Dějiny evropského myšlení 3. Platón

Opakování: Sókratés a jeho filosofie Jaký je vztah mezi poznáním (epistémé) a zdatností (areté)?

Opakování: Sókratés a jeho filosofie Co je to areté a jaké má části?

Opakování: Sókratés a jeho filosofie Jaký je smysl vzdělávání a výchovy? Jak se ve vzdělávání projevuje vztah občana a obce (polis)?

Opakování: Sókratés a jeho filosofie co je techné a jaký má vztah k lidské mravnosti?

Opakování: Sókratés a jeho filosofie Co znamená „telos“ a k čemu Sókratés tento pojem vztahuje a proč?

Opakování: Sókratés a jeho filosofie Jaký je hlavní bod Sókratovy kritiky sofistů?

Prameny Platónovy filosofie na rozdíl od Presokratiků a Sókrata máme k dispozici zachované spisy, byť většinou v pozdějších opisech Problémem může být ovlivnění novoplatonismem Také nás může trápit otázka, které z myšlenek, jež vkládá do úst svému hrdinovi Sókratovi jsou Sókratovy a které Platónovy Navíc se Platón opakovaně vyjadřuje skepticky k možnosti předat filosofické myšlenky psaným textem – možnost výuky filosofie vidí pouze v ústním podání, a hlavně v setkávání učitelů a vybraných žáků nad filosofickými otázkami (např. 7. list (341d a e): „Ode mne jistě o těchto věcech, o nichž vážně bádám, jistě není a nebude žádného spisu, neboť to nijak nelze pověděti jako jiné nauky, nýbrž z hojného soužití oddaného té věci najednou, jako plamen vznícený od vylétlé jiskry, vznikne to v duši, a pak se již samo živí. Kdybych tedy viděl, že je možno to vhodně pro lidi napsat a povědět, co krásnějšího bych mohl nad to ve svém životě vykonati nežli napsat lidem věc velice prospěšnou a všem vyvésti na světlou pravou podstatu jsoucna? Ale myslím, že bylidem nebylo dobré vykládati o těch věcech, leda několika, kteří jsou schopni s malým návodem samo je nalézti.“

Platónův život a působení Náležel svým původem k bohatým aristokratickým konzervativním kruhům, poněkud skeptickým k fungování aténské demokracie a odmítajícím bezbřehý imperialismus i boj o vládu bez hledání ctností: „bez uměřenosti a spravedlnosti naplnili obec přístavy, loděnicemi a hradbami a poplatky a takovými hloupostmi.“ (Gorgias. 519a) Narodil se roku 427 př. Kr., tedy po skončení války s Persií po spojení řeckých městských států do spolku pod Aténským vedením a téměř celý svůj život byl svědkem bojů se Spartou, která měla mezi aristokraty mnoho svých příznivců Vlastním jménem byl Aristoklés, o významu pseudonymu Platón existuje mnoho anekdot, ale nejsou důvěryhodné V době, v níž Platón žil klesá politická moc Atén a vnitřní síla aténské demokracie, zároveň stoupá mravní relativismus, jaký reprezentují např. sofisté. Aténská aristokracie pod vlivem Sparty po porážce u Aigostopamoi roku 405 př. Kr. ustavila oligarchickou vládu tzv. třiceti tyranů, mezi nimiž byli i Platónovi příbuzní, Kritias a Charmidés Zažil Sókratovo odsouzení po obnovení demokracie roku 399 př. Kr.

Platón a aktivní zásah do politiky v Syrakúsách ve svých 40ti letech, tj. v roce 388 se poprvé vydal do Syrakús, kde se spřátelil se švagrem tamějšího vládce Dionýsia I., Dionem. Ten se stal Platónovým žákem i předmětem jeho lásky. Když bylo Platónovi 60 zemřel Donýsios I. a nastoupil jeho syn Dionýsios II. Jeho strýc Dión požádal Platóna, aby z Dionýsia II. vychoval vládce – filosofa ve smyslu své Ústavy. Nicméně brzy Dión upadl v nemilost, poslán do vyhnanství a Platón požádal o dovolení k návratu do Atén. Platón se s vladařem dohodl, že se později vrátí, což se o čtyři roky později také stalo. Nicméně Dión přes vladařovy sliby musel zůstat ve vyhnanství. Platón uprchl, ale též odmítl podpořit Diónův násilný návrat. Dión byl po úspěšném násilném převzetí moci zavražděn jiným Platónovým žákem, Kalippem Mnohé o Platónově působení v Syrakusách se dozvídáme z jeho 7. listu, který také obsahuje např. Platónovo vyznání, proč nevstoupil sám do politiky v Aténách: 325c-326b

