NATURALISMUS © Pavel Trtílek, 2009

Vznik: 70. léta 19. stol. ve Francii Doba: 1852 – 1870: „Druhé císařství“ (Napoleon III.) Prusko-francouzská válka (1870 – 1871) Pařížská komuna (revoluční samovláda) šíření socialismu Evropou společenská tendence: bavit se

Naturalismus a jeho podstata: natura (příroda), naturalis (přírodní) krajní směr realismu literatura a divadlo jako věda (analýza skutečnosti) vědecký (ne umělecký) obraz skutečnosti eliminace subjektivního vnímání napodobování přírody

ARNO HOLZ (1863 – 1929) Rovnice naturalismu: umění = příroda – x x = autorský subjekt („x“ je u každého autora jiné, je dáno jeho schopností „napodobovat“ přírodu, nikdy však dokonale) Umělec – objektivní zapisovatel

Estetika naturalismu: patos „pravdivosti“ – odmítnutí krásna pesimistická témata kritičnost a skepse vůči světu reprodukce skutečnosti (metoda padajícího listu) míří proti klasicismu (ideál krásy) i proti realismu (nedůsledný popis reality)

Naturalista – v akci

Literatura a divadlo: rozvolnění žánrů, mizí komedie hlavní doménou próza, ústup lyriky důraz kladen též na divadlo Naturalistické divadlo: dramatici tvořili i pod vlivem jiných směrů soubory hledaly nové autory používán hovorový jazyk a dialekty málo dramatické, statické (cílem bylo hodnověrně ztvárnit prostředí)

realistický hrdina: obyčejný, průměrný člověk naturalistický hrdina: výjimečný tím, že je to podprůměrný člověk (oběť společnosti nebo přírody), komplikovaný charakter Tvůrci a zakladatelé: Émile Zola bratři Goncourtové Gustave Flaubert Guy de Maupassant „předchůdce“ Henrik Ibsen († 1906)

Ibsen na smrtelném loži

Charles Darwin (1809 – 1882) evoluční teorie: O vzniku druhů (1859) Vliv na naturalisty: Charles Darwin (1809 – 1882) evoluční teorie: O vzniku druhů (1859) (člověk je předurčen prostředím a vrozenými vlastnostmi, jež jsou dědičné; řídí se pudy, ne rozumem) naturalismus aplikuje evoluční teorii na literaturu a divadlo

Darwin (karikatura)

FRANCIE

(Eugène Labiche, Georges Feydeau, Georges Courteline,Tristan Bernard) konec 19. st.: rozmach bulvárních komedií (Eugène Labiche, Georges Feydeau, Georges Courteline,Tristan Bernard) vzor: Eugène Scribe (dobře udělaná hra) Comédie-Française (klasická dramata, deklamační herectví) Napoleon III.: dekret o svobodě divadel (1864) – zrušení monopolů 1900: v Paříži již 100 divadel

ÉMILE ZOLA (1840 – 1902) hl. teoretik naturalismu: „Literatura si musí vybrat mezi vědou a zánikem.“ dramatik = vědec „Drama má ilustrovat zákony dědičnosti a prostředí.“

ovlivněn Darwinem (teorie evoluce) a Marxem (teorie o vývoji společnosti) jeho „manifesty“ naturalismu: - předmluva k románu Tereza Raquinová - Naturalismus na divadle - Experimentální román vlastní sociologické představy: společnost si rozdělil do 3 skupin: 1) lid 2) elita 3) spodina

za 1. naturalistický román označil Flaubertovu Paní Bovaryovou (1857) Tvorba: Tereza Raquinová (1873, prvotina) (1. skutečně naturalistický román) Pravda (zpracování Dreyfusovy aféry) Rougon-Macquartové (cyklus 20 románů): Břicho Paříže, Zabiják, Nana, Germinal, Peníze aj.

rodokmen rodu Rougon-Macquartů

Zola ve své pracovně

Zolovy neúspěšné autorské dramatizace prózy: Dramatická tvorba: Renée (drama pro Sarah Bernardt, uvedeno v Théâtre Vaudeville roku 1887) Zolovy neúspěšné autorské dramatizace prózy: Tereza Raquinová (Théâtre Renaissance, 1873) Břicho Paříže (Théâtre de Paris, 1887 ) dramatizace svých povídek (částečný úspěch)

