Základy genomiky V. Analýza protein-proteinových interakcí Jan Hejátko

Slides:



Advertisements
Podobné prezentace
John R. Helper & Alfred G. Gilman Zuzana Kauerová 2005/2006
Advertisements

Selhání imunitní tolerance: alergie a autoimunita
Detekce proteinů na preparátech Histochemie. Metody detekce – vazba cílového proteinu Imunologické; primární protilátky sekundární protilátky Imunologické;
Praktikum základů genomiky, zima 2007 Základy genomiky I. Úvod do bioinformatiky Jan Hejátko Masarykova univerzita, Laboratoř funkční genomiky a proteomiky.
PřF UP Bc. Milan Glabazňa, diplomová práce 2012 H1.
Metabolismus A. Navigace B. Terminologie E. Sacharidy I. Enzymy
YEAST AND CANCER Nobel Lecture, December 9, 2001 LELAND H. HARTWELL.
Molekulární diagnostika neurofibromatózy typu 1 Kratochvílová A., Kadlecová J., Ravčuková B., Kroupová P., Valášková I. a Gaillyová R. Odd. lékařské genetiky,
Inzulínový receptor IGF-1
FUNKCE PROTEINŮ.
Obecná patofyziologie endokrinního systému
1. Buněčný typ TYP PROKARYOTNÍ TYP EUKARYOTNÍ
CHEMIE IMUNITNÍCH REAKCÍ
8. VZNIK REPERTOÁRŮ ANTIGENNĚ SPECIFICKÝCH RECEPTORŮ.
CYCLIN DEPENDENT KINASES AND CELL CYCLE CONTROL Nobel Lecture, December 9, 2001 Paul M. Nurse.
Způsoby mezibuněčné komunikace
Řízení imunitního systému Kurs Imunologie. Hlavní histokompatibilní systém (MHC) objeven v souvislosti s transplantacemi starší termín: HLA dvě hlavní.
Reprodukce buněk Nové buňky mohou v současné etapě evoluce vznikat pouze dělením buněk již existujicích. Dělením buněk je zajišťována: Reprodukce jedinců.
Protein Targeting Nobel Lecture, December 8, 1999 by Günter Blobel.
Studium aktinu, mikrofilamentární složky cytoskeletu pomocí dvou metod:
Molekulární biotechnologie č.6b Zvýšení produkce rekombinatního proteinu.
Hormonální akcí rozumíme procesy, ke kterým dochází v cílové buňce poté, co buňka přijme určitý hormon prostřednictvím svých receptorů a zareaguje na.
Autor: Milan Blaha Konzultant: Prof. MVDr. Jan Motlík, DrSc.
EXPRESE GENETICKÉ INFORMACE Transkripce
RNAi. Rich Jorgensen a kolegové vložili gen produkující pigment do petunií (použili silný promotor) Místo silné pigmentace se objevily rostliny variegované.
Regulace transkripce v haploidních buňkách a1, a2 +  1,  2 kódují transkripční faktory, které ovlivňují transkripci 3 skupin genů a-spec.= MFA1,2 (a-feromon),
Párování/mating S. cerevisiae
Genetické riziko chemických látek prof. Ing Václav Řehout, CSc.
Proteinové interakce Proteinové komplexy interaktom
