AUTOR: Ing. Helena Zapletalová Nižší rostliny - Řasy VY-32-INOVACE-BIO-115 AUTOR: Ing. Helena Zapletalová ANOTACE: Tento DŮM je určen žákům 1. ročníku gymnázia pro výuku předmětu biologie Klíčová slova: řasy, stélka, rodozměna, gametofyt, sporofyt, algeologie, spory

Nižší rostliny Řasy

Řasy Většinou autotrofní Chlorophyl a,b,c + další barviva Mají eukaryotickou buňku Rozmnožování vázáno na vodu Tělo = stélka (thallus)- nerozlišené tělo Systematika řas je založena na kombinaci fotosyntetických barviv, stavbě stélky a způsobu rozmnožování Vědní obor,který se zabývá studiem řas se nazývá algologie

Charakteristika hlavních skupin řas Oddělení třída Barviva Zásobní látky Typ stélky Rhodophyta chlorofyl a,d Fykocyanin fykoerytrin škrob a olej trichální pletivná Chromophyta rozsivky chlorofyl a, c Fukoxantin diatoxantin olej kokální chaluhy fukoxantin laminarin trichání Euglenophyta chlorofyl a, b paramylon monadoidní Chlorophyta škrob monadoidní, trichální Kokální, pletivná sifonokladální

Stélky Kokální Trichální Heterotrichální Sifonokladální Pletivná

Stélky Kokální – jednobuněčná, jednojaderná, bez bičíků, s pevnou BS, (chlorella)

Stélky Trichální – mnohobuněčná, vláknitá, z jednojaderných buněk, nevětvená nebo větvená jednoduše (zelené řasy)

Stélky Heterotrichální – vlákna jsou morfologicky i funkčně rozlišena na poléhavá a vzpřímená (zelené řasy)

Stélky Sifonokladální – mnohobuněčná, vláknitá, z mnohojaderných buněk (zelené řasy – žabí vlas)

Stélky Pletivná – mnohobuněčná, rozlišená na rhizoidy, fyloidy a kauloid (parožnatky)

Rozmnožování řas Vegetativní – jedinec vzniká jako klon z vegetativní části mateřského organismu Dělení jednobuněčných řas Rozpad kolonií Fragmentace mnohobuněčných stélek

Rozmnožování řas Nepohlavní – nový jedinec vzniká ze spory, která se tvoří na sporofytu, jsou nepohyblivé (aplanospory) nebo pohyblivé (zoospory) Ze spory vyrůstá gametofyt U řas v příznivých růstových podmínkách

Rozmnožování řas Pohlavní – dochází ke spojení 2 pohlavních buněk = gamet, které vznikají v pohlavních orgánech = gametangiích, v diploidní buňku = zygotu Izogamie – gamety stejné Anizogamie – gamety se liší velikostí Oogamie – samičí gameta nepohyblivá, velká = vaječná buňka, oosféra, a samčí gameta pohyblivá bičíky a malá = spermatozoid

RODOZMĚNA = střídání pohlavní generace = gametofyt (buňky jsou haploidní) a nepohlavní generace = sporofyt (buňky jsou diploidní) Sporofyt je samostatnou rostlinou

Význam řas Producenti organických látek a kyslíku Z mořských řas pochází suroviny pro výrobu léčiv, kosmetiky a výživy Cenné zdroje bílkovin Důležitá součást potravního řetězce

Systém řas Říše: Chromista Oddělení: Skrytěnky Oddělení: Chromofyty Třída: Rozsivky Třída: Hnědé řasy (chaluhy) Říše: Protozoa Oddělení: Obrněnky Oddělení: Krásnoočka Říše: Rostliny Oddělení: Ruduchy Oddělení: Zelené řasy Oddělení: Parožnatky

Říše Chromista Zahrnuje fotoautotrofní organismy s významným podílem heterotrofní výživy Chloroplasty se nachází uvnitř periplastových váčků, které vznikly sekundární endosymbiozou (viz učeb. str. 129) Většinou jsou to jednobuněčné organismy

