OSVÍCENSKÝ KLASICISMUS FRANCIE 18. STOLETÍ: OSVÍCENSKÝ KLASICISMUS Pavel Trtílek přednáška: 8. 10. 2009

Osvícenství (siècle des lumières) - důraz na rozum - upouští od barokní religiozity - upouští od požadavku dodržování norem - inspirace v antice a humanismu - tendence k sentimentalismu - nové vědecké poznatky - základy svobody, demokracie

Osvícenský absolutismus: - osvícenští panovníci - reformy Francie v 18. stol.: - války o španělské dědictví (1701-1714) - války v Novém světě (Kanada) - hospodářství v troskách

válka o španělské dědictví (1701 – 1713) Filip V. španělským králem Filip V. s rodinou

Evropa 1708

Ludvík XVI. (1754 – 1793) vládl 1774 – 1792

Velká francouzská revoluce: - 1789 – Ludvík XVI. svolal generální stavy - založeno Národní shromáždění - 14. července – dobyta Bastila - propuká Velká francouzská revoluce Ústavodárné národní shromáždění: - zrušilo daňová privilegia - rovnost občanů před zákonem - vydalo ústavu 1792 – sesazen král (Francie republikou) 1793 – král popraven

20. června 1789: Ústavodárné národní shromáždění se schází v míčovně (ke 3. stavu se připojují mnozí představitelé 1. a 2. stavu)

proslulá „revoluční míčovna“ dnes

„nedobytná“ Bastila

14. července 1989: útok na Bastilu

pád Bastily

1793: poprava Marie Antoinetty

Paříž: - Paříž nadále kulturním centrem - francouzské drama však udávalo dál měřítka ostatním zemím - 1801 žilo v Paříži 550.000 obyv. Evropa: - klasicismus v českých zemích: 1. třetina 19. stol. - 1861 sjednocena Itálie - 1871 sjednoceno Německo

FRANCOUZSKÉ DRAMA V 18. STOL FRANCOUZSKÉ DRAMA V 18. STOL.: - Autoři tragédií šli v Racinových stopách (důraz na vnitřní konflikt nahradily spletité zápletky) - 2 nejvýznamnějších autoři tragédií: Crébillon, Voltaire - verš: alexandrín - komedie ovlivněna Molièrem, posléze se „sentimentalizuje“

Prosper Jolyot DE CRÉBILLON (1674 – 1762) AUTOŘI TRAGÉDIÍ: Prosper Jolyot DE CRÉBILLON (1674 – 1762) - Elektra - Radamista a Zenobie

VOLTAIRE (François Marie AROUET) (1694 – 1778) Divadelní tvorba: autor 53 her (zejm. tragédií): - Oidipus (napodobení Sofokla) - Brutus (adaptace Julia Caesara) Zaira (adaptace Othella) Marnotratný syn (plačtivá komedie)

Další tvorba: divadelní teorie: - Chrám vkusu (alegorická poetika, 1731) ódy: - Óda na Ludvíka XIII. - Óda na milostivost Ludvíka XIV. - Óda na Boha poemy: Panna Orleánská (v češtině jen jako Panna)

filosofické spisy: - Anglické listy aneb Filosofické listy - Pojednání o metafyzice spisy z oblasti fyziky: - O povaze ohně - O hybných silách próza: - Candide (aneb Optimismus) 1759 – vyhání zámožné diváky z jeviště

věnčení Voltairovy busty

Florent-Carton DANCOURT (1661 – 1725) AUTOŘI KOMEDIÍ: Florent-Carton DANCOURT (1661 – 1725) Tvorba: autor 50 komedií, z nich nejdůležitější: - Rytíř podle módy - Měšťačky podle módy - Zármutek hráček

Jean-François REGNARD (1655 – 1709) 1. fáze: libreta pro Comédie-Italienne 2. fáze: komedie pro Comédie-Française - Hráč - Univerzální dědic Satiry: - Proti manželům

Alain-René LESAGE (1668 - 1747) - Turcaret aneb Výběrčí daní (skandál v Comédie-Française) - Kulhavý ďábel (román) - Kryšpín soupeřem svého pána (komická opera)

Nové žánrové tendence: sentimentalismus (divadlo se blíží psychologickým projevům v herectví) - vznik po 1720 (podobně jako v Anglii) - nejvýznamnější představitel: Marivaux plačtivá komedie (zápletky se blíží tragédii, vyústí však v happy end) - 30. – 50. léta 18. stol. - nejvýznamnější představitel: de la Chaussée

Pierre Carlet de Chamblain DE MARIVAUX (1688 – 1763) autor 37 her: - Harlekýn zušlechtěný láskou (Comédie-Italienne) - Hanibal (jediná tragédie) Nejúspěšnější komedie: - Hra lásky a náhody - Dvojí nestálost

Pierre-Claude Nivelle DE LA CHAUSSÉE (1692-1754) Průkopník žánru plačtivá komedie (patos): - Klamná antipatie - Módní předsudek

Encyklopedie aneb Racionální výklad věd, umění a řemesel 28 svazků vycházely v letech 1751 – 1772 elektronická verze in: http://diderot.alembert.free.fr/ titulní strana 1. svazku:

členění Encyklopedie: - dějepisectví - filosofie - básnictví

Denis DIDEROT (1713 – 1784) Navrhoval nové členění žánrů (ke 2 dosavadním přidání 2 nových): 1) veselá komedie 2) vážná komedie 3) historická tragédie 4) měšťanská tragédie - melodram

autor 2 dramat: - Nemanželský syn - Otec rodiny Herecký paradox (divadelní estetika v dialozích) „Herec hraje tím účinněji, čím cizejší jsou mu vášně a city, jež vyjadřuje.“ Požadavek iluze reality na jevišti (konvence 4. stěny); u diváka kritický odstup (viz Brecht).

Pierre-Augustin Caron de BEAUMARCHAIS (1732 – 1799) Proslul zápletkovými komediemi: - Lazebník sevillský - Figarova svatba Psal i měšťanské tragédie: - Eugénie - Dva přátelé

soubory: 1) Opéra a Comédie-Française 2) Comédie-Italienne (1716 návrat z Itálie) 3) jarmareční divadlo (od 3. 2. do Velikonoc) malé žánry: - komická opera (opéra comique) - vaudeville (comédie-en-vaudevilee) - dialogizovaná a mluvená pantomima (pantomimes dialoguées et parlées)

Boulevard du Temple (od 1760) a jeho 4 významné soubory: - Audinotův - Nicoletův - Théâtre des associés - Variétés Amusantes

1777: - Kancelář dramatiků (Bureau dramatique) 1786: - založena Královská dramatická škola 1791: - Národní shromáždění přijalo 1. autorský zákon na světě a zrušilo všechny monopoly

LITERATURA: Billy, André: Život Diderotův (Praha, 1988) Ferro, Marc: Dějiny Francie (Praha, 2006) Halada, Jan: Osvícenství-věk rozumu (Praha, 1984) Hof, Ulrich Im: Evropa a osvícenství (Praha, 2001) Mikeš, Vladimír: Divadlo francouzského baroka (Praha, 2001) Šimek, Otokar: Dějiny francouzské literatury v obrysech – 3. díl: Klasický věk (1949) Veselý, Jindřich: Studie z francouzského osvícenství: román a rozum: Montesquieu, Voltaire, Diderot: Jean-Jacques Rousseau a jeho doba (Praha, 2003) Volný, Zdeněk: Toulky minulostí světa. 7. díl [Evropa v konfliktech, osvícenství, Francouzská revoluce, napoleonské války, barok] (Praha, 2005)