s obrannými tyčinkami (rhabdity) a brvami (přihánějí vodu s kyslíkem) kožně svalový vak (vrstva podélných, okružních a šikmých svalů) vylučovací soustava (protonefridie = plaménkové buňky, solenocyty)

Ploštěnka mléčná Regenerační schopnost. Průsvitné tělo. Ve vlhké půdě a ve vodě. Nemá praktický význam. Vyvinuté smyslové orgány – miskovité oči. Nervová soustava provazcovitá. Centrum v přídi těla.

DALŠÍ ZÁSTUPCI Ploštěnka kalužní – tupý tvar hlavy Ploštěnka potoční – vody bohaté na kyslík

HMATOVÁ OUŠKA PLOŠTĚNEK

MOTOLICE (Trematoda) Motolice jsou endoparazité, z tohoto důvodu: Zmizelo obrvení těla Byla redukována svalovina a smysly Na břiše se vyvinuly přísavky Ostatní soustavy jsou beze změny Motolice kladou až několik set tisíc odolných vajíček (silný obal)

Motolice Cizopasníci – endoparazité: motolice dvourodé – 2 hostitelé motolice jaterní, motolice obrovská, motolice kopinatá, krevnička močová

Motolice dvourodé Motolice jaterní proterandričtí hermafrodité (spermie dozrávají dříve) Vývin přes mezihostitele Mezihostitel: bahnatka malá (plž) Hostitel: ovce, skot a člověk Složitý vývin: přes mezihostitele a larvální stadia. Postupně ničí játra – může končit i smrtí

Motolice dvourodé Oplozené vajíčko se dostává do vnějšího prostředí a uvnitř něho se začne tvořit obrvená larva zvaná miracidium Jakmile miracidium dozraje, opouští vajíčko přes otvor zvaný operculum, plave ve vodě a hledá aktivně vhodného mezihostitele, kterým je vždy vodní plž – bahnatka malá – mění se v klidové stadium sporocystu → mění se v larvu – redii → mění se v pohyblivou cerkarii a opouští plže Cerkarie se přichytí na rostlinách a tvoří cysty – tak proniká do definitivního hostitele nebo její vývin probíhá přes další mezihostitele.

Motolice jaterní - stádia

Motolice jaterní - vývoj

Motolice dvourodé Motolice obrovská

Motolice dvourodé Motolice kopinatá Vývoj probíhá přes mezihostitele - plž a mravenec. Hostitelé: ovce a skot

Motolice kopinatá je (6-10) mm dlouhá motolice, která parazituje v játrech domácích, ale i volně žijících přežvýkavců. Dospělí jedinci motolice kopinaté se lokalizují v jaterních žlučovodech definitivního hostitele (např. ovce, muflon). Vajíčka s vyvinutými larvami (miracidium) jsou pozřena 1. mezihostitelem, kterým jsou suchozemští plži rodu Zebrina nebo Helicella. Ve střevě plžů se miracidia uvolňují z obalu vajíček a migrují do hepatopankreasu plže, kde prodělávají další vývoj. Postupně přes stádia sporocysta, redie, dceřiná redie vznikají cerkarie, jež jsou vylučovány slizem plže do vnějšího prostředí. 2. mezihostitelem jsou mravenci rodu Formica, kteří se živí slizem těchto plžů. Definitivní hostitel (např. ovce) se nakazí při pastvě pozřením infikovaného mravence, který v důsledku poškození nervové soustavy zůstává strnule přichycen na vrcholcích stébel trav. V trávicím traktu ovce se pak metacerkárie přemění na mladé motoličky, jež pronikají střevní stěnou a migrují do jater, kde dospívají.

