Škola Katolické gymnázium Třebíč, Otmarova 22, Třebíč 674 01 Název projektu Moderní škola Číslo projektu CZ.1.07/1.5.00/34.0464 Šablona III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT Autor DUM Mgr. Lenka Sochorová Název DUM Svatá říše římská Kód DUM VY_32_INOVACE_4.1.6 Datum vytvoření 6.8.2013 Předmět Dějepis Tematická oblast Dějiny středověku Učivo ŠVP Raně středověké státy, papežství a císařství, boj o investituru Anotace DUM Prezentace zahrnuje raně středověký vývoj Svaté říše římské a tzv. boj o investituru. Metodický popis Prezentaci lze využít při opakování dané látky. Studenti ji mohou také použít jako osnovu pro zápis do sešitu Hodnocení Materiál se osvědčil, napomohl lepšímu pochopení a osvojení učiva. Autor prohlašuje, že řádně uvedl všechny použité zdroje. Pokud není uvedeno jinak, použitý materiál je z vlastních zdrojů autora.

Evropské státy v raném středověku Svatá říše římská

Svatá říše římská Východní část bývalé Franské říše Dynastie Karlovců do roku 911 Nejstabilnější a nejvlivnější části říše - Bavorsko, Sasko, Švábsko, Franky Zakladatel říše saský vévoda Jindřich I. Ptáčník 919 - 936 Myšlenka jednotné křesťanské říše v čele s císařem a papežem.

Ottonská dynastie Otto I 936 – 973 962 – korunován římským císařem (korunován papežem Janem XII) Podruhé obnovena císařská hodnost v západní Evropě Zpevnění císařské moci Expanze – boje s Polabskými Slovany, expanze do severní Itálie 955 na řece Lechu zastaven postup Maďarů (pomoc českého knížete Boleslava I) Rozkvět kultury – tzv. ottonská renesance

Rozloha říše po smrti Otty I. Rozloha Svaté říše římské. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2013-07-22]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:HRR_10Jh.jpg

Ottonská dynastie Otto II. 973 – 983 Uzavřel mír s Byzantskou říší, oženil se s byzantskou princeznou – zesílení byzantského kulturního vlivu Otto III.983 – 1002 Odstředivé tendence Začínají spory mezi papežem a císařem

Sálská dynastie Nastupuje po vymření Ottonů Jindřich III. 1039 – 1056 – vrchol moci Podporuje clunyjské hnutí a prosazuje nadvládu světské moci nad mocí církevní Jindřich IV 1056 – 1106 Střetnutí s papežem Řehořem VII. tzv boj o investituru

Boj o investituru Střet mezi církevní a světskou mocí Dictatus papae – požadavky papeže na světskou moc Jindřich prohlásil papeže za sesazeného Jindřich dán papežem do klatby vzpoura říšských knížat proti Jindřichovi Jindřich nucen vykonat ponižující pouť k severoitalskému hradu Canossa - 3 dny prosil za odpuštění

Boj o investituru Spory pokračovaly i za Jindřicha V. Ukončeny až roku 1122 konkordátem wormským Konkordát wormský – kompromis mezi císařem a církevní mocí Volbu biskupů provádí sbor kardinálů , ale za přítomnosti krále Fakticky se jednalo o posílení pozice církve

Dynastie Štaufů Fridrich I Barbarosa 1152 – 1190 – Rudovous Válečné výpravy do Itálie – 1158 – dobyl Milán s pomocí českého knížete Vladislava II - uděluje mu královský titul Celkově v Itálii ne příliš úspěšný – italská města si zachovala samostatnost Vnitřní rozpory v říši Štaufové – Welfové Zahynul během 3. křížové výpravy Po jeho smrti boje v zemi o moc

Dynastie Štaufů Fridrich II 1212 – 1250 Sicilským králem už od r. 1198 – dědictví po otci Jindřichu VI. 1212 – potvrdil práva českého království Přemyslu Otakarovi I – Zlatá bula sicilská Po vymření dynastie Štaufů – 20 let bezvládí – inter regnum 1273 – na trůn nastupuje Rudolf Habsburský

zdroje SOCHROVÁ, Marie. Dějepis I v kostce. Havlíčkův Brod: nakladatelství Fragment, 1999. ISBN 80-7200-336-4. Vlastní materiály