SVĚTELNÉ JEVY

SVĚTELNÉ JEVY Lom světla Čočky Zobrazení předmětů čočkami Oko Optické klamy Optické přístroje – užití čoček v praxi Rozklad světla hranolem, barvy Přímočaré šíření světla, rychlost světla Stín a polostín Zatmění Slunce a Měsíce Fáze Měsíce Odraz světla na rovinném zrcadle Kulová zrcadla

PŘÍNOS ČESKÝCH A NA ČESKÉM ÚZEMÍ PŮSOBÍCÍCH UČENCŮ Učenci Tovaryšstva Ježíšova (čeští matematici) Johanes Kepler (němec působící v Rudolfinské Praze) Jan Amos Komenský Jan Marek Marků Jan Bedřich Petzval Drahoslav Lím Otto Wichterle

Učenci Tovaryšstva Ježíšova 17. – 18. století Tovaryšstvo Ježíšovo Jezuité Velký přínos pro českou matematiku v 17. – 18. století ( její součástí byla i astronomie, geometrická optika, teorie slunečních hodin, hydromechanika,..) Jakub Kresa, Valentin Ignác Stansel, Jan Klein, František Zeno,..

Jan Amos Komenský 1592 - 1670 český teolog, filozof, spisovatel, pedagog Zajímal se o rozvoj přírodních věd Dílo „Orbis pictus“ – encyklopedie, ve které jsou i kapitoly o Zemi, Slunci, výklady o slunečním a měsíčním zatmění Dílo původně určené dětem, později bylo užíváno i v odborných školách (doplněné partiemi o hospodářských strojích, železnici, kovárně,..)

Johanes Kepler 1571 – 1630 – německý matematik, astronom, astrolog, fyzik – teoretik Od roku 1600 působil 12 let v Praze u Rudolfova dvora Z této doby – spisy „Optická část astronomie“ – podrobný výklad zrakových vad, způsob jejich odstranění pomocí skleněných čoček, popis funkce oční čočky a sítnice, též teorie nového typu dalekohledu Dioptrika – dílo o části optiky, která se zabývá lomem světla

Jan Marek Marků 1595 – 1667 Český matematik a fyzik V roce 1648 zjistil, že bílé světlo je světlem složeným a vysvětlil podstatu duhy „Kniha o duze“ – pojednává o optických jevech v atmosféře, o ohybu světla na malých otvorech, překážkách,.. Díky tomuto spisu je považován za jednoho ze zakladatelů spektroskopie (fyzikální obor zabývající se vznikem a vlastnostmi spekter. ) Na jeho počest byl v roce 1970 pojmenován jeden z kráterů na odvrácené straně Měsíce

Jan Bedřich Petzval 1807-1891 Fyzik – optik (slovenský) Teorie čoček, kulových a parabolických zrcadel Navrhnul a sestrojil reflektor pro osvětlování ve fotoateliérech Jeho světlomety byly používány na majácích Zdokonalil mikroskop Vynalezl divadelní kukátko Některé důležité zákony optiky dostaly jeho jméno (Petzvalovy věty, Petzvalova podmínka) životopis

Drahoslav Lím 1925 – 2003 Chemik, který pracoval s plastickými hmotami = polymery vynalezl polymer, nazvaný polyHEMA z tohoto polymeru se vyrábí kontaktní čočky životopis

Otto Wichterle 1913 – 1998 Jeden z nejvýznamnějších českých vědců a vynálezců 20. století Připisuje se mu objev kontaktních čoček – jeden z největších vynálezů, které dala světu česká věda Životopis Co dali Češi světu Co dali Češi světu Od semtexu k pytlíkům na lejnaJiří Zázvorka Kontaktní čočky, lodní šroub, hromosvod, polarografie, ruchadlo, ale také výbušnina semtex či pytlíky na psí exkrementy. Co mají tak zdánlivě nesourodé věci společného? Vymysleli je Češi. Každá epocha lidstva měla vlastní génie. Svými vynálezy předběhli dobu, ve které žili, o desítky či stovky let. Značným dílem k pokroku lidstva přispěli i Češi, i když mnohdy se jim dostalo uznání až po smrti. Různí novátoři, vynálezci, snílci či vědci samozřejmě žijí i dnes, ačkoli jen těžko můžeme očekávat, že by vymysleli něco tak převratného, čím byl ve své době knihtisk, střelný prach či parní stroj. I zdánlivě banální vynálezy mohou ovšem svým tvůrcům přinést slávu a peníze. Zbohatl přes výkaly Ekonomicky nejúspěšnější vynálezy bývají většinou