Émile Zola na portrétu od Eduarda Maneta

karikatura naturalisty Zoly

Zolův dopis francouzskému prezidentovi ve věci tzv Zolův dopis francouzskému prezidentovi ve věci tzv. Dreyfusovy aféry celý text viz: http://www.cahiers-naturalistes.com/jaccuse.htm

Zolův náhrobek (Montmartre)

Inscenační praxe francouzského naturalismu: mnozí Zolovi stoupenci ještě radikálnější: inscenace = výsek ze života přenesený na jeviště (v ideálním případě bez rozdílu mezi životem a uměním) nedostatek kvalitních her

bratři GONCOURTOVÉ Edmond de Goncourt (1822 – 1896), vpravo Jules de Goncourt (1830 – 1870), vlevo „kronikáři pařížského života“

Tvorba: Sestra Filomena (román) Germinie Lacerteuxová (román) Herečka Faustinová (román, autor Edmond) Henriette Maréchalová (jejich nejúspěšnější drama) - Akademie Goncourtů (ceny za nejlepší prozaická díla)

HENRY BECQUE (1837 – 1899) - vrchol naturalistického dramatu: Krkavci (1882 uvedeno v Comédie-Française ) Pařížanka

ANDRÉ ANTOINE (1858 – 1943) herec, režisér, kritik THÉÂTRE LIBRE (1887) 1. divadlo francouzské moderny název: odkaz k vydání her V. Huga „Divadlo na svobodě“ 1903 – 1904 turné po Evropě naturalistické tendence (později také symbolistické, i pantomima) celkem 9 sezon (1896 krach)

THÉÂTRE ANTOINE (1896) naturalistické zaměření nahrazeno psychologizujícím 10 sezon (1906 zánik) Antoine získal post ředitele Odéonu (státní divadlo) později obnoveno jinde (viz foto) Díky klubovým předplatitelům tato divadla nespadala pod dohled cenzury!!!

NĚMECKO

Situace před nástupem naturalismu – Berlín: Deutsches Theater (založen 1883): jak klasické inscenace, tak nové à la meiningenští Berliner Theater (1888) Lessing Theater (1890) - Repertoár těchto divadel však byl ovlivněn cenzurou…

FREIE BÜHNE (1889) inspirace: Théâtre Libre Otto Brahm (vůdčí duch souboru) hráli v neděli odpoledne objevili Hauptmanna 5 sezon (1894 činnost ukončena, Brahm ředitelem Deutsches Theater) FREIE VOLKSBÜHNE (1890) dělnické divadlo (inspirované F.B.)

VELKÁ BRITÁNIE

Nový směr v konzervativní Anglii: popisný realismus 90. léta 20. stol. naturalismus tam pronikl pouze v tvorbě zahraničních autorů 2 výrazní představitelé popisného realismu:

HENRY ARTHUR JONES (1851 – 1929) Stříbrný král Tanečnice Lháři (nejznámější) Michal a jeho padlý anděl (má nejblíže k naturalismu)

ARTHUR WING PINERO (1855 – 1934) „anglický Ibsen“ Tvorba: Sudí Druhá paní Tanquerayová

JACOB THOMAS GREIN (1862 – 1935) Založil: INDEPENDENT THEATRE (1891) nejprve zahraniční hry (Ibsen, Zola…) donutil G. B. Shawa psát pro divadlo (1892: Vdovcovy domy) 6 sezon (zaniklo 1897)

GEORGE BERNARD SHAW (1856 – 1950) „Člověk má svobodu volby.“ Autor téměř 50 her: Caesar a Kleopatra Pygmalion Svatá Jana Milionářka Ženeva Shakes proti Shavovi

Shaw (1934)

ROYAL COURT THEATRE – studio (1904) hrálo se každý večer (odpoledne pak nové hry) jen 3 sezony (zaniklo 1907) 32 inscenací

JOHN GALSWORTHY (1867 – 1933) Stříbrná tabatěrka Boj Spravedlnost

HARLEY GRANVILLE-BARKER (1877 – 1946) Svatba Ann Leeteové Voyseyovo dědictví Dům u Madrasů Foto ze Snu noci svatojánské

ŠVÉDSKO

AUGUST STRINDBERG (1849 – 1912) Představitel naturalismu, expresionismu, symbolismu Otec Slečna Julie Do Damašku Hra snů

dnešní „naturalismus“ – např dnešní „naturalismus“ – např. ve fotografii, v reklamě (zde: škodlivost slazených nápojů, metro NYC 2009)