Motolice kopinatá a její vliv na chování mravence Jeden z příkladů, kdy parazit manipuluje s chováním svého hostitele, můžeme najít třeba u motolice kopinaté (Dicrocoelium dendriticum). Konkrétně se jedná o druhého mezihostitele, tedy mravence. Když se cerkárie dostane do mravence, namíří si to do jeho střeva, kde se množí a také tvoří cysty. Ovšem jedna nebo dvě motolice neencystují, ale vydají se do podjícnového ganglia, které inervuje mravencovy mandibuly. Toho motolice využijí a poté, co donutí svého mezihostitele vylézt na vrchol trávy, vyvolají mu křeč a mravenec se "musí" do trávy zakousnout. V této pozici vydrží celý den, kdy je největší pravděpodobnost sežrání například krávou. Je-li však vedro, motolice nenechají svého "majitele" uvařit, a tudíž sebe zničit, ale přinutí ho slézt níže, do stínu. Cyklus vylézání a slézání se opakuje dennodenně, dokud není mravenec sežrán nebo nezemře. Tato schopnost ovlivňovat chování jiného organismu je u takto malého tvorečka opravdu obdivuhodná.

MRAVENEC

Motolice kopinatá

Krevnička močová gonochoristi, výrazný pohlavní dimorfismus samičky jsou delší a štíhlejší než samci samci mají žlábek, ve kterém je uložena samička při kopulaci (páření) způsobují onemocnění Schistosomózu- dříve Bilharziózu – těžké záněty močového měchýře rozšířen v tropech celého světa (např.Egypt) živí se krví, kterou saje z cév v močovém měchýři postupně může způsobit i smrt

Schistosoma mansoni

TASEMNICE (Cestoda) Parazité obratlovců. Povrch těla je krytý kutikulou. Trávicí ústrojí není vyvinuto. Základem živočicha je hlavička – scolex- na ní háčky, přísavky. Za scolexem následuje tenký krček a tělní články. Samooplození (spermie se spojují s vajíčky téhož jedince) Vývoj se uskutečňuje přes hostitele a mezihostitele.

Tasemnice – tělesná stavba Scolex Boubel Tělní článek Uhrovité maso s boubely

Scolex – hlavička s háčky

Scolex + tenký krček

Tělní články

Na scolexu má pouze přísavky. Tasemnice bezbranná Žije v tenkém střevě člověka, dozrálé články jsou plné vajíček – délka až 12 m. Na scolexu má pouze přísavky.

Tasemnice dlouhočlenná Žije v tenkém střevě člověka, 2-4m Na hlavě má přísavky a háčky. Dozrálé články jsou vyplněny vakovitou dělohou s oplozenými vajíčky. Výkaly se dostávají ven z těla. Pozře-li je prase, uvolňují se z vajíček v jeho střevě larvy. Larvy pronikají střevní stěnou do cév a krví do svalstva. Ve svalovině se obalí v boubel – v něm se tvoří scolex. Tepelně neupravené maso v trávicím traktu člověka: boubel praská, scolex se uchytí na střevní stěnu a začne oddělovat další články.

Tasemnice dlouhočlenná

Tasemnice dlouhočlenná Scolex Tělní článek Hlavička, krček první články

Škulovec široký buchanka → ryby → savci

Měchožil zhoubný 0,5 cm dlouhé tělo, 3-4 články; parazit různých orgánů MH: ovcí, skotu, prasat, čl. – velké larvocysty (boubele); DH – psovité šelmy

JEDNORODÍ (Monogenea) Žábrohlíst – ektoparazit kaprovitých ryb Jeden hostitel Je známo asi 5 000 druhů. Jejich larva se přichytí háčky na žábry ryb a vyvíjí se v dospělce.

Použité zdroje http://www.biology.iastate.edu/Courses/201L/Platyhelm/%20Platyhelminindx.htm http://www.csuchico.edu/.../turbellaria.html http://www.chilternkoi.baxx.net/koi_parasites.htm http://www.paru.cas.cz/helminti/Digenea.html Bumerl, J. a kol.: Biologie 1 pro SOŠ. SPN, Praha, 1997