Platónova škola Po návratu z prvního pobytu v Syrakúsách do Atén založil svou filosofickou školu, Akadémii, zasvěcenou heróovi Akadémovi Předměty, jimiž se v Akademii zabývali byly matematika, dialektika a jiná studia považovaná za významná pro výchovu státníka. Akadémie existovala přes 900 let do svého zrušení císařem Justinánem roku 529. Jedním z jejích členů byl i Aristotelés

1: Zénón z Kitia nebo Zénón z Eleje – 2: Epikúros – 3: Federico II 1: Zénón z Kitia nebo Zénón z Eleje – 2: Epikúros – 3: Federico II. Gonzaga – 4: Boëthius nebo Anaximandros nebo Empedoklés – 5: Averroes – 6: Pythagorás – 7: Alkibiadés nebo Alexandr Veliký – 8: Antisthenés nebo Xenofón – 9: Hypatia z Alexandrie nebo Francesco Maria della Rovere – 10: Aischinés nebo Xenofón – 11: Parmenidés – 12: Sókratés – 13: Hérakleitos (předloha: Michelangelo?) – 14: Platón držící Timaia (předloha: Leonardo da Vinci) – 15: Aristotelés držící Etiku (předloha: Michelangelo)– 16: Diogenés ze Sinópy – 17: Plótinos – 18: Eukleidés nebo Archimédés a skupina studentů (předloha: Bramante) – 19: Strabón či Zarathuštra? –R: Raffael jako Apellés

Témata Platónových dialogů 1. zbožnost: Euthyfrón – problém: rozpory mezi bohy 2. umění: Ión – co to znamená inspirace? je si umělec vědom toho, z čeho pramení jeho tvorba? Co to znamená být dobrým umělcem? 3. otázka po dobru a kritika mravního relativismu sofistů: Theaitétos, Sofistés, Polítikós, Filébos, Ústava 4. politické uspořádání: Ústava, Kritias (Atlantida), Zákony 5. poznání – teorie idejí: Timaios, Ústava, Parmenidés, Faidón 6. vztahy mezi lidmi, láska a přátelství: Symposion, Lysis 7. Sókratova pře: Obrana Sókrata, Kritón (proč Sókratés neuprchl), Faidón (o nesmrtelnosti duše v posledních hodinách Sókratova života a jeho smrt)

Platónova díla – přehled – rané texty Obrana – o Sókratově při – obrana filosofie Kritón – proč Sókratés neuprchne, jaký je poměr státu a filosofa Euthyfrón – o zbožnosti Ión – o umění a umělecké invenci Lachés – o areté, výchově a o statečnosti Charmidés – o sofrosyné , tj. uměřenosti, umírněnosti Lysis – o přátelství

Platónova díla – přehled –střední období Menón – je areté učitelná? proč být filosofem? Symposion – o kráse Kratylos – o jazyku Faidón – o nesmrtelnosti duše a o Sókratově smrti Ústava – o ideálním státě, roli filosofie a o pravém poznání

Platónovo dílo – pozdní spisy Parmenidés – kritika teorie idejí Sofistés – kritika sofistů a jejich myšlení Timaios – o idejích, o přírodě a její klasifikaci, o čtyřech živlech, o vnímání a jevech Zákony