ty na jednorázové použití, jako je například plechovka na pivo či limonádu. Dnes a denně je používají miliony lidí a to opakovaně. Na něco podobně jednoduchého přišel v roce 1994 Ivan Solnař z Prahy. Vymyslel, navrhl a začal prodávat papírové pytlíky na psí exkrementy. "Celý život jsem dělal v tiskárně, takže k papíru jsem měl blízko. A když jsem viděl, jak se exkrementy všude válí a lidé je porůznu sbírají, tak jsem vymyslel pytlík, ve kterém je skládací lopatička," vypráví vynálezce, jenž na sáčky používá i speciální recyklovaný papír, kterému neublíží voda. "Na začátku jsem nevěděl, zda se něco takového vyplatí vyrábět, tak jsem si zjistil, kolik je v Praze psů a kolik toho za jediný den vykadí. A vyšlo mi pětadvacet tun exkrementů denně," popisuje Solnař cestu od nápadu k jeho uskutečnění. Do podnikání s pytlíky na psí výkaly se vrhl s plnou vervou. Dokonce kvůli tomu obětoval velkou lásku - loď. Aby měl do začátku peníze, prodal plachetnici i automobil s návěsem, kterým ji vozil k moři. Ale odvaha se vyplatila. Solnařova firma se za deset let existence pořádně rozrostla. Sáčky od ní odebírá více než 140 městských úřadů a úklidových firem, jen v Praze je pět tisíc košů s pytlíky pro pejskaře. Svůj vynález si okamžitě nechal patentovat a neprohloupil. Hned se totiž našlo několik lidí, kteří se jeho nápad snažili napodobit. "Tomu se nedá říkat konkurence. To byla obyčejná zlodějna," rozčiluje se Solnař. "Jedna papírna třeba použila přesně stejné lopatky. Jiní měli dokonce na zadní straně překopírovaný celý můj návod a do očí mi tvrdili, že si to vymysleli sami. Ten obrázek přitom kreslil můj synovec," říká vynálezce. Před justicí ovšem uspěl právě díky tomu, že registrovaným autorem patentu je on. "Vyhrál jsem, ale lítání po soudech stejně nebylo nic příjemného." Své zboží se snaží uplatnit i za hranicemi Česka. "Ve Švýcarsku sice mají něco podobného, speciální mikrotenové sáčky, ale zkuste si sáhnout na psí hovínko přes igelitový pytlík," říká podnikatel. Hned po vstupu Česka do Evropské unie proto nechal pytlíky se zabudovanou lopatkou patentovat i pro unijní státy. Pytlíky dodává do Bratislavy, zkoušejí se v litevském Vilniusu, Polsku, Maďarsku a Izraeli. "V cizině začínáme. Zatím nikde moc nevěří, že by to mohlo fungovat. Ale Praha je důkazem. Podle údajů z úklidových firem je účinnost 75 procent. Když se podíváte do Přemyslovské ulice na Vinohradech, která bývala jedním z nejšpinavějších míst v Praze, sami to zjistíte. Dnes je tam čisto," tvrdí hrdě. Vydělává dost, ale o konkrétních sumách mluvit nechce. "Znáte to, dřív se mi lidé smáli, že se zabývám psími bobky, ale dnes už mi začínají pomalu závidět," říká muž, který chce od Nového roku pomalu odejít do penze a vedení firmy předat synovi. Umění prodělat Jen dobrý nápad ale bohužel vždy k úspěchu nestačí. Přímo festivalem zmařených příležitostí je historie famózního objevu profesora Otty Wichterleho, který dal světu měkké kontaktní čočky. Stal se sice jedním z nejslavnějších Čechů, mimořádné bohatství z toho ale nevytěžil. Vynikající makromolekulární chemik a profesor na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze se od roku 1953 snažil vyvinout plast, který by se co nejlépe snášel s přirozeně vlhkým prostředím lidského organismu. O rok později na to přišel Wichterleho talentovaný asistent Drahoslav Lím. Jako prvnímu na světě se mu podařilo vytvořit hydrogely, neboli gelovité látky měkčitelné vodou. Zdaleka ale ještě nebylo vyhráno. Hydrogely měly sice vynikající optické vlastnosti, ale nedaly se téměř žádným způsobem zpracovat. Jak z řídké průhledné rosolovité hmoty vyrobit