Biologická technika – část Zoologická technika Historický vývoj biologických metod : (Linné, Lamarck, Darwin, Wallace, van Leeuwenhoek – s.m., v 2.pol.17.
Proteinové, buněčné a tkáňové čipy
Transkripční faktor je protein, který má schopnost spouštět či jinak regulovat transkripci DNA Zahrnuje proto jak specializované proteiny spouštějící transkripci.
Moderní metody analýzy genomu Čipové technologie II
CG020 Genomika Bi7201 Základy genomiky Přednáška 5
Molekulární biotechnologie Č.3. Izolace cílového fragmentu DNA (genu) Který představuje malou část genomu (0.02% u E.coli) Umožňují genové či genomové.
VYUŽITÍ PRŮTOKOVÉ CYTOMETRIE V DIAGNOSTICE ALERGICKÝCH ONEMOCNĚNÍ
Praktikum z genetiky rostlin JS Genetické mapování mutace lycopodioformis Arabidopsis thaliana Genetické mapování genu odolnosti k padlí.
Proteinové, buněčné a tkáňové čipy
Inovace studia molekulární a buněčné biologie
Ý Filosofický princip ý Metodický potenciál ý Praktická aplikace: diagnostika, terapie, profylaxe a prevence Nové trendy v medicíně.
V praktiku budou řešeny dvě úlohy:
Molekulární biotechnologie č.10a Využití poznatků molekulární biotechnologie. Molekulární diagnostika.
Biotechnologie, technologie budoucnosti Aleš Eichmeier.
Základy molekulární genetiky. Bílkoviny Makromolekuly složené z aminokyselin jedna molekula bílkoviny tvořena obvykle stovkami aminokyselin v živých organismech.
Imunochemické metody Metody využívající vazbu mezi antigenem a protilátkou Vytášek 2008.
KOMPLEMENTOVÝ SYSTÉM.
Monomerní G-proteiny
Herpetické viry-úvod RNDr K.Roubalová CSc..
TRANSKRIPCE DNA.
KOMPLEMENTOVÝ SYSTÉM.
Molekulární biotechnologie
Metody analýzy mikroorganismů II
Reprodukce buněk Nové buňky mohou v současné etapě evoluce vznikat pouze dělením buněk již existujicích. Dělením buněk je zajišťována: Reprodukce jedinců.
Vyšetřování parametrů buněčné imunity
Genotoxické chemické látky
SYLABUS K PŘEDMĚTU GENETICKÁ EKOTOXIKOLOGIE
SYLABUS K PŘEDMĚTU GENETICKÁ EKOTOXIKOLOGIE
Praktické využití mutantů
Proteomika Bruno Sopko.
Buněčná fyziologie Buněčné membrány: 1.1 Vlastnosti membrán
Proteinové, buněčné a tkáňové čipy
Laboratorní diagnostika
Molekulární biotechnologie
Od DNA k proteinu - v DNA informace – geny – zápis ve formě 4 písmen = nukleotidů = deoxyribóza, fosfátový zbytek, báze (A, T, C, G) - DNA = dvoušroubovice,
1. Regulace genové exprese:
2.1 Viry, bakterie Víte, kdo způsobuje angínu, chřipku nebo neštovice?
Základy genomiky V. Metody funkční genomiky Jan Hejátko
VÁŽENÍ STUDENTI 2. – 5. ROČNÍKU! BUĎTE „IN“!
MiRNA
Základy genomiky VI. Analýza protein-proteinových interakcí
Transkript prezentace:

