Římská republika - války

Římská armáda Viz REFERÁT Základní jednotka – legie (postupně 6000 pěšáků a 120 jezdců) Členění – kohorty, manipuly, centurie Každá legie měla číslo, jméno a znak orla (ztráta žerdi – potupa) Vrchní velitelé – konzulové, příp. diktátor

Římská armáda

Římská armáda Základ armády – těžkooděnci 3 skupiny dle věku a výcviku – hastati, principové, triariové „želva“ – sevřený šik vojáků krytých štíty Strategie –frontální útok pěchoty na otevřeném poli Minimální využívání lehkooděnců a jízdy Skvělý výcvik, bojová morálka a motivace Novinka – válečné stroje pro obléhání měst

Římská armáda

Římská armáda

Římská armáda Vojáci nazýváni „mezci“ – na pochodu nosili svou výstroj i výzbroj (cca 40 kg) Večer stavěli vojenský tábor (castrum) Vojáky byli původně všichni občané (16-60 let), poté jen majetní Cca 100 př. Kr. – reforma (Gaius Marius) – vojáky mohou být i nemajetní, dostávali výzbroj i výstroj, podíl na kořisti a po 16 letech služby i pozemky – vznik profesionální armády

Ovládnutí Itálie Viz UČEBNICE, S. 97-98 Řím původně ovládal jen oblast Latia V 5. – 3. stol. př. Kr. řada válek – vedly k ovládnutí celé Itálie Ovládli města Latinů, Samnitů, Řeků (spolupráce s řeckým králem Pyrrhem – viz „Pyrrhovo vítězství“) a nakonec i Etrusků Podle Římanů šlo jen o obranné války („dějiny píší vítězové“) Příčiny vítězství – skvělá pěchota a bojová morálka, nižší úroveň ostatních kmenů v Itálii Zacházení s dobytými územími – individuální, s každou oblastí speciální smlouva – politika „Rozděl a panuj!“

Ovládnutí Itálie Snaha o sjednocení dobytých území: Počátek ražby stříbrných mincí (as, sestercius) Budování cest, mostů a vodovodů („všechny cesty vedou do Říma“) Via Appia – vedla z Říma do Capuy (později do Brindisi) – nejstarší dochovaná silnice na evropské půdě

Punské války (264-146 př. Kr.)

Kartágo - úvod

Kartágo - úvod Po ovládnutí Itálie se stalo jediným soupeřem Říma ve Středomoří – cesta k punským válkám Založeno v 9. stol. př. Kr. Féničany (Kart Hadašt = Nové Město), dnes Tunis Oligarchie – 2 vládci a rada starších Obchodní a námořní velmoc v západním Středomoří – vytlačili Řeky, ovládli ostrovy, Gibraltar a námořní cestu do Británie (těžba cínu) Obchod – otroci, obilí, stříbro, měď, cín, slonovina Kruté náboženství, obětování prvorozených dětí, tvrdé tresty pro provinilce (ukřižování) Armáda – profesionální žoldnéři (Řekové), válečné loďstvo (pentéry = pětiveslice), skvělá jízda, váleční sloni s lučištníky

1. punská válka (264-241 př. Kr.) Příčiny – spor o Sicílii a nadvládu ve Středomoří Punové vynikali na moři, Římané v pěchotě a motivaci vojáků Řím postavil loďstvo a zavedl můstek zv. havran r. 241 Římané zvítězili u Aegatských ostrovů a Kartágo uzavřelo mír – platilo reparace, ztratilo Sicílii, Sardinii a Korsiku (první provincie Říma)

Hannibal Syn Hamilkara – po punské prohře postavil novou armádu, ovládl Hispánii (stříbrné doly) a založil Nové Kartágo (dnes Cartagena) Vychován k nenávisti k Římu – viz dětská přísaha Osobnost (dle Římanů) – UČEBNICE, S. 100 (ukázka) R. 220 př. Kr. napadl město Saguntum (spojenec Říma) – Řím r. 218 vyhlásil válku Hannibal shromáždil armádu 150 tis. mužů

2. punská válka (218-201 př. Kr.)