kontaktní čočky přesné velikosti a pravidelného tvaru? Wichterleho nakonec inspiroval pohled na míchání kávy, při kterém tekutina v šálku tvořila zakřivenou hladinu. Odstředivost, to je to pravé, blesklo mu hlavou. O Vánocích roku 1961 sestrojil z dětské stavebnice Merkur první prototyp odstředivého licího zařízení a do května příštího roku společně s manželkou doma vyrobili přes pět tisíc čoček. To ale byl teprve začátek všech peripetií. Přestože socialistické Československo začalo na Wichterleho vynálezu již za několik let vydělávat statisíce dolarů ročně, v roce 1977 se zcela nepochopitelně rozhodlo patenty jednorázově prodat za sumu, kterou vynášely licence za jediný rok. A Wichterle? Ten dostal pár tisícovek za zlepšovací návrh. "Nedostal nic ani po revoluci. Ale ono ho to ani moc netrápilo, nebral to nikdy jako křivdu, o peníze se příliš nestaral, věnoval se hlavně své práci," říká dnes jeho vnučka Marie Wichterlová. Komunistickým režimem byl vědec šikanován i jinak než jen finančně. Jako signatáře výzvy Dva tisíce slov ho vyhodili z místa ředitele Ústavu makromolekulární chemie a nesměl pod svým jménem publikovat. Satisfakce se mu dostalo až po roce 1989, kdy se stal předsedou Československé akademie věd a zůstal jím až do rozdělení republiky v roce 1993. Až do své smrti v srpnu 1998 nepřestal pracovat. Je zapsán jako autor či spoluautor u 150 patentů, například na polyamidové silonové vlákno. Do vysokého věku hrál tenis a golf a ještě jako důchodce se vyučil soustružníkem. I když sám kontaktní čočky nenosil, raději měl brýle, jeho vynález dnes používá sto milionů lidí na celém světě. Chudí géniové Čeští vynálezci to ovšem neměli jednoduché v podstatě nikdy. Své by mohl vyprávět farář z Přímětic u Znojma Václav Prokop Diviš, který na zahradě fary vztyčil v červnu 1754 první hromosvod. Byl to 42 metrů vysoký stožár pobitý plechem a připoutaný třemi řetězy k železným kuželům zatlučeným do země. Povětrnostní stroj, jak svému vynálezu říkal, mu ale přinesl více škody než užitku. I když Divišovým záměrem nebylo svádět blesky do země, ale "vysávat statickou elektřinu z mračen", přístroj fungoval. Shodou okolností ovšem jižní Moravu postihlo v následujících letech katastrofální sucho a neúroda. Vesničané se domnívali, že za to může Divišův povětrnostní stroj, vtrhli na farní zahradu a stožár strhli. Další pokusy s blesky zakázal i Divišův církevní nadřízený, vynálezce se tedy za svého života slávy nedočkal. Když roku 1769 udeřil v Brescii blesk do městské prachárny, kde při výbuchu a požáru zahynulo tři tisíce lidí, císařovna Marie Terezie nařídila, aby byla všechna skladiště munice v Rakousku opatřena bleskosvodem. To už byl ale Prokop Diviš čtyři roky po smrti. Na svém vynálezu rozhodně nezbohatli ani bratranci František a Václav Veverkové z Rybitví u Pardubic, kteří roku 1827 vymysleli a sestrojili ruchadlo. Tento zdokonalený pluh odsouval stranou vyoranou hlínu a obracel ji. Proti původním železným hákům, kterými se rylo do země, to byl obrovský pokrok. Vynález se rychle rozšířil i do okolních zemí. Důmyslní bratranci ale ani nepomysleli na to, že by si ruchadlo mohli nechat patentovat. Oba zemřeli v roce 1849 chudí a v zapomnění pouhých jedenáct dní po sobě. Na ruchadle tak zbohatl německý hospodářský úředník Jan Kainz z Choltic, který si je obkreslil a začal vyrábět ve velkém. Když bylo v roce 1868 prokázáno, že autory ruchadla jsou ve skutečnosti bratranci Veverkové, Kainzův výrobek již dávno ovládl Evropu. Slávy a uznání si za svého života neužil ani další český génius Josef Ressel, který sestrojil lodní šroub. I když jeho princip ve