Platónovi následovníci – jednotlivé školy Akadémie po Platónově smrti – inspiruje se pythagorejskou filosofií, i skepticismem – např. Xenokratés, Speusippos střední akadémie –po roce 90 př. Kr. – inspiruje se i učením Aristotela: např. Plútarchos, Filón Alexandrijský, který přinesl judaistické prvky novoplatonismus:navazuje na teorii idejí a na dialog Timaios, zvláště na teorii vzniku světa, obsahuje mystické prvky i inspiraci gnózí a později křesťanstvím: Plótinos, Ammonios Sakkás, Augustinus, ale i Tomáš Akvinský peripatetikové – navazují na Aristotela a jeho kritiku Platóna: Theofrastos, Aristoxenos

Teorie poznání cílem je rozlišit pravé poznání a pouhé zdání kritizuje poznání smysly – pravého poznání, jež směřuje na podstatu věcí je možno dosáhnout jedině rozumem bez ohledu na smyslovou zkušenost (blízkost matematice) ve filosofii je prostředkem poznávání dialektika, kdy se k odkrývání pravdy postupuje v rozhovoru poznávání vždy směřuje na obecné, které Platón v teorii idejí vidí ve zvláštním světě, totiž ve větě idejí, jehož je náš svět pouhým odrazem (realismus) je však otázkou, zda skutečně Platón chápal ideje jako podstatu všech věcí. Platónovy ideje jsou spíše matematickými, abstraktními pojmy jako spravedlnost, dobro, stejnost, jednost a mnohost, příp. geometrické tvary pravé poznání je apriorní rozumu a je chápáno jako rozpomínání (anamnésis) na ideje (eidos) nicméně i smysly vnímatelné reality mají jistou účast na idejích. Tento vztah nazývá Platón methexis, tj. účast, podíl na něčem, paarticipace

Dobro idea dobra: V Platónských dialozích opakovaně zaznívá otázka co je „(ti esti) dobro?, tedy jaká je jeho podstata, jeho idea dobro je jednou z idejí, ale ne lecjakou, nýbrž nejvyšší – skrze poznání dobra dochází člověk k pochopení univerza i polis. Dobrem se zabývá v Ústavě, avšak vždy se jeho vymezení vyhne. Dobro není jednou ideou mezi ostatními, ale je specifické. Platón také nikdy nehovoří o eidos dobra, vždy jen o ideji a určuje, že dobro nikdy nemůžeme chápat přímo, ale vždy jen v jeho účincích. Dobro je tím, co sjednocuje všechny ideje i všechny stránky areté. Dobro tedy vyniká nad všechny ideje a je pro Platóna tím prvním, vládnoucím principem, tedy arché. V dialogu Filébos se Platón zabývá dobrem, ale nikoli dobrem obecně, nýbrž dobrem v lidském životě

Ústava Popisuje Platónovu představu o ideálním státu jako o společenství založeném na mravnosti, a spravedlnosti směřující k blahobytu i společnému dobru rozlišuje tři třídy lidí podle jejich schopností, které určují, čemu se mají věnovat: řemeslníci, strážci a vládnoucí filosofové Otázku proč právě filosofové mají mít vládu řeší kniha VI a otázku, co je pravé poznání, které filosof má řeší kniha VII se známým obrazem jeskyně Platón se tak dostává k nutnému propojení politiky, etiky a noetiky. Noetika pak směřuje k poznání idejí (eidetické poznání) jako pravých podstat všeho.Jevy mají být abstrahovány a cílem poznání je nalézt idealitu (a to jak matematickou, tak i etickou)

Ještě k jednomu Platónovu dialogu: Menón Tento relativně pozdní a krátký Platónův dialog je opět zaměřen na zdatnost (areté) a možnost jejího učení, ale tím se také dostává k otázce podstaty myšlení, k otázce idejí, jakožto podstat všeho a k principu čistého myšlení jako rozpomínání (anamnésis) na myšlenky již imanentní rozumu. Metoda dialektiky pak má za cíl vytáhnout tyto myšlenky na světlo a přinést nejprve poznání nevědění, následně pak vést ke zkoumání a hledání, které již provádí každý myslící člověk sám, a to třeba i otrok Partnerem je vladař a vojevůdce Menón, žák sofisty Gorgia