Fyziologie srdečně-cévního a lymfatického systému Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem, státním rozpočtem České republiky a rozpočtem hlavního města Prahy. Fyziologie srdečně-cévního a lymfatického systému 1. část Obr. č.1

TEPENNÝ SYSTÉM převádí krev ze srdce do dalších částí těla v systémovém (velkém, tělním) krevním oběhu mají tepny silnou stěnu velké tepny – funkce pružníku (elasticita stěny) tlakový pulz = přechodné zvýšení tlaku v aortě při systole levé komory (výše systolického krevního tlaku) Obr. č.2

ŽILNÍ SYSTÉM převádí krev z těla do srdce označuje se jako kapacitní systém (pojímají velké množství krve) zabezpečuje žilní návrat krve k srdci a to: svalovou pumpou dýcháním sací silou srdce žilní pumpou (spirálovitá svalovina žilní médie) Obr. č.3

LYMFYTICKÝ SYSTÉM lymfatickými cévami proudí lymfa = míza (pochází z tkáňového moku) hlavní funkcí je odvádění přebytečné tekutiny a bílkovin z mezibuněčného prostoru do krve účastní se dále na imunitních reakcích organismu Obr. č.4

SRDCE Autonomie (autonomní srdeční systém – sám si udává základní frekvenci) Automacie (střídání stahů a ochabnutí srdeční svaloviny) Dráždivost (na vzruch odpoví srdce systémem „vše nebo nic“) Stažlivost (frekvence stahů) Vodivost (svalová vlákna myokardu musí vést vzruch) Obr. č.5

Anatomie srdce Srdce lze přirovnat k tlakovému čerpadlu – plní se krví, kterou poté vypuzuje do aorty, respektive do plícnice Anatomicky se skládá z: pravé a levé síně, které jsou od sebe odděleny přepážkou pravé a levé komory, taktéž mezi sebou odděleny přepážkou mezi síněmi a komorami jsou síňokomorové cípaté chlopně mezi pravou komorou a plícnicí a mezi levou komorou a aortou jsou chlopně poloměsíčité Obr. č.6

Elektrická aktivita srdce srdeční svalová vlákna odpovídají na elektrický podnět vzruchem, vedou jej, i event. samovolně tvoří Srdeční převodní soustava = srdeční vlákna postrádající stažlivost, ale samovolně tvoří vzruchy Pracovní myokard = vlákna neschopna spontánní tvorby vzruchů, ale kontrahují se

Převodní systém srdeční = dává podnět a zajišťuje jeho šíření srdečním svalem SA (sinusový uzel) – sám tvoří vzruchy pro srdce s frekvencí 80x za minutu AV (síňokomorový uzel) – je schopen také tvořit vzruchy pro srdce, ale s poloviční frekvencí K šíření vzruchu dále slouží: Hisův svazek (HS) Tawarova raménka (TR) Purkyňova vlákna (PV) SA HS AV TR PV Obr. č.7

Vznik a průběh akčního potenciálu vlákny srdečního svalu po podráždění buněk srdečního svalu – otevření Na+ kanálů = Na+ jde do buňky (fáze depolarizace) poté se otevírají kanály pro Ca2+ = Ca2+ do buňky (tato část je odpovědná za tzv. fázi „plató“) otevírají se kanály pro K+ = K+ z buněk ven (fáze repolarizace) Obr. č.8

Elektrokardiografická křivka = elektrická aktivita srdce vlna P – vzruch ze sinusového uzlu do síní (depolarizace síní) komplex QRS – vzruch do srdeční svaloviny komor (depolarizace komor) vlna T – repolarizace srdeční svaloviny Obr. č.9

Vznik a průběh akčního potenciálu nervovým vláknem Akční potenciál Klidový potenciál Akční potenciál K+ vnitřní část axonu Klidový potenciál Na+ kanály pro K+ zevní část axonu otevřené kanály pro K+ kanály pro Na+ otevřené kanály pro Na+ Obr. č.6 a 7

Mechanická činnost srdce vzruch je prostřednictvím Ca2+ převeden na kontrakci svalových vláken srdce srdeční revoluce = má dvě fáze: diastola = uvolnění (síně a komory se plní krví. Otevřené chlopně mezi síněmi a komorami, uzavřené chlopně mezi komorami a plícnicí resp. aortou) systola = stah (jednak vypuzení krve ze síní do komor, takže postavení chlopní se nemění. Poté vypuzení krve z komor do plícnice resp. aorty. Musí být uzavřené chlopně mezi síněmi a komorami a otevřené chlopně mezi komorami a plícnicí, resp. aortou) systola síní, diastola komor diastola síní, diastola komor systola komor Obr. č.10

Srdeční výdej Systolický srdeční výdej (Qs) = množství krve přečerpané jedním stahem každé komory v klidu = 70 ml Minutový srdeční výdej (Q) = množství krve přečerpané za časovou jednotku výpočet: SF x Qs = 70 tep.min-1 x 70ml = 5 l.min-1 minutový srdeční výdej (= 25 l.min-1) zátěž klid minutový srdeční výdej (= 5 l.min-1) Obr. č.11

Energetické zajištění srdeční činnosti ATP – energii pro resyntézu ATP získává myokard pouze aerobně (za přístupu O2) základní potřeba O2 myokardem je asi 9 ml O2 na 100 g tkáně za minutu = 24-30 ml O2 za minutu celým srdcem spotřeba živin: volné mastné kyseliny – při práci LA – při práci glukóza aminokyseliny

Řízení srdeční činnosti Nervové řízení Parasympatikus snižuje srdeční frekvenci, sílu srdečního stahu a vzrušivost srdečního svalu Sympatikus zvyšuje srdeční frekvenci, sílu srdečního stahu i vzrušivost srdečního svalu Obr. č.12

Humorální řízení Katecholaminy (adrenalin a noradrenalin zvyšují srdeční frekvenci) Glukagon (zvyšuje srdeční činnost) Hormony štítné žlázy (zvyšují srdeční činnosti) Progesteron (spíše tlumí srdeční aktivitu)

Seznam publikací, ze kterých byly použity obrázky Obr. č.1 - Van De Graaff K.: Human Anatomy. The McGraw-Hill. 2000. ISBN 0-07-23667-0 Obr. č.2 - Van De Graaff K.: Human Anatomy. The McGraw-Hill. 2000. ISBN 0-07-23667-0 Obr. Č.3 - Van De Graaff K.: Human Anatomy. The McGraw-Hill. 2000. ISBN 0-07-23667-0 Obr. Č.4 - Van De Graaff K.: Human Anatomy. The McGraw-Hill. 2000. ISBN 0-07-23667-0 Obr. Č.5 - Van De Graaff K.: Human Anatomy. The McGraw-Hill. 2000. ISBN 0-07-23667-0 Obr. Č.6 - Fox S.I.: Human Physiology. The McGraw-Hill. 1996. ISBN 0-697-20985-7 Obr. Č.7 - Mader S.S.: Human Biology. The McGraw-Hill. 2000. ISBN 0-07-290584-0 Obr. Č.8 – Schmidt R.F. et al.: Physiologie des Menschen. Springer-Verlag Berlin Heidelber. 2000. ISBN 3-540-66733-4 Obr. Č.9 - Fox S.I.: Human Physiology. The McGraw-Hill. 1996. ISBN 0-697-20985-7 Obr. Č.10 - Mader S.S.: Human Biology. The McGraw-Hill. 2000. ISBN 0-07-290584-0 Obr. Č.11 - Fox S.I.: Human Physiology. The McGraw-Hill. 1996. ISBN 0-697-20985-7