3. Vzájemná poloha základních geometrických útvarů Autor: Ing. Jitka Šenková Střední odborná škola a Střední odborné učiliště, Vyškov, Sochorova 15 Vyškov 2011 - 2012 Tato materiál vznikl v rámci projektu Interaktivní výuka odborných předmětů a matematiky na středních školách stavebního a strojírenského zaměření dle Školního vzdělávacího programu (reg. č. projektu CZ.1.07/1.1.02/03.0030) Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem ČR.
3.Vzájemná poloha základních geometrických útvarů 1.Řecká abeceda 2. Geometrické značky
Řecká abeceda α - alfa η - éta ν - ný τ - tau β - beta ϑ - théta ξ - ksí υ - ypsílon γ - gama ι - ióta ο - omíkro ϕ - fí δ - delta ϰ - kappa π - pí χ - chí ε - epsílon λ - lambda ς - ró ψ - psí ζ - dzéta μ - mý σ - sigma ω - omega
Geometrické značky ↔ AB přímka AB → AB polopřímka AB ↔ ABC rovina ABC → KLM polorovina KLM → ρX poloprostor ρX → ABCX poloprostor ABCX KL úsečka │OP│ délka úsečky │Ap│ vzdálenost bodu A od přímky p │pq│ vzdálenost dvou rovnoběžných přímek p, q │ϕω│ vzdálenost dvou rovnoběžných rovin ϕ, ω <KLM nekonvexní úhel KLM p ‖ q přímka p je rovnoběžná s přímkou q p ∩ q = {A} průnikem přímky p a q je bod A ABC ≅ TOV rovina ABC je shodná s rovinou TOV ⊿KLM ~⊿RST trojúhelník KLM je podobný trojúhelníku RST A ∈ p bod A náleží přímce p p c ω přímka p náleží rovině ω
Symboly Disjunkce v c v d platí c nebo d Konjunkce ^ c ^ d platí c i d zároveň Implikace =› c =› d platí-li c, pak platí d Ekvivalence ‹=› c ‹=› d c platí právě tehdy, když platí d