skutečnosti vymyslel již dvě století před naším letopočtem řecký matematik Archimedes, Ressel šroub jako první umístil na záď před kormidlo a tím zvýšil rychlost a zlepšil manévrování lodí. Praktickou zkoušku svého vynálezu si chudý úředník pracující v italském Terstu dlouho nemohl dovolit, až v roce 1825 mu dva místní obchodníci půjčili pětitunový člun. Ressel k němu připevnil šroub poháněný klikou, kterou točila dvojice mužů. I když se plavidlo pohybovalo rychleji než s pomocí vesel, celé město se bavilo tím, že bláznivý Čech chce navrtávat moře. Přesto si v listopadu 1826 podal žádost o patent, nikdy ho ale nedostal. Svůj vynález se až do své smrti v roce 1857 snažil prosadit ještě mnohokrát, peníze z jeho nápadu ale nakonec získali jiní. Král elektřiny Mnohem lépe dopadl průkopník elektrické energie v českých zemích František Křižík. Nejen elektrifikací měst, zavedením tramvajového provozu v Praze, či stavbou první elektrizované železniční tratě v Rakousku-Uhersku mezi Táborem a Bechyní, ale zejména svým zdokonalením obloukové lampy. Křižík objevil, jak automaticky regulovat vzdálenost uhlíkových elektrod v lampě. V roce 1881 získal za vylepšenou obloukovou lampu zlatou medaili na mezinárodní elektrotechnické výstavě v Paříži. Vynález mu přinesl peníze za patenty z mnoha zemí a umožnil mu tak nastartovat úspěšnou kariéru. V Praze si Křižík otevřel továrnu, kde mimo jiné jako první v Čechách zahájil výrobu elektrických lustrů. Dlouhá léta se zabýval elektrizací dopravy a až do konce života ve své soukromé laboratoři zkoumal a vyvíjel různé elektrické přístroje a zařízení. Když roku 1941 ve čtyřiadevadesáti letech zemřel, byl pochován mezi velikány českých dějin na vyšehradském Slavíně. Dnešní generace svého Křižíka zatím nemá. S vynálezy to kromě několika výjimek není velká sláva. Za rok 2003 bylo na patentovém úřadě, oficiálně pojmenovaném Úřad průmyslového vlastnictví, uděleno 3579 patentů. Na první pohled se to může zdát jako obrovské číslo, ale pouhých 627 z nich podali občané České republiky. Patenty totiž platí pouze na území toho státu, kde jsou podány. Proto si je zde podávají i zahraniční firmy, které v Česku chtějí podnikat. Jaroslav Kozák, ředitel patentového odboru úřadu, věří, že se situace zlepší: "Už léta čekáme, že českých vynálezů přibude. Zatím se pohybujeme tak ve čtvrtině, maximálně třetině množství patentů, které jsou podávány ve srovnatelných zemích Evropské unie, jako je například Dánsko." Snad se jeho přání splní. Jinak nás nespasí ani Jára Cimrman. A i ten ostatně vždycky chodil pozdě... (v článku bylo čerpáno z knihy F. Houdka a J. Tůmy Objevy a vynálezy tisíciletí) *** 10 objevů, které změnily svět papír 1. století n. l. - úředník čínského císařského dvora Cchaj Lun knihtisk 1440 - německý zlatník Johannes Gutenberg gravitační zákon 1687 - Angličan Isaac Newton parní stroj 1769 - skotský mechanik James Watt dynamit 1868 - Švéd Alfred Nobel žárovka 1879 - Američan Thomas Alva Edison radioaktivita 1896 - francouzský fyzik Henri Becquerel penicilin 1940 - Skot Alexander Fleming struktura DNA 1953 - Američané James Watson a Francis Crick integrovaný obvod (počátek počítačového věku) - 1958 - Američan Jack Kilby *** Jak získat patent? V České republice člověk může mít svůj vynález chráněn buď patentem, nebo jako takzvaný užitný vzor. Patenty i užitné vzory uděluje Úřad průmyslového vlastnictví sídlící v pražských Dejvicích. Patent udělený na vynález platí 20 let, užitný vzor platí čtyři roky, ale lze jej prodloužit až na deset let. Ochrana patentem je silnější, ale samozřejmě udělení patentu trvá déle a je dražší. Pokud se