ANATOMIE A FYZIOLOGIE HISTORIE LÉKAŘSKÝCH VĚD Biologie je věda o živých organismech 2. Somatologie je věda o stavbě a funkci lidského organismu 3. Lékařské vědy spojují biologické a společenské vědy

Histologie, Cytologie, Embryologie, Biofyzika, Biochemie Lékařské vědy Morfologické vědy – tvar, vývoj a stavba živých organismů Funkční obory – zkoumají fyzikální a chemickou podstatu životních projevů Anatomie zkoumá organismy z hlediska jejich tvaru, velikosti, vývoje, stavby a uložení orgánů Fyziologie zkoumá výkony a funkce jednotlivých orgánů i organismů jako celku a řízení jejich činnosti Genetika je věda o dědičnosti a proměnlivosti organismů. Studuje schopnost organismů předávat dědičné vlohy potomstvu Histologie, Cytologie, Embryologie, Biofyzika, Biochemie Somatologie ( tělověda ) – předmět, který vznikl z didaktické potřeby shrnout základy anatomie, fyziologie a některých dalších oborů Učebnice 7 – 13 + Slovník

BUŇKA Buněčné organely Základní stavební a funkční jednotkou organismů je buňka, která je nejmenším anatomickým a funkčním celkem schopným samostatného života Stavebními prvky buňky jsou membrány, vlákna a hrudkovité částice Organely nezbytné pro tvorbu bílkovin jsou : jádro, jadérko, ribosomy, Golgiho komplex – aparát Transport v buňce zajišťují membrány a cytoplasmatické retikulum, zdrojem energie je oxiadace látek v mitochondriích, lyzosomy obsahují štěpící enzymy 4. Cytoplasma je tvořena cytoskeletem a roztokem různých látek

BUŇKA BUŇKA JE ZÁKLADNÍ JEDNOTKOU ORGANIZACE ŽIVÉ HMOTY 5. Buněčné jádro obsahuje chromosomy a jadérko. Chromosomy jsou nositeli dědičných vloh 6. Člověk má v somatických buňkách 46 chromosomů BUŇKA JE ZÁKLADNÍ JEDNOTKOU ORGANIZACE ŽIVÉ HMOTY Biomembrány – s. 16 Vláknité bílkoviné struktury – s. 16 Hrudkovité částice – s. 17 Buněčná membrána – s. 18 Endoplazmatické retikulum – s. 19

BUŇKA Golgiho komplex – s. 20 Lyzosomy – s. 20 Ribosomy – s. 21 Mitochondrie – s. 21 Centriol – s. 22 Cytoplasma – Cytoskelet – s. 22 Buněčné jádro – s. 23 Jadérko – s. 23 Chromozómy – s. 23 Slovník s. 25

BUNĚČNÉ DĚLENÍ - DIFERENCIACE Buněčný cyklus se skládá z období metabolické aktivity a období buněčného dělení Mitosa je nepřímé dělení buněk, zajišťující shodou chromosomální výbavu dceřinných buněk – tělové buňky Meiosa je redukční dělení, při kterém se snižuje počet chromosómů v zralých pohlavních buňkách na polovinu a zajišťuje volnou kombinovatelnost chromosómů i dědičných vloh Diferenciace buněk je podmínkou vzniku tkání, růstu a hojení Životní cyklus buňky se skládá z období metabolické aktivity a období buněčného dělení

DĚLENÍ NEPŘÍMÉ - MITOSA V první fázi mitosy se chromosomy v jádře buňky zkracují a na konci se rozpadá jaderná membrána a mizí jadérko. Centriola se zdvojí a dvojice dělících tělísek putují k opačným pólům buňky, vytváří se dělící vřeténko a buňka se zakulacuje V druhé fázi se chromosomy napojují na mikrotrubičky dělícího vřeténka a seskupují se v rovníkové rovině buňky. Chromosomy se podél štěpí a dva dceřinné chromosomy zůstávají spojeny v místě centromery V třetí fázi jsou rozdělené chromosomy přitahovány smršťováním mikrotrubiček dělícího vřeténka k pólům buňky Čtvrtá fáze má opačný průběh než fáze prvá