Oddělení Skrytěnky Jednobuněčné, dvoubičíkaté organismy Chlorofyly a, c, karoteny, xantofyly, fykobiliproteiny V chladných vodách – součást fytoplanktonu Rod: Cryptomonas – hnědé chloroplasty

Skrytěnky – rod Cryptomonas

Oddělení Chromofyty Mají chlorofyl a a c, většinou i xantofyl fukoxanthin. Thylakoidy jsou srostlé po trojicích. Zásobní látka je polysacharid chrysolaminaran, uložený mimo chloroplast, nikdy škrob (další zásobní látky jsou olej, Bičíkatá stádia mají dva heterokontní (nestejno-cenné) bičíky, které se liší délkou, funkcí i strukturou Dělí se do několika tříd, z nichž nejvýznamější jsou rozsivky a hnědé řasy

Třída Rozsivky Jednobuněčné řasy – kokální stélka. Povrch jejich těla je kryt pevnou dvoudílnou křemičitou schránkou – frustulou. Frustula má velmi charakteristickou stavbu, podle které se rozsivky určují. Jsou nejvýznamnější součástí mořského planktonu. Schránky odumřelých rozsivek vytvořily křemelinu

Rozsivky

Třída Hnědé řasy, chaluhy Skupina asi 1500 druhů. Dosahují velikosti až 50 m. Jejich stélka se obvykle skládá z obdoby kořenů – rhizoidu, obdoby stonku – kauloidu a obdoby listu – fyloidu. Můžou žít i několik let. Několik druhů se využívá jako potrava – zejména v japonské kuchyni. Některé z nich obsahují velké množství jódu, minerálních látek , bílkovin a vitamínu a mají i léčebné využití Zástupci: chaluha bublinatá, bobulák, hroznovice

Hnědé řasy, chaluhy Chaluha bublinatá

Říše Protozoa Monadoidní stélka Barviva chlorofyl a, b nebo a, c diadinoxantin beta karoten

Oddělení Obrněnky Obrněnky jsou v naprosté většině volně žijící bičíkovci. Velké množství obrněnek nemá fotosyntetický aparát a živí se heterotrofně. Některé jsou schopny i aktivního lovu a fagotrofie. Mají-li chlorofyl, pak jsou to chlorofyly a a c. Povrch těla je zpravidla kryt mocnou celulózní schránkou. Mají velmi zvláštní jádro zvané dinokaryon - obrovské, obsahuje asi 10x víc DNA, než by bylo obvyklé.

Obrněnky Obrněnky mají schopnost produkovat značné množství jedovatých látek. Jejich přemnožením v moři nebo brakických vodách vzniká červený, velmi toxický vodní květ, tzv. red tide. Mají zásadní ekologický význam - druhá nejvýznamnější skupina producentů mořského planktonu (po rozsivkách) Někteří zástupci jsou schopni bioluminiscence

Obrněnky

Oddělení Krásnoočka Jednobuněční, většinou volně žijící bičíkovci. Jejich chloroplasty obsahují chlorofyl a a b (toho jen malé množství). Světločivná skvrna Povrch buňky je kryt tzv. pelikulou, což jsou šroubovitě vinuté bílkovinné proužky (umožňují proměnlivost tvaru buňky). Některé druhy (Trachelomonas, Strombomonas) mají na povrchu hnědě zbarvenou pevnou schránku – loriku. Z lahvicovité nádržky v přední části buňky – ampule – vyrůstají bičíky. Zásobní látkou je paramylon (polysacharid) Většina druhů je sladkovodních Podílí se na samočistících procesech vody Krásnoočko zelené – mixotrofní organismus.