nevyskytnou žádné komplikace, přijde přibližně na 5 000 korun, zatímco užitný vzor maximálně na 1000 korun. Podstatné poplatky jsou ale za následné udržování patentu v platnosti. Platí se každý rok a postupně vzrůstají. Začíná se na tisíci korunách, ale poslední, dvacátý rok již dosahují 24 tisíc. Jen za ně zaplatí držitel patentu za dvacet let 169 tisíc korun. *** Další slavné české vynálezy Polarograf Přístroj, kterým se dá zkrátit analýza roztoku z několika hodin na pouhých pár minut. V roce 1922 polarografii objevil a přístroj sestrojil fyzikální chemik Jaroslav Heyrovský, který za ni v roce 1959 dostal Nobelovu cenu. Princip této dodnes uznávané elektroanalytické metody spočívá v měření povrchového napětí kapky rtuti pod elektrickým napětím v kapiláře. Litografie a hlubokotisk V tiskařských technikách bývali Češi vždy na špici. Již v roce 1796 vynalezl Pražan Alois Senefelder plošný tisk neboli litografii, která je založena na vzájemném odpuzování vody a mastnoty. Zásadně tak ovlivnil vývoj knihtisku. Také nejušlechtilejší reprodukční technika, hlubokotisk, který se používá pro nejnáročnější tisky, má původ v českých zemích. V roce 1890 ho vynalezl malíř a grafik Karel Václav Klíč. Kaplanova turbína Vodní turbína s nastavitelnými oběžnými lopatkami byla pojmenována po svém vynálezci Viktoru Kaplanovi, který ji sestrojil v roce 1913, když působil jako profesor německé techniky v Brně. Právě lopatkami, které jdou nastavovat, Kaplan odstranil kolísání účinnosti turbíny v závislosti na velikosti průtoku vody. Semtex Nechvalně známá plastická trhavina, kterou "proslavili" zejména teroristé. Výbuch nálože semtexu například zavinil pád letadla nad skotským Lockerbie. V prosinci 1988 zahynulo v troskách letounu americké společnosti PanAm na lince Londýn - New York 270 lidí. Tuto původně průmyslovou trhavinu nelze zjistit běžnými detekčními metodami a svůj název dostala podle místa, kde se začala vyrábět, tedy pardubické čtvrti Semtín. Chemička Synthesia (dnes AliaChem) semtex stále vyrábí. Radiolokátory Tamara a Věra Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let Tamaru na brněnské vojenské akademii vymyslel a sestrojil Vlastimil Pech. Tento pasivní vyhledávací systém lokalizuje objekty díky přijímání signálů, které letadla nebo lodě při provozu vysílají. Může tak identifikovat i neviditelné americké letouny Stealth. V České republice se v současné době vyrábí vylepšený nástupce Tamary, radiolokátor Věra. Společnost Era se nedávno pokoušela prodat šest kusů zařízení Číně, ale USA požádaly českou vládu, aby obchod zastavila. Jednu Věru na zkoušku naopak koupil Pentagon. Existuje i civilní podoba Věry, která se používá na letištích a funguje například na pražské Ruzyni. Remoska Tato malá přenosná elektrická trouba poprvé spatřila světlo světa již v roce 1957 a jako jeden z mála úspěšných výrobků socialistického průmyslu se brzy stala běžnou součástí kuchyní. Po roce 1989 se zdálo, že vyšla z módy, ale Jiří Blažek z Frenštátu pod Radhoštěm v roce 1994 koupi licenci a začal ji znovu vyrábět. Měl s ní obrovský úspěch. Remosku nyní vyváží do několika zemí světa a prestižní časopis Good Housekeeping ji dokonce označil za výrobek roku 2001 ve Velké Británii. Tryskový tkací stav Majitel tkalcovny Vladimír Svatý z Roztok u Jilemnice objevil, že stav tká mnohem lépe, když místo těžkého člunku unáší nit voda nebo vzduch z trysky. Roku 1947 požádal o udělení patentu, ale v únoru 1948 byl jeho podnik znárodněn. Patent byl sice udělen na jeho jméno, ale za jednu korunu prodán do strojíren ve Zlíně. Vladimír Svatý byl komunistickým režimem pro svůj buržoazní