Diferenciace a buněčná smrt Regulace buněčného cyklu

Slides:



Advertisements
Podobné prezentace
OBECNÁ BIOLOGIE MITÓZA
Advertisements

Vítejte ve světě buněčného cyklu
Irena Svobodová Gymnázium Na Zatlance
Buněčné dělení.
Buněčný cyklus 2007.
M I T Ó Z A.
Výukový materiál zpracován v rámci projektu EU peníze školám
EUKARYOTA.
Výukový materiál zpracován v rámci projektu EU peníze školám
Oplození.
AUTOR: Ing. Helena Zapletalová
Omnis cellula e cellula (každá buňka je z buňky)
Buněčný cyklus je cyklus, kterým prochází eukaryotická buňka od svého vzniku po další dělení doba trvání cyklu se nazývá generační doba buněčný cyklus.
Výuková centra Projekt č. CZ.1.07/1.1.03/
YEAST AND CANCER Nobel Lecture, December 9, 2001 LELAND H. HARTWELL.
Kontinuita života: R. Virchow: „buňka z buňky, živočich z živočicha, rostlina z rostliny“ Buněčný cyklus: 1. Buňka zdvojí svůj obsah 2. buňka se rozdělí.
GENETIKA EUKARYOTICKÉ BUŇKY
 Je to genera č ní doba bu ň ky. Pr ů m ě rn ě trvá 6 hodin a ž 9 dn ů.  1953: Howard, Pelc  Interfáze = G1 + S + G2 fáze  Mitóza ( č i meióza) = M.
Středn í zdravotnick á š kola, N á rodn í svobody P í sek, př í spěvkov á organizace Registračn í č í slo projektu: CZ.1.07/1.5.00/ Č.
Buněčné dělení.
RNDr.Radek Trojanec, Ph.D. Laboratoř experimentální medicíny (LEM)
EUKARYOTA.
Profáze, metafáze, anafáze, telofáze
BIOLOGIE ČLOVĚKA Tajemství genů (28).
Protein synthesis, proteolysis, and cell cycle transitions Nobel Lecture, december 9, 2001 TIM HUNT.
podříše: MNOHOBUNĚČNÍ (Metazoa)
CYCLIN DEPENDENT KINASES AND CELL CYCLE CONTROL Nobel Lecture, December 9, 2001 Paul M. Nurse.
Buněčný cyklus MUDr.Kateřina Kapounková
Test pro kvintu B 15. prosince 2006
Výukový materiál zpracován v rámci projektu EU peníze školám Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/ Šablona III/2VY_32_INOVACE_533.
Rozmnožování buněk.
Reprodukce buněk Nové buňky mohou v současné etapě evoluce vznikat pouze dělením buněk již existujicích. Dělením buněk je zajišťována: Reprodukce jedinců.
Buněčný cyklus, buněčné dělení a jeho abnormality seminář VZ prezenční
Buněčný cyklus.
Fyziologie reprodukce a základy dědičnosti FSS 2009 zimní semestr D. Brančíková.
Dělení buněk.
Buněčné dělení Základy biologie
Biologie a genetika I..
2014 Výukový materiál MB Tvůrce: Mgr. Šárka Vopěnková Projekt: S anglickým jazykem do dalších předmětů Registrační číslo: CZ.1.07/1.1.36/
2014 Výukový materiál MB Tvůrce: Mgr. Šárka Vopěnková Projekt: S anglickým jazykem do dalších předmětů Registrační číslo: CZ.1.07/1.1.36/
Buněčný cyklus.
GENETIKA.
SLOUŽÍ K:  NEPOHLAVNÍMU ROZMNOŽOVÁNÍ  K RŮSTU MNOHOBUNĚČNÝCH ORGANISMŮ  K REGENERACI MNOHOBUNĚČNÝCH ORGANISMŮ.
Reprodukce buněk Nové buňky mohou v současné etapě evoluce vznikat pouze dělením buněk již existujicích. Dělením buněk je zajišťována: Reprodukce jedinců.
Redukční dělení – meiosa
2014 Výukový materiál MB Tvůrce: Mgr. Šárka Vopěnková Projekt: S anglickým jazykem do dalších předmětů Registrační číslo: CZ.1.07/1.1.36/
Cytogenetika Zkoumá dědičnost a proměnlivost organismů na buněčné úrovni.
Rozmnožování buněk
Předmět: KBB/BB1P; KBB/BUBIO
Cytogenetika Zkoumá dědičnost a proměnlivost organismů na buněčné úrovni.
Herpetické viry-úvod RNDr K.Roubalová CSc..
DIGITÁLNÍ UČEBNÍ MATERIÁL
Číslo projektu CZ.1.07/1.5.00/ Číslo materiálu
Rozmnožování buněk - meióza
Buněčná stěna, buněčné jádro
Mitóza, Meióza Test pro kvinty podzim 2006.
Meióza - vznik buněk s redukovaným počtem chromozomů ( 2n -> n)
Reprodukce buněk Nové buňky mohou v současné etapě evoluce vznikat pouze dělením buněk již existujicích. Dělením buněk je zajišťována: Reprodukce jedinců.
NÁZEV ŠKOLY: ČÍSLO PROJEKTU: NÁZEV MATERIÁLU: TÉMA SADY: ROČNÍK:
Buněčný cyklus a molekulární mechanismy onkogeneze.
3. cvičení Buněčný cyklus.
Buňka: životní projevy
Buněčná fyziologie Buněčné membrány: 1.1 Vlastnosti membrán
VY_52_INOVACE_24_Buňka rostlinná a živočišná
Od DNA k proteinu - v DNA informace – geny – zápis ve formě 4 písmen = nukleotidů = deoxyribóza, fosfátový zbytek, báze (A, T, C, G) - DNA = dvoušroubovice,
Buněčný cyklus buněčný cyklus (generační doba) - doba mezi dvěma mitózami (rozdělení buňky na dvě dceřinné) - velmi variabilní, podle typu tkáně.
3. cvičení Buněčný cyklus.
Buněčné dělení – část 1. Markéta Láchová, 7. E.
37. Bi-2 Cytologie, molekulární biologie a genetika
Mitóza Nepřímé dělení Mitóza Je nejčastější způsob, kterým se dělí jádra tělních (somatických) buněk Období života buňky od jejího vzniku až po zánik.
Transkript prezentace:

