Válečné konflikty v Evropě v 2.pol.19.století © Z.Jušková MSŠCH
Krymská 1853 - 1856 Sardinsko- rakouská 1859 Prusko- rakouská 1866 Prusko- francouzská 1870 Rusko- turecká 1877-1878
Krymská válka 1853-1856 První evropská válka od 1815 Začala jako rusko – turecký konflikt vyprovokovaný Ruskem cíl: ovládnout Balkán a černomořské úžiny Dardanely a Bospor (tím ovládnout Blízký východ a přístup do Indie)- to by narušilo rovnováhu sil vojensky zasáhly Francie a Británie Válka se odehrávala na Krymu /po dobytí Sevastopolu Rusko prohrálo a ztratilo vliv v této oblasti Úžiny byly prohlášeny za neutrální + Rusko nesmělo stavět černomořskou flotilu Z války vyšly mocensky posíleny Francie a hlavně Británie
Britský útok u Balaklavy- jedna z hlavních bitev
Florence Nightingale (1820 – 1910) anglická ošetřovatelka šlechtického původu, autorka odborné literatury Byla známá jako "dáma s lucernou" ("The Lady with the Lamp"). Krymská válka- vysoká úmrtnost zraněných v lazaretech - zorganizovala ošetřovatelskou péči pro vojáky hygienická opatření jako je pravidelná výměna ložního prádla, adekvátní osvětlení, pravidelné větrání, zdravější strava, zlepšení dodávek léčiv. Všechna tato opatřením přinesla větší šance na uzdravení zraněných a nemocných vojáků. Svou činností snížila úmrtnost ze 42% na 2 %. první žena britský Řád za zásluhy pro britské impérium
Sardinsko- rakouská 1859 Sardinské království (Sardinie a Piemont=severozápad Apenin.poloostrova /hl.město Turín) /savojská dynastie /král Viktor Emanuel II.- snaha sjednotit pod svou vládou Itálii Benátsko a Lombardie (Milán)- součást habsburské monarchie 1859 s pomocí Francie rakouské vojsko poraženo v bitvách u Magenty a Solferina Rakousko ztratilo Lombardsko
Napoleon III. v bitvě u Solferina
Italská armáda 1866
Jean Henri Dunant (1828 1910) švýcarský podnikatel a humanista, iniciátor a spoluzakladatel Mezinárodního Červeného kříže, iniciátor Ženevských úmluv a první nositel Nobelovy ceny za mír z roku 1901. 25. června 1859 byl svědkem krvavé bitvy u Solferina, na základě svých dojmů napsal v roce knihu Vzpomínka na Solferino, která měla nesmírný úspěch. Navrhl založit mezinárodní organizaci na pomoc raněným vojákům a uzavřít mezinárodní dohodu o jejich ochraně a ochraně zdravotnického personálu. 1863 v Ženevě byl založen Mezinárodní výbor Červeného kříže, což je považováno za počátek celosvětového hnutí Červeného kříže.
Prusko- rakouská válka 1866 1866 vyvrcholil dlouhodobý zápas mezi dvěma nejsilnějšími německými státy o hegemonii ve sjednocovacím procesu Válečné akce probíhaly nejvíce ve východních Čechách / rozhodující bitva 3.7. u Hradce Králové (u Sadové) Rakouko poraženo Prusko zvětšilo své území a částečně sjednotilo Německo (vznikl severoněmecký spolek) Důsledky: Rakousko ztratilo Benátsko a šanci sjednotit Německo dualismus
Severoněmecký spolek
Setkání Napoleona III. (francouzského císaře) a Františka Josefa I Setkání Napoleona III. (francouzského císaře) a Františka Josefa I. (rakouského císaře) 1859.
Bitva u Náchoda
Pruská pěchota vybavena „zadovkami“(Dreysovy jehlovky), Rakušané „předovkami“
Prusko-francouzská válka 1870 Aby mohlo Prusko dokončit německý sjednocovací proces, potřebovalo vést obrannou válku proti Francii. Tvůrce pruské politiky kancléř Otto von Bismarck úmyslně zkomolil depeši tak, aby vyprovokoval Francii i nacionalistické pobouření v Německu Francie vyhlásila Prusku válku Francie nesouhlasila s kandidaturou hohenzollernského prince (pruský vládnoucí rod) na uvolněný španělský trůn. Diplomatická jednání. Pruský král Vilém I. od kandidatury odstoupil, ale Bismarck depeši úmyslně překroutil)
Francie nebyla na válku připravena Léto 1870 -francouzská armáda obklíčena a zajata v bitvě u Sedanu Císař Napoleon III. byl zajat Důsledky: v Paříži vypukla revoluce, vyhlášena republika ( Francie se už nikdy nestala monarchií) Francie ztratila Alsasko a Lotrinsko Prusko dokončilo sjednocení země a bylo vyhlášeno německé císařství (1871)
Napoleon III. a Bismarck u Sedanu
Rusko- turecká 1877-1878 Rusko- trvalý zájem o Balkán /obsazený Tureckem Rusko válku vyhrálo částečné osvobození Bulharska, Rumunska, Srbska, Černé Hory, ale západní státy se obávaly silného Ruska a nedovolily mu ovládnout Černé moře