REDUKČNÍ DĚLENÍ - MEIOSA Meiosa se skládá ze dvou následných buněčných dělení mezi nimiž nedochází ke zdvojení DNA v jádře Prvé dělení ( meiosa I ) se od mitosy liší komplikovanějším průběhem prvé fáze, druhé redukční dělení ( meiosa II ) má průběh shodný s mitosou V prvé fázi meiosy I dochází ke vzájemnému přiložení shodných úseků chromozomů jednoho páru a ke zdvojení každého z členu páru Ve druhé fázi se chromosomy řadí v rovníkové rovině Ve třetí fázi putují k pólům buňky chromosomy z jednotlivých párů nezávisle na sobě Do pólů buńky tak přecházejí některé chromosomy zděděné po matce, jiné po otci – kombinovatelsnost vloh

Redukční dělení - Meiosa Čtvrtá fáze meiosy I je shodná s mitosou a může bez klidové fáze přecházet přímo do prvé fáze meiosy II. Průběh meiosy II je shodný s mitosou. Výsledkem tohoto dělení je 23 chromosomů v jádru zralé pohlavní buňky. DIFERENCIACE Z oplodněného vajíčka vznikají všechny buňky organismu, které se mnohdy zásadně liší tvarem i funkcí. Tomuto rozlišení původně universální oplozené buňky, říkáme diferenciace. Slovník s. 30

Lékařská genetika Gen je základní jednotkou dědičnosti. Gen je úsekem molekuly DNA, částí chromosomu. Genotyp je soubor genů jednoho organismu. Fenotyp je soubor morfologických a funkčních znaků organismu Základní pravidla dědičnosti: pravidlo o uniformitě hybridů, pravidlo o štěpení a nezávislé kombinovatelnosti vloh Pohlavně vázaná dědičnost je závislá genech uložených v chromosomech 6. Alely genu (formy genu) mohou být dominantní recesivní. Dominantní alela potlačuje projev recesivní alely.

Lékařská genetika 7. Dědičné dispozice jsou podmíněny účinkem mnoha genů. Tuto dědičnost označujeme jako polygenní. 8. Mutace jsou dědičné změny genů. Vlivy, které je vyvolávají, označujeme mutageny. Většina mutací je škodlivá. 9. Tvorba bílkovin je zajištěna přepisem návodu na jejich tvorbu z DNA do m RNA. Ze zápisu mRNA je převáděna do struktury bílkovin vznikajících na ribosomech. 10.Lékařská genetika je věda, která se zabývá studiem, prevencí a léčením dědičných chorob a vrozených vad člověka Učebnice strana 32 - 37

TKÁNĚ – VZNIK, DEFINICE, TYPY Tkáň je soubor buněk přibližně stejného tvaru a jedné hlavní funkce. Tkáně jsou výsledkem specializace buněk. Rozlišujeme pět typů tkání: epitelovou, pojivovou, svalovou, nervovou tkáň a tekutou tkáň – krev. Orgán je soubor tkání. Stavební hierarchie organismu : buňka tkáň orgán orgánový systém organismus Tkáně mnohobuněčných organismů jsou výsledkem postupného rozlišování – specializace buněk

Tkáně Pojivové tkáně - vazivo, chrupavka, kost – kostra – pohybová soustava Svalové tkáně - zabezpečují především pohyb Nervové tkáně - zajišťují řídící funkce Buňka je základní stavební a funkční jednotkou všech živých organismů Tkáně vznikly v souvislosti s vývojem mnohobuněčných organismů Orgán je soubor tkání oddělený zřetelně od okolí, který vykonává určité funkce Orgány, které zajišťují příbuzné funkce tvoří orgánové soustavy - systémy