Diferenciace a buněčná smrt Regulace buněčného cyklu Buněčná reprodukce Buněčný cyklus Mitóza a meióza Diferenciace a buněčná smrt Regulace buněčného cyklu Rakovina

Dělení buněk 1 buňka → 2 buňky Funkce: Růst organizmu Reprodukce organizmu Regenerace organizmu Úplná genetická informace do obou buněk Rozdělení intracelulárních membránových struktur (ER, SAO) Symetrické x asymetrické dělení

3.1 Buněčný cyklus Periodické střídání dělení (mitóza/meióza) a fáze růstu (interfáze) Bakterie: Rozhodující pro dělení je koncentrace živin (velikost buňky) Cyklus cca 20-30 minut (ideální podmínky) Překryvné cykly DNA replikace (iniciace replikace je napřed) Methylace replikačního počátku Eukaryota: 4 fáze: G1 (growth/gap) - S (synthesis) - G2 - M (mitosis) Saccharomyces cerevisiae: 2 hodiny Homo sapiens: 24 hodin G1 - růst buňky S - syntéza DNA (replikace) G2 - růst buňky M - karyokinesis, cytokinesis VIDEO

Genetická informace během cyklu DNA: v S fázi se replikuje, v M fázi kondenzace chromozómů Během G2, M je každý chromozóm zdvojený (2 chromatidy) Během M je chromozóm viditelný (viz zobrazení chromozómu) x Ploidie se během interfáze nemění Diploidní buňka: Pár homologních chromozómů (nejsou identické)

3.2 Mitóza a meióza 2 různé typy buněčného dělení Mitóza: klonální dělení, obě dceřiné buňky mají stejnou GI haploidní i diploidní buňky Meióza: Redukční dělení diploidní → haploidní pohlavní rozmnožování (pohlavní buňky) Meióza Mitóza

Mitóza Události: Kondenzace chromozómů Rozpad jaderné membrány (otevřená x uzavřená mitóza) Dělící vřeténko (mikrotubuly) - navázání chromozómů Rozchod chromatid Rekonstituce jaderné membrány, dekondenzace chromozómů, cytokinesis Rozdělení na různé fáze (viditelné rozdíly v mikroskopu) Důležité momenty: Vstup do mitózy Přechod metafáze/anafáze