Krásnoočko zelené

Krásnoočko zelené

Říše Plantae- Rostliny Zahrnuje jednobuněčné i mnohobuněčné organismy Velice rozmanitá říše Většinou fotoautotrofní Zásobní látky celulóza a škrob

Oddělení Ruduchy Mnohobuněčné fotoautotrofní organismy. Stélka pletivná nebo vláknitá. Barviva: Chlorofyl a, d, karotenoidy, fykoboliproteiny, fykocyanin. Zásobní látkou je škrob Rozmnožování: dělení buněk, rozpad stélek. Největší výskyt v teplých mořích. Výroba agaru Sladkovodní zástupce - potěrka

Červené řasy rod Gelidium Agar je sušený sliz, získávaný vyvářením předem usušených a na slunci vybělených stélek uvedených druhů ruduch Červené řasy rod Gelidium http://galerie.sinicearasy.cz/galerie

Oddělení Zelené řasy Velice široká skupina, mají v podstatě všechny druhy stélek a je jich veliké množství druhů. Společným znakem této skupiny je přítomnost chlorofylů a i b , α- i β- karotenu, jako u vyšších rostlin. Z této skupiny řas se pravděpodobně vyvinuly vyšší rostliny. Zásobní látka je především škrob, některé skupiny mají ještě nějaké další specifické zásobní látky. Buněčná stěna je zpravidla celulózní.

Třída: Chlamydophyceae Jednotlivé bičíkaté buňky jeho coenobia se sekupují do dutého kulovitého útvaru. Volvox globator – váleč koulivý http://galerie.sinicearasy.cz/galerie

Třída: Zelenivky – Chlorophyceae Jednoduché kokální řasy. Jednoduchá vlákna. Rozvětvená (heterotrichální) stélka. Pletivná stélka Řetízovka http://galerie.sinicearasy.cz/galerie

Třída: Zelenivky – Chlorophyceae Žabí vlas Šroubatka http://galerie.sinicearasy.cz/galerie

Třída: Zelenivky – Chlorophyceae Zrněnka – zelená řasa s kokální stélkou

Oddělení: Parožnatky 15 – 50 cm dlouhé, přeslenité postranní lodyhy. Tělo je prostoupeno uhličitanem vápenatým.

Použité zdroje Kincl, L., Kincl, M., Jarklová, J.: Biologie rostlin pro 1. ročník gymnázií, Nakladatelství Fortuna, Praha, 2006 HANČOVÁ, Hana. Biologie v kostce 1: Obecná biologie. Mikrobiologie. Botanika. Mykologie. Ekologie. Genetika. 2. vyd. Havlíčkův Brod: Fragment, 1999, 112 s. ISBN 80-720-0340-2. RNDR. JAN JELÍNEK, RNDr. Vladimír Zicháček. Biologie pro gymnázia. 2011. vyd. Olomouc: Nakladatelství Olomouc, 2011. ISBN 978-80-7182-213-4. http://www.sci.muni.cz http://www.sinicearasy.cz http://biologie.amoskadan.cz [online]. [cit. 2013-05-11]. Dostupné z: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/c/cf/CharaFragilis.jpg/258px-CharaFragilis.jpg

Použité zdroje http://is.muni.cz/do/ped/kat/biologie/pokusy/pics/zrnenka.jpg http://www.oskole.sk/userfiles/image/novy/adriana/image007.jpg http://files.ucivo.webnode.cz/system_preview_detail_200006772-baad8bca19-public/%C5%98asy% http://nd05.jxs.cz/879/894/0e3ca1da83_79692118_o2.jpg http://www.snv.jussieu.fr/bmedia/Eaux-stagnantes/images/Volvox01.jpg http://www.biotox.cz/naturstoff/biologie/pix/gracilaria.gif http://www.biologie.webz.cz/img/botanika/system/thallobionta/krasnoocko.jpg http://geologie.vsb.cz/paleontologie/paleontologie/Fytopaleontologie/Odd%C4%9Blen%C3%AD% http://i.idnes.cz/11/041/cl6/KOS3a2c20_profimedia_0006949862.jpg

Použité zdroje http://img2.rajce.idnes.cz/d0203/4/4459/4459604_d5f9bc7860dd2ef3e76d95670584fa22/images/Cymbella_Bacillariophyceae-rozsivky,Chromophyta_TP.jpg http://www.botanika-puchnerova.estranky.cz/img/mid/25/skrytenky.jpg http://www.biotox.cz/naturstoff/biologie/pix/chlorella.gif http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/f/f5/Spirogyra_sp.jpg/258px-Spirogyra_sp.jpg