EPITELOVĚ TKÁNĚ - EPITELY Epitel je tkáň složená z těsně na sebe naléhajících buněk Podle tvaru buněk – epitel plochý, cylindrický ( válcový ) a kubický ( krychlový ) epitel Podle počtu vrstev – jednovrstevný a vícevrstevný epitel Podle funkcí, které epitel plní rozeznáváme : krycí, výstelkový, žlázový, resorpční a smyslový epitel

Epitelové tkáně Epitely můžeme členit podle tvaru buněk, podle počtu buněčných vrstev a hlavních funkcí Krycí a výstelkový epitel chrání vnitřní a vnější povrch těla a orgánů Vícevrstevný dlaždicový epitel je velmi odolný proti mechanickým , tepelným a chemickým vlivům ( pokožka, trávicí trubice ) Žlázový epitel tvoří základ žláz – exkreční a sekreční žlázy a inkreční žlázy, které tvoří hormony – přímo do krevního oběhu

Resorpční epitel – buňky dovedou látky zpracovávat a transportovat do cév Smyslový epitel – buňky citlivé na fyzikální nebo chemické podněty POJIVOVÉ TKÁNĚ vazivo, chrupavka, kost Vazivo – tvoří buňky vaziva, kolagenní, elastická a retikulární vlákna – vazivové buňky - fibrocyty Tuhé vazivo – vazivo, šlachy Řídké vazivo – vmezeřené vazivo Elastické vazivo Tukové vazivo – podkoží Lymfoidní vazivo

Chrupavka ( cartilago ) je složená z buněk chondrocytů Hyalinní – kloubní chrupavka – tvrdá, hladká, elastická chrupavka – pružná – žluté barvy – ušní boltec – hrtanová příklapka, vazivová chrupavka – mechanicky odolná – meziobratlové destičky Kostní tkáň je pojivová tkáň s mineralizovanou základní hmotou, kostní buňky - osteocyty Kostní minerály jsou v podobě štíhlých jehlic vázány na povrch kolagenních vláken Kolagenní vlákna jsou v kostní tkáni upravena nepravidelně pak tvoří pletivo nebo jsou orientovány ve vrstvách pak vytvářejí destičky - lamely Kolagenní vlákna tvoří buď nepravidelné pletivo – trámce nebo vrstvy – lamely – na povrchu jsou uloženy kostní buňky - osteocyty

SVALOVÁ TKÁŇ Svalová tkáň se může zkrátit – kontrahovat Základní stavební a funkční jednotkou hladké (orgánové) a srdeční svaloviny je svalová buňka Základní stavební jednotkou příčně pruhované (kosterní )svaloviny je svalové vlákno Základními kontraktilními jednotkami orgánové i kosterní svaloviny jsou myofibrily

NERVOVÁ TKÁŇ Nervová tkáň má schopnost vytvářet, přijímat a vést vzruchy Neuron je základní stavební a funkční jednotkou nervové tkáně Neuron se skládá z těla nervové buňky, axonu a dendritů Axon vede odstředivě, dendrity vedou dostředivě Gliové buňky zajišťují vhodné prostředí pro činnost neuronů Fyziologickým základem činnosti nervové tkáně je schopnost přijímat, vytvářet a vést vzruchy.

Regenerace tkání Regenerace – obnova tkání je závislá především na cévním zásobení – na výživě – na geneticky podmíněné schopnosti tkáňových buněk dělit se Bezcévné tkáně se hojí pomalu – šlachy, chrupavky Kosterní a srdeční sval se hojí vazivovou jizvou Nervová tkáň centrálního nervového systému nemá regenerační schopnost Epitely regenerují obvykle velmi dobře a rychle Pojivové tkáně regenerují podle typu svého cévního zásobování

Regenerace tkání Vazivo se hojí rychle a dobře Kostní tkáně se hojí poměrně pomalu a zatěžování musí být postupné Homeostáza Homeostáza je stav stálosti vnitřního prostředí organismu Homeostáza je udržována řídícími a regulačními mechanismy žláz s vnitřní sekrecí a nervovým systémem Homeostáza je podmínkou existence organismu Dětské tkáně – s. 59 - 63