Mitóza II

Jaderná membrána Fosforylace laminů - rozpad membrány - váčky Defosforylace laminů - reassembly Souvislosti: Dynamika buňky - cytoskelet

Uzavřená mitóza U některých organizmů - nerozpadá se jaderná blána Např. Saccharomyces cerevisiae Obrněnky Brvitky Kvasinky/rozsivky

Rozchod chromatid Centrozóm - vřeténko - mikrotubuly - chromozómy Pohyb: Zkracování kinetochorových mikrotubulů/motorový protein Kinesiny (překryvné mikrotubuly)

Cytokinesis Živočichové: aktin + myosin (prstenec) Rostliny: fragmoplast (tvorba buněčné stěny) actin staining myosin staining

Buněčná kultura Čolek

Meióza - význam Pohlavní rozmnožování: meióza → gameta → splynutí gamet → zygota Rodozměna (metageneze) - střídání haploidní a diploidní fáze U vyšších eukaryot (metazoa, magnoliophyta): h. pouze gamety

Meióza - průběh 2 na sebe navazující dělení Heterotypické dělení: Bivalenty = 2 Homologní chromozómy Crossing-over Oddálení chromozómů 2. Homeotypické dělení: Oddálení chromatid (jako mitóza) Výsledek: 4 haploidní buňky (gamety) VIDEO

Variabilita dceřiných buněk Náhodná segregace chromozómů H. sapiens: 23 chromozómových párů = 223 variant 2) Crossing-over Homologní rekombinace mezi chromozómy VIDEO Bivalent Souvislosti: DNA - Rekombinace

Oogenesis a spermatogenesis

Oplodnění vajíčka - vznik zygoty Zona pellucida: obaluje vajíčko Navázání spermie na vajíčko Akrozomální reakce (proniknutí spermie) Depolarizace vajíčka (krátkodobá, blokuje polyspermii) Kortikální reakce (trvale blokuje polyspermii)

Embryonální vývoj Rýhování vajíčka: střídání S-M-S-M... VIDEO Rýhování vajíčka: střídání S-M-S-M... není fáze růstu synchronizace Drosophila: Počátečí stadium - jen karyokineze, nedělí se buňky Syncytium = Mnohojaderný útvar Gradient proteinů - diferenciace VIDEO VIDEO

3.3 Diferenciace a buněčná smrt Mnohobuněčný organizmus (metazoa) Zájem organizmu je upřednostněn před zájmy buňky! Diferenciace: G0 fáze - zastavení buněčného cyklu Diferenciační proces: kmenová buňka → terminálně diferenciovaná buňka Buněčná smrt: Nekróza (napadení virem, mechanické poškození atp.) Apoptóza (PCD) = programovaná buněčná smrt

Kmenové buňky Diferenciace je postupná Omnipotentní buňky = mohou dát vzniknout jakékoliv buňce Embryonální kmenové buňky - klonování člověka - terapie Princip diferenciace: Asymetrický osud dcer po dělení kmenových buněk Změna genové exprese Terminálně diferenciované buňky se většinou nedělí Souvislosti: Regulace genové exprese

Příklad: Kostní dřeň Diferenciace buněk kostní dřeně → krevní buňky Souvislosti: Buněčná komunikace - Imunologie

Apoptosis Programovaná buněčná smrt Funkce: Vývoj Likvidace poškozených buněk (DNA) Likvidace napadených buněk (viry) Přirozená obnova tkáně Znaky: Fragmentace chromatinu (jádra) FS na vnější straně membrány ("naruby") Kondenzace a fragmentace cytoplazmy (váčky) Uklizení buňky (fagocyty) VIDEO

Vnější/vnitřní aktivace apoptózy 1) T8 buňky - polibek smrti (virus) 2) Absence "signálu přežití" (video) 3) Poškození DNA (p53) Kaspázy (proteázy) → kaskáda VIDEO VIDEO

3.4 Regulace buněčného cyklu BC je přísně regulován Důvody: podmínky, následnost, kooperace Základní kontrolní body (checkpoints): Vstup do S - vstup do dělení (živiny, velikost) Vstup do M - po zreplikování DNA Metafáze/anafáze (jsou chromozómy navázané na vřeténko?) Základní principy regulace: 1) Systém pozitivních a negativních zpětných vazeb Postup BC bez ohledu na další signály 2) Určující signály - vnější a vnitřní povahy