Hannibalovo tažení Viz UČEBNICE, S. 100 (mapa) Pochod na Řím po souši (proč?) Zisk spojenců – Galové Přechod Alp – riskantní, obrovské ztráty (1-2 tis. mužů denně), neznalost cesty, úmrtí slonů, úbytek zásob a strojů Zbylo cca 20 tis. pěšáků a 6 tis. jezdců Řím zaskočen – 217 př. Kr. porážka u Trasimenského jezera – dosud největší prohra v historii Říma

Bitva u Kann

Hannibalovo tažení 216 př. Kr. bitva u Kann – úspěch Hannibalovy strategie (šik ve tvaru půlměsíce, sevření útočících Římanů do kleští, využití jízdy) Reakce Říma – zakázána panika, povolání všech občanů do zbraně, jmenování diktátora 211 př. Kr. – „Hannibal ante portas“ – příprava obrany města / Hannibal se nečekaně obrátil zpět (důvody?) Konzul Publius Cornelius Scipio – dlouho sledoval a využil Hannibalovu taktiku – útok na Hispánii a poté na Kartágo – odlákal Hannibala z Itálie

2. punská válka - závěr 202 př. Kr. – rozhodující bitva u Zamy – vítězství Říma, odchod Hannibala do Malé Asie (sebevražda) Scipio dostal čestný přídomek Africanus 201 př. Kr. mír: Kartágo ztratilo všechna území mimo Afriku odevzdalo lodě a slony platilo reparace nesmělo vést války bez svolení Římanů

3. punská válka (149-146 př. Kr.) Snaha definitivně zničit Kartágo – podporoval politik Cato („Ostatně soudím, že Kartágo musí být zničeno.“), přesvědčil senát 149 př. Kr. vyhlášení války (záminka – boje Kartága se sousedními kmeny) – Řím žádal odevzdání zbraní a zbourání města Kartága – odmítnuto, za 3 dny připravena improvizovaná obrana Obléhání trvalo až do r. 146 př. Kr. – dobyl P. C. Scipio mladší (vnuk Africana) – Kartágo vypáleno, srovnáno se zemí a navěky prokleto

Římská říše po punských válkách

Důsledky punských válek Řím se mění v římskou říši, ovládá celé Středomoří – „mare nostrum“ Zakládá provincie – podmaněná území mimo Itálii (k čemu sloužila?): Po 1. válce – Sicílie, Sardinie, Korsika Po 2. válce – Hispánie Po 3. válce – severní Afrika V polovině 2. stol. př. Kr. ovládl Řím též Makedonii (trest za spojenectví s Hannibalem) a Řecko (146 př. Kr. dobytí Korintu – zánik samostatnosti řeckých států) Problém – jak říši spravovat a udržet?

Důsledky punských válek Sociální a hospodářské proměny – počátek krize republiky: 1) posílení římské nobility Obchoduje s provinciemi, vybírá daně, skupuje pozemky a zakládá latifundia (velkostatky) 2) úpadek drobných rolníků Po válkách zpustošená pole, konkurence levných plodin z provincií – rolníci se stávají bezzemky, odcházejí do Říma a stát je musí živit + nemají vojenskou povinnost 3) nárůst počtu otroků Dováženi z provincií jako levná pracovní síla, těžké práce a kruté zacházení – časté vzpoury otroků (největší v letech 138-132 př. Kr. na Sicílii – ovládli ostrov, zotročili své pány a vyhlásili vlastní království)

Doporučené zdroje Vojtěch Zamarovský, Dějiny psané Římem, Praha 1969 Stanislav Richter, Kartágo, Praha 1975 Film Hannibal: nepřítel Říma (2006)