původ perzekvován a několik let dokonce strávil ve vězení za obvinění, že chtěl patent prodat do USA. Jeho tryskové stavy přitom komunisté vyváželi na západ i do Sovětského svazu. Korunu všemu nasadili filmaři, kteří natočili nomenklaturní seriál Inženýrská odyssea, kde byl vynález tryskového stavu prezentován jako velký úspěch socialistického průmyslu. První přístroj na výrobu kontaktních čoček. Otto Wichterle ho vyrobil z dětské stavebnice Merkur. Když Josef Ressel sestrojil lodní šroub, vysmáli se mu, že chce navrtávat moře Dá se zbohatnout na pytlících na psí výkaly? Ivan Solnař z Prahy je toho důkazem. František Křižík se zasloužil o elektrizaci Čech

Java applety na webu Lom světla (AJ) Lom světla v hvězdářském dalekohledu Odraz, lom na rozhranní voda, vzduch (Optics/Reflection/Refraction ) Svět nad vodní hladinou viděný rybou (Optics/The world above the water surface, as seen by a fish ) Míchání barev (Optics/Colors ) Paprsek příchodu světla od vrcholu vlevo udeří hraniční plochu dvou středů. (to je možné si vybrat substance v obou seznamech.) střed, který má větší index lomu je malován modrý, jiný žlutý. Vy můžete měnit dopadající paprsek se vyžehleným tlačítkem na myši. Applet se ukáže přemýšlel a lomený paprsek a počítají souhlasné úhly: Úhel dopadu(černá)Úhel lomu(modrý)Úhel lomu(červená) Poznámka: Index lomu mění se mírně pro různé vlnové délky. Tento jev je nazýván rozptylováním. Dalekohled Tento jávský applet simuluje jednoduchý lámat astronomický (invertování) dalekohled, sestávat ze dvou čoček, které jsou nazývány cílem a okulár (oční). Paprsky incidentu světla od odešel na cíli být lámán objectice a okulárem a dosáhnout oka osoby prohlížet si dalekohled (napravo okuláru). Si všimnout toho červená-barevné řady simulace přesně neodpovídají skutečným paprskům, které jsou lámány u obou povrchů čočky. Zjednodušovat tenký-přiblížení čočky převezme odchylku u roviny souměrnosti místo toho. Jestliže ohnisková vzdálenost cíle (f1) je větší než ohnisková vzdálenost okuláru (f2), lámání hvězdářský dalekohled produkuje zvětšený, převrácený obraz. To je možné měnit ohniskové vzdálenosti cíle a okulár od 0.05 m k 0.5 m tím, že používá textová pole panelu (nezapomenou tisknout “vstoupit” klíč!). Navíc, vy můžete upravit směr paprsků tím, že táhne myš. Program bude počítat na jak cíl tak okulár úhly mezi paprsky světla a optické osy (označené s modrou a zelenou barvou) a zvětšením. Jako příklad, applet ukazuje šest nejjasnějších hvězd Pleiades, hleděl se samostatným okem (zbylá dolní část) a přes dalekohled (dolní část pravý). Zvětšení lámání hvězdářský dalekohled může být získán se sledováním přibližného vzorce (pro malé úhly): 1 / f2 v.... Zvětšení f1 ... Ohnisková vzdálenost cíle f2 ... Ohnisková vzdálenost okuláru Odraz – lom Toto java applet ukazuje fyziku za paprskem zasahování světla v nějakém úhlu na hladkém/tvrdém povrchu. (odraz / tvořit vnitřní odraz/rozptylovat odraz a lom) Java applet byl rozdělen do dva oblast nižší napůl (voda) a horní polovina (vysílají). Kliknout na spojení na přepínač: mezi vlhnout-vzduch a vzduch-vlhnout případy Použití? vy najdete baterku pod vodní hladinou. (Obraz) Klik modrý oblast a táhnout tlačítko na myši pohybovat baterkou. Klik zelená oblast a táhnout tlačítko na myši změnit směr baterky. Některá ta světlo bylo odráženo zpátky do vody, a někteří změny lehkého paprsku jejich směr (lámal) do vzduchu. Když úhel je velký dost, paprsky lomu zmizely (tvořit vnitřní odraz). Kliknout na modrou oblast dvakrát, a svítilna se změní na ukazatel laseru. Vy můžete pohybovat se nebo měnit směr bod laseru s podobnