Jak pracovat s učebnicí dva druhy textu: na bílém podkladě základní učivo : v barevném pruhu rozšiřující učivo, zajímavosti, zamyšlení, námět na referát za kapitolami otázky a úkoly k porozumění a procvičení od pravěku na horním okraji časová osa k lepší představě o minulosti uvedeny obrázky, fotografie, mapy

Úvod do dějepisu Nutnost znát termíny (odborná slova) Dějiny jsou minulostí lidstva, jsou jen částí minulosti, jsou to, co dokážeme o životě předků zjistit. Dějepis je školní předmět o významných událostech dějin. Historie je věda zabývající se dějinami, dějiny zkoumají historici.

Dějepis umožňuje: znát události lidských dějin rozumět příčinám událostí pochopit příčiny současných problémů a konfliktů chápat důsledky událostí pochopit souvislosti rozumět politice vážit si odkazu předků

Historické prameny= zdroje historického poznání 1. Hmotné (nástroje, nádoby, zbraně, nábytek, budovy, oděvy, šperky, kosterní pozůstatky, …) 2. Písemné (knihy, listiny, smlouvy, dopisy, …) 3. Obrazové (umělecké předměty: obrazy, sochy, mapy, …)

Zařízení uchovávající prameny 1. Muzea (hmotné, výstavní prostory= expozice, muzejní sklady= depozitáře) 2. Galerie (umělecké předměty) 3. Knihovny (písemné tištěné prameny, studovna) 4. Archivy (netištěné písemné prameny, badatelna)

Okolnosti práce s písemnými prameny písmo i jazyk se mění nutno znát latinu a němčinu ověření hodnověrnosti sdělení z dalšího pramene (k vyloučení omylu, přehlédnutí, záměrné dezinformace) informace z internetu je nutné ověřit v encyklopedii nebo odborné publikaci

Archeologie= věda, která zkoumá hmotné prameny Při zkoumání obrazových pramenů zjišťujeme co, jak a proč znázorňují Mapy informují o představě lidí o světadílech, o hranicích států, o existenci měst

Počítání času Lineární= od pevného začátku v minulosti, např. od narození Krista, od 1. olympiády, od založení Říma, od útěku Mohameda z Mekky Cyklické= podle střídání ročních období jako sled opakujících se událostí, podle jmen úředníků, podle let vlády panovníka My vnímáme čas lineárně, znázorňujeme ho jako přímku (časovou osu)

Počítání času Čas stále plyne stejným směrem – zleva doprava Události před naším letopočtem od začátku letopočtu odečítáme Pokud nevíme přesný rok události, datujeme jen tisíciletí nebo století (pravěk a starověk) Počítání století: 2. století= 101 - 200 2. století př. n. l. = 200 – 101 Další způsoby datace: začátek nebo konec století, první nebo druhá polovina století, první, druhá, třetí nebo poslední čtvrtina století před. n. l. = r. 590 př. n. l. je na začátku 6. století n. l. = r. 590 je na konci 6. stol.

Počítání času Země vznikla před 4 miliardami let. Lidské dějiny jsou nepatrnou chvílí ve srovnání se vznikem Země. Nejdelší bylo období vývoje člověka, po vzniku zemědělství se vývoj zrychlil.

Periodizace dějin= rozdělení do období důvodem snaha se v různorodém a dlouhém období vyznat 1. pravěk (vznik člověka – vznik písma) 2. starověk (končí r. 476 - zánikem západořímské říše) 3. středověk (končí r. 1648 – konec 30leté války, nebo 1453 – Turci dobyli Konstantinopol nebo 1492 Kolumbus doplul do Ameriky) 4. novověk (do 1918 – konec 1. světové války) 5. dějiny nejnovější (20. století)