Hospodářská politika Téma č. 9: Realizace modelů intervencionistické koncepce v rámci vyspělých tržních ekonomik Petr Musil petrmusil1977@gmail.com

Intervencionistické modely v praktické HOPO USA od Velké krize do poloviny 70. let (do prvního ropného šoku) Velká Británie – obdobně jako v USA Francie – indikativní plánování Japonsko – indikativní plánování – po celé poválečné období Německo – v nacistickém období – tj. 1933 – 1945 Německo – od poloviny 60. let do konce 70. let Švédsko – de facto po celé období od industrializace až do současnosti

Intervencionismus v USA a UK společné rysy: orientace na agregátní poptávku důraz na fiskální politiku – růst vládních výdajů monetární politika jako podpůrná – politika levných peněz 50. léta stop and go policy – politika diskrečních opatření 60. léta orientace na střednědobý horizont – systémotvorná politika relativně vysoké zdanění příjmů rozdílné rysy: v UK vlna poválečného znárodňování strategických odvětví, v USA nikoli v USA patrnější rozdíl v pojetí HOPO v 50. a 60. letech v USA poměrně úspěšné období, v UK od 60. let tzv. „britská nemoc“

Intervencionismus ve Francii intervence do hospodářství již v meziválečném období několik vln znárodňování po WW2 – indikativní plánování, viz předchozí přednáška ačkoli snahy o implementaci konzervativních prvků, stále v rámci intervencionistického paradigmatu

Intervencionismus v Japonsku státní zásahy patrné již v průběhu reforem Meiji – „modernizace pod dohledem státu“ po WW2 cesta indikativního plánování – obdobně jako ve Francii, ale kvalitativně rozdílné... ...především prostřednictvím MITI a EPA indikativní plánování v Japonsku méně kooperativní než ve Francii velký problém v období ropných šoků – Japonsko závislé na dovozu surovin, ale: obrovská schopnost Japonců se přizpůsobit – viz rozmach automobilového průmyslu – úsporné motory

Intervencionismus v Německu – 1933 - 1945 centrální plánování – ale při zachování soukromého vlastnictví politika plné zaměstnanosti (programy veřejně prospěšných prací – projekt Autobahns, zavádění pracovní povinnosti apod.) kartelizace – likvidace menších společností, slučování farem apod. úsilí o autarkní hospodářství (nutnost vojenské expanze) zmrazení cen a mezd čtyřleté bilanční plány příprava na válku – růst výdajů na zbrojení (až 80% celkových vládních výdajů) vytváření stínového vládního rozpočtu (MEFO směnky)

Intervencionismus v Německu – 60. a 70. léta spojeno s vládami Williho Brandta a Helmuta Schmidta implementace keynesiánských opatření do HOPO Německa posílení role odborů – tzv. „dohodovací řízení“ (odbory fakticky zasahovaly do HOPO) růst sociálních výdajů (v r. 1950 činily cca 17% HDP, v r. 1973 již téměř 32 % HDP)

Intervencionismus ve Švédsku budování státu blahobytu s cílem zajistit rovné podmínky na pracovním trhu zajistit dostupnost vzdělání, zdravotnictví a sociálních služeb po WW2 určité zmírnění státní regulace – HOPO víceméně obdobná jako v USA či UK v té době rozvoj aktivní politiky zaměstnanosti zavedení progresivního zdanění poměrně úspěšné období až do prvního ropného šoku v letech 1973/4 určité pokusy o přehodnocení, ovšem jádro zůstává, i přes krizi na přelomu 80. a 90. let