Základy genomiky V. Analýza protein-proteinových interakcí Jan Hejátko Masarykova univerzita, Laboratoř funkční genomiky a proteomiky Laboratoř molekulární fyziologie rostlin

Základy genomiky V. Zdrojová literatura ke kapitole V: Grefen et al., Molecular Plant, 1, 308-320 Van Leene et al., Trends in Plant Science, 2008 Walter et al., Plant Journal, 2004 Wilt and Hake, Principles of Developmental Biology,

Genomika V. Proč jsou proteinové interakce důležité Funkční význam specifických interakcí proteinů Metody analýzy proteinových interakcí in vivo koimunoprecipitace tandemová afinitní purifikace (TAP-tag) kvasinkový dvouhybridní test (Y2H) bimolekulární fluorescenční komplementace (BiFC) analýza zprostředkované membránové vazby (MeRA)

Genomika V. Proč jsou proteinové interakce důležité Funkční význam specifických interakcí proteinů Většina proteinů v buňce existuje ve formě komplexů, které mohou dále navzájem interagovat přenos signálu prostřednictvím G proteinu a fosfolipasy C signální kaskády využívající cAMP sestřih hnRNA interakce 5 snRNA a více než 50 proteinů regulace buněčného cyklu vývojově specifické procesy např. regulace buněčné diferenciace během embryonálního vývoje u Drosophily

Genomika V. Proč jsou proteinové interakce důležité Funkční význam specifických interakcí proteinů Metody analýzy proteinových interakcí in vivo koimunoprecipitace tandemová afinitní purifikace (TAP-tag) kvasinkový dvouhybridní test (Y2H) bimolekulární fluorescenční komplementace (BiFC) analýza zprostředkované membránové vazby (MeRA)

Genomika V. Metody analýzy proteinových interakcí in vivo koimunoprecipitace založena na izolaci proteinových komplexů pomocí protilátek rozpoznávajících jeden z interagujících proteinů princip koimunoprecipitace využívá metoda pro potvrzení interakcí u proteinů, kde již tuto interakci předpokládáme pomocí tzv. pull-down assay αMYC αMYC CKI1 MYC CKI1 MYC CKI1 HA AHK3 HA αHA

POI Genomika V. Metody analýzy proteinových interakcí in vivo tandemová afinitní purifikace (TAP-tag) izolace proteinových komplexů pomocí rekombinantních proteinů, fúzovaných s dvěma různými vazebnými doménami POI calmodulin-binding protein (CBP) IgG vázající domény proteinu A (ProtA) místo rozpoznávané specifickou proteázou z TEV viru (tobacco etch virus) proteiny izolovaných komplexů jsou po rozdělení na 1D ELFO identifikovány pomocí MS výhodou je použití dvou nezávislých proteinových domén pro afinitiní purifikaci a tedy velká specificita

Genomika V. Metody analýzy proteinových interakcí in vivo dvouhybridní kvasinkový test (Y2H) izolace proteinových komplexů pomocí rekombinantních proteinů, každý z nich fúzovaný s částí transkripčního faktoru Gal4 jeden z proteinů (návnada, bait) fúzovaný s DNA vazebnou doménou Gal4 (Gal4-BD) druhý z proteinů (kořist, prey) fúzovaný s aktivační doménou Gal4 (Gal4-AD) Interakce proteinů umožní rekonstituci vazebné domény s aktivační doménou a spuštění reportérového genu vizuální detekce (modré zbarvení, LacZ) auxotrofní selekce (růst na médiu bez histidinu, His) umožňuje vyhledávání interakčních partnerů v expresních knihovnách jednotlivých organismů

Genomika V. Metody analýzy proteinových interakcí in vivo bimolekulární fluorescenční komplementace Proteinová interakce je detekována na základě reasociace fluoreskujícího proteinu každý z potenciálních interakčních partnerů je fúzován s jednou z podjednotek fluoreskujícího proteinu, např. YFP při interakci dojde ke znovuobnovení fluorescence Kromě identifikace vlastní interakce umožňuje i lokalizovat interakci v buňce

Genomika V. Metody analýzy proteinových interakcí in vivo analýza zprostředkované membránové vazby (MeRA) Umožňuje identifikaci interakcí cytoplazmatických proteinů s membránovými proteiny membránový protein je fúzován s fluoreskujícím proteinem potenciální ineterakční partner je fúzován s jimým fluoreskujícím proteinem, lišícím se svým emisním spektrem v případě interakce dojde ke změně lokalizace cytoplazmatického proteinu na membránu (kolokalizaci s membránovým proteinem)

Genomika V.-shrnutí Proč jsou proteinové interakce důležité Funkční význam specifických interakcí proteinů Metody analýzy proteinových interakcí in vivo koimunoprecipitace tandemová afinitní purifikace (TAP-tag) kvasinkový dvouhybridní test (Y2H) bimolekulární fluorescenční komplementace (BiFC) analýza zprostředkované membránové vazby (MeRA)

Genomika V. Diskuse