Cykliny a cyklin dependentní kinázy Hlavní regulátory buněčného cyklu Cdk/Cykliny aktivní pouze v příslušné fázi BC S. cerevisiae: 1 Cdk, více cyklinů Mammalia: více Cdks Souvislosti: Proteiny - Regulace proteinů

Regulace CDKs Vazba cyklinu Aktivační fosforylace Inhibiční fosforylace Vazba inhibitoru

Ubikvitin ligázy Další mechanismus regulace buněčného cyklu Cílená degradace proteinů (cykliny, CKI) SCF komplex - přechod do S fáze Regulace: fosforylace substrátu Cíl: G1/S cykliny, CKI APC (anaphase promoting complex) - vstup do anafáze Cíl: M cykliny, anafázový inhibitor (=sekurin) Regulace: Vazba aktivační podjednotky

Události: Vstup do S fáze Rb - inhibitor E2F - aktivátor (pozitivní zpětná vazba) + transkripce cyklinů G1 Cdk → G1 /S Cdk → S Cdk

Iniciace DNA replikace S fázová Cdk G1 - pre-replikační komplex S - fosforylace Cdc6 - degradace (start) S - fosforylace ORC (blok) Souvislosti: DNA - Replikace

Události: Vstup do M fáze Aktivace M-Cdk: 1. Fosforylace kondensinového komplexu (Kondenzace chromozómů) 2. Fosforylace laminů - rozpad jaderného obalu 3. Vznik mitotického vřeténka 4. Aktivace APC

Události: Vstup do anafáze Aktivní APC: Degradace M cyklinu (negativní zpětná vazba) Kaskáda → degradace kohesinu (rozchod chromatid)

Regulační signály Zatím jsme mluvili především o prvním principu (časový) Příklady signálů: DNA poškození (p53) Velikost buňky Stimulace mitogenem p53 Poškození DNA → p53 aktivace Zastavení buněčného cyklu Apoptóza

Kontrola velikosti buňky Model: Signál = poměr DNA/protein Koncentrace DNA klesá, koncentrace proteinu je konstantní

Stimulace mitogenem Mitogen = signální molekula (hormon) produkovaná buňkami Posílá buňku do dělení Souvislosti: Buněčná komunikace

Regulace buněčného cyklu: přehled VIDEO

3.5 Rakovina Nekontrolovaná proliferace (=dělení) buněk Porušení pravidla, že zájem buňky je podřízen zájmu organizmu Selhání regulace buněčného cyklu: Nádorové supresory (p53, Rb - negativní regulátory BC) Protoonkogeny (pozitivní regulátory BC) → onkogeny (mutované)

Vlastnosti maligního nádoru Nezávislost na růstových signálech Neodpovídání na negativní regulaci (zastavení cyklu, PCD) Neomezená proliferace (překročen limit) Ztráta kontaktní inhibice Invazivita + metastáze Genetická nestabilita

Vznik nádoru Vznik nádoru - sekvence více náhodných událostí: 1. Mutace (vyřazení nádorového supresoru, aktivace onkogenu) 2. Viry (DNA viry - posílají do dělení, retroviry) 3. Epigenetika - methylace promotorů Maligní x benigní Telomeráza VIDEO

Rakovina = civilizační choroba Důvody pro stoupající význam rakoviny: Prodlužování délky života Potlačení infekčních chorob Vliv prostředí (rakovinotvorné látky) Úmrtí na rakoviny podle typu nádoru (USA)

Shrnutí Buněčný cyklus se skládá ze 4 fází (G1, S, G2, M) Mitóza = klonální dělení, ontogeneze, nepohlavní rozmnožování Meióza = redukční dělení, snížení ploidie, pohlavní rozmnožování Meióza → splynutí gamet → zygota → embryo Kmenová buňka → kmenová buňka + diferencující se buňka Apoptóza = programovaná buněčná smrt = sebevražda Regulace buněčného cyklu: fosforylace, degradace, transkripce Checkpointy: vstup do S, vstup do M, vstup do anafáze Cykliny + cyklin dependentní kinázy, APC, p53 Nádor: klonální původ, únik regulaci proliferace, mutace, metastáze