Alexander Nikolajevič Romanov

Krymská válka 1853 – 1856 špatná vnitřní politika, špatný režim => kompenzace vnější expanzí Ruska se nedotkla revoluce v r. 1848 => silné, Evropa se jim zdála slabá, chtělo zaútočit oficiální motiv války – víra za vlády Mikuláše I.

Mikuláš I. rodilo se za něj moderní Rusko podporoval technické školy první železnice, první továrny „zlatý věk“ ruské kultury literatura: Puškin, Gogol, Tolstoj, Dostojevskij

námořní bitva u Sinopu v září r. 1853 Rusko vyhrálo nad Turky velitel admirál Nachimov vypadalo to na konec války

březen 1854 – Anglie a Francie vyhlásily Rusku válku Anglie a Francie - nejvyspělejší průmyslové země Rusko nebylo na podobnou válku připraveno válčilo se na Krymu a na Kavkaze – žádná železnice, zásoby vozili na zvířecích povozech

A. a F. lepší pušky než Rusko, lepší lodě Rusko v té době vnitřní problémy útoky ze všech stran – moře hlavní směr = Krymský poloostrov – zde se vylodila armáda čítající 60 000 vojáků a oblehla Sevastopol A. a F. velmi dobře zásobovány => po 11 měsících velkých ztrát Ruska Sevastopol 27. srpna roku 1855 padl Rusko jednalo o mír

Pařížská mírová smlouva podepsána 18. 3. 1856 v Paříži již za vlády Alexandra II. (syn Mikuláše I.) Rusko definitivně prohrálo muselo se vzdát ústí Dunaje souhlasit se zákazem držení válečného loďstva na Černém moři zrušena práva o zachování autonomního postavení Valašska (Rumunsko) a Moldavska

úpadek mezinárodního postavení Ruska konec Krymské války

Zrušení nevolnictví Alexandr II. nastoupil na trůn v roce 1855 chtěl modernizovat říši 1861 – manifest o zrušení nevolnictví

reforma soudnictví soudy s nezávislými soudci veřejná jednání právo na obhajobu objevují se advokáti

zákaz tělesných trestů uvolnění cenzury rozvoj školství – vzdělání i pro nižší vrstvy reforma armády – z 25 na 6 let Alexandr II. nebyl oblíben u Poláků

Narodnici ruští radikálové, kteří usilovali o svržení carského režimu studenti chtěli na svou stranu získat vesničany – rolníky ruští teroristé => podnikli celkem 8 pokusů o atentát na cara Alexandra II. několik neúspěšných pokusů, až v březnu 1881

nástupce Alexandr III. vládl 1881 – 1894 popravil atentátníky, zbytek odsouzen či poslán na Sibiř vláda Alexandra III. = vláda útlaku a netolerance podněcování antisemitismu omezil některé reformy svého otce

Zdroje: Dějiny Ruska – Švankmajer, Veber, Sládek, Moulis Dějiny novověku II. díl – Pavel Augusta, František Honzák, Marek Pečenka Atentáty, které měly změnit svět – V. P. Borovička