Cesta k nezávislosti Ukrajiny Ukrajina v letech 1985 - 1991

Situace v 80. letech Počátek politických změn spadá do období Gorbačovovy perestrojky Vnitřní evoluce komunistického režimu probíhala na Ukrajině pomalu Podíl na tom měl tehdejší vůdce ukrajinských komunistů Volodymyr Ščerbyckyj (konzervativec) Určitým zlomem byla Černobylská havárie v roce 1986 (nedůvěra lidí v politický systém) Od roku 1987 aktivizace disidentů, první projevy protestu (inteligence)

Володимир Васильович Щербицький

Situace v 80. letech Během roku 1988 první masové demonstrace (Lvov a Kyjev) Významnou opoziční organizací bylo Ukrajinský Helsinský výbor (Українська Гельсінська група) Na něj v roce 1989 navázalo Lidové hnutí Ukrajiny (původně s přídomkem „za přestavbu“) Народний рух України (Рух) Ruch se stal rozhodujícím klíčovým opozičním subjektem, který seskupil značně různorodé politické proudy (umírněný) Zpočátku Ruch dokonce respektoval vedoucí úlohu KPU (Комуністична партія України)

Народний рух України Za svůj cíl stanovil podporu procesu vytváření demokratických mechanismů Původně dokonce nepožadoval ani samostatnost Ukrajiny (spíše posílení suverenity Ukrajiny v rámci SSSR) Ruch měl silné pozice zejména v západní části Ukrajiny I když měl poměrně velkou podporu, nedosáhl takového významu, jaký měla pro přechod k demokracii některá analogická hnutí (Solidarita, OF atd.)

Reakce KPU Formování alternativních politických subjektů narazilo na tvrdý odpor KPU (chyběl však souhlas Moskvy k likvidaci opozice) KPU zvolila taktiku vyčkávání a zadržování (spoléhala na to, že reformátorská vlna brzy skončí) Na konci září 1989 rezignoval na post prvního tajemníka KPU Volodymyr Ščerbyckyj KPU i přesto zaujímala k otázce reforem jednoznačně negativní postoj Zlom znamenaly první polodemokratické volby do Nejvyšší rady v březnu 1990

Volby v roce 1990

Volby v roce 1990 Volby se uskutečnily na základě nového zákona z října 1989 Vyhrála KPU, která získala většinu mandátů (239) Opozici seskupené do Demokratického bloku (jádro tvořil Ruch) se však podařilo získat 111 z 442 mandátů V některých oblastech dokonce DB (Демократичний блок) volby vyhrál (např. Lvovská, Ivano-Frankivská, Ternopilská atd.) Volby pootevřely prostor pro politickou soutěž a postupný rozklad KPU

Situace po volbách Postoj pragmatického křídla KPU (v čele s L. Kravčukem) se v otázce budoucího postavení Ukrajiny začal vyvíjet k postupnému uvolnění závislosti Ukrajiny na Moskvě 16. července byla 1990 přijata Deklarace státní suverenity Ukrajiny Tomu o rok dříve přecházela změna stávající Ústavy z roku 1978 Tato ústava s určitými změnami byla účinná až do roku 1996, kdy byla přijata ústava nová Tento stav negativně ovlivnil další vývoj Ukrajiny (jakýsi hybrid, který vedl ke konfrontaci mezi ústavními orgány)

Deklarace státní suverenity

Vyhlášení nezávislosti Ukrajiny Z hlediska politického vývoje se zlomovým okamžikem stal moskevský puč v srpnu 1991 Jeho neúspěch donutil pragmatickou část KPU k akci – udržet se u moci za každou cenu (i za cenu obětování KPU) 24. 8. 1991 Národní rada prohlásila Ukrajinu za nezávislý stát a následně zakázala KPU 1. 12. 1991 tento její krok schválilo celostátní referendum (přes 90% účastníků pro nezávislost)- účast přes 84% voličů Současně s referendem proběhly i první přímé volby prezidenta

Vyhlášení nezávislosti Ukrajiny

Referendum 1991

Referendum 1991 (pro a proti nezávislosti)

Prezidentské volby 1991 S velkým náskokem vyhrál hned v prvním kole Leonid Kravčuk (61,59%) před Vjačeslavem Čornovilem (23,27%), lídrem Ruchu Důvodem převahy Kravčuka byla nejednotná demokratická opozice Prezidentské volby potvrdily udržení části bývalé komunistické elity u moci Personální kontinuita s předchozím komunistickým obdobím i po roce 1991 Legitimitu nové vládnoucí elity posílila ochota části opozice (sama na převzetí moci příliš slabá) s ní kooperovat

Кравчук Леонід Макарович Чорновіл Вячеслав Максимович

Prezidentské volby 1991