Charakteristika, celkový vzhled ROTIFERA (VÍŘNÍCI) Charakteristika, celkový vzhled parafyletická skupina (Monogononta, Bdelloidea, Seisonida) převážně sladkovodní, i půdní a mořští, volně pohybliví i přisedlí většinou menší než 1 mm tělo nečlánkované, váčkovité nebo trubicovitě protáhlé tělo kryté syncytiální epidermis zpevněnou bílkovinnými vlákny - útvar podobný kutikule (intracelulární kutikula) mesenchym je zatlačen na obvod těla současně se vznikem souvislé tělní dutiny - pseudocoelu kožněsvalový vak není vytvořen, svalovina se rozpadá na jednotlivé skupiny svalů stálý počet buněk

Tělo je obvykle členěné na hlavu, trup a nohu. Na hlavě je obrvený vířivý orgán corona: tvořený dvěma obrvenými políčky majícími běžně tvar obrvených prstenců (přední - trochus, zadní - cingulum). Tento vířivý orgán přihání potravu a také umožňuje plavání. Na trupu mohou být u planktonních vířníků další pohybové orgány, ploutvičky ovládané svaly. Trupový oddíl bývá pokrytý pevnými destičkami (lorica).

Noha, pokud je vytvořena, je zakončena prstovitými výběžky s lepivými žlázami. U přisedlých druhů bývá z trupu a nohy vylučována rosolovitá nebo kutikulární trubičkovitá schránka. Trávicí soustava - charakteristický je žvýkací hltan (mastax). V mastaxu je soustava pohyblivých kutikulárních destiček a tyčinek - vlastní žvýkací orgán.

Pohyb Mnoho planktonních druhů žije pouze ve volné vodě a pohybují se pomocí vířivého aparátu. Pohyb se děje po šroubovici, tomu je u některých druhů (r. Trichocerca) uzpůsoben i tvar těla. Jiné druhy např. rodu Polyarthra mohou provádět náhlé skoky rychlým mávnutím ploutvičkovitých výrůstků nebo ostnů.

Pohyb Druhy lezoucí po podkladu využívají kromě vířivého aparátu také nohy a prstů. Přisedlé formy např. Colotheca) mají schopnost aktivního pohybu zachovánu pouze krátce po vylíhnutí, než vyhledají vhodný podklad. Kulovité kolonie r. Conochilus se pomalu pohybují ve volné vodě a celá kolonie se přitom otáčí.

Potrava Způsoby získávání potravy jsou značně rozdílné. Planktonní druhy např. r. Keratella, Brachionus se živí drobnými částečkami (cca do 10 μ) – obvykle jednobuněčnými řasami, které jsou do obústního pole přinášeny proudem vody, vytvářeným brvami vířivého aparátu. Zástupci r. Polyarthra se živí bičíkovci – Cryptomonadidae. Zástupci r. Asplanchna – jednotlivě chytanými planktonními organismy – Cyclotella, Asterionella, jinými vířníky – r. Keratella, nedospělými jedinci perlooček rodu Bosmina.

Potrava Některé skupiny jsou potravně specializované: Druh Dicranophorus forcipatus se živí drobnými vířníky. Po podkladu lezoucí druhy r. Cephalodella prudkým roztažením mastaxu nasává jednobuněčné řasy. Přisedlá Collotheca má brvy vířivého aparátu dlouhé, nepohyblivé a rozprostřené v širokou síť. Jestliže se do ní dostane drobný bičíkovec, síť se zatáhne a bičíkovec je pohlcen.

Dýchání Dýchání se děje povrchem těla.

Rozmnožování a vývoj Pohlavní žlázy jsou liché nebo párovité, jejich vývody vyúsťují do kloaky. Vířníci jsou gonochoristé. U některých se vyskytují pouze partenogenetické samice. Pokud jsou přítomni samci, jsou mnohem menší, nemají trávicí soustavu a žijí jen několik dní. U amfigonických (oboupohlavních) druhů bývá častá heterogonie. Miktický stimul - např. změna chemismu vody, délky dne, druhu a množství potravy Miktický stimul nemusí být pouze jeden během roku, takže některé druhy jsou i vícecyklické.

Dormantní vajíčka jsou krytá silnou blánou charakteristické struktury, rezistentní vůči nepříznivým podmínkám prostředí, přezimují.

Rozmnožování a vývoj Partenogeneticky se rozmnožující samice - amiktické produkují diploidní amiktická vajíčka s tenkou blanou, vyvíjející se hned po snesení. Vlivem tzv. miktického stimulu působícího v době vzniku vajíčka se líhne miktická samička - produkuje haploidní vajíčka. Z neoplozeného haploidního vajíčka - haploidní samec. Tito samci kopulují s miktickými samičkami - vznikají diploidní dormantní vajíčka Na jaře se z nich opět líhnou partenogenetické amiktické samice.

Rozmnožování a vývoj Partenogeneze a produkce dvou typů vajíček je zřejmě adaptací na život ve sladkých, především periodických vodách. Nepohlavní rozmnožování se u vířníků nevyskytuje. Vzhledem k relativně malému počtu buněk, ze kterých se skládá tělo (několik set až asi tisíc) není možná regenerace. U některých sladkovodních druhů je vytvořena schopnost anabiózy která bývá nastartována vysycháním prostředí. Během tohoto procesu vyloučí tělo želatinózní obal, který ztuhne v cystu. V tomto obalu vydrží dehydrované tělo až několik let a krátkodobě snese i extrémní teplotní rozdíly. Díky schopnosti anabiózy a malé velikosti těla jsou vířníci kosmopolité.

Monogononta (točivky) Bdelloidea (pijavenky) Zástupci V naší fauně bylo zjištěno asi 600 druhů. Vířníci jsou převážně sladkovodní, nejrůznější biotopy: planktonu rybníků a tůní, v oligotrofních jezerech v silně znečištěných vodách. Největší druhová rozmanitost je v měkkých vodách s nízkým pH. Monogononta (točivky) Bdelloidea (pijavenky)

Monogononta (točivky) Pouze sladkovodní druhy, žijící přisedle i planktonicky. Samice mají jen jedno ovarium. Běžná je zde partenogeneze i heterogonie. Corona může být různého tvaru. U mnoha druhů je vytvořena lorika. Brachionus (obrněnka)

Monogononta (točivky) Keratella quadrata (hrotenka), eurytermní druh, v planktonu po celý rok Keratella hiemalis – zimní planktonní druh.

Monogononta (točivky) Floscularia (laločenka) žije přisedle na vodních rostlinách, v úkrytové trubičce.

Monogononta (točivky) Polyarthra euryptera – letní plantonní druh

Monogononta (točivky) Lecane luna – druh s širokou ekologickou valencí

Asplanchna (vakovenka) - běžné planktonní druhy.

Bdelloidea (pijavenky) Sladkovodní i půdní vířníci. Tělo pijavenek je cylindrické, teleskopicky stažitelné. Trochus je rozdělen ve dvojici věnců brv. Bez samců, pouze partenogenetické samice. Výrazná schopnost anabiózy. Běžné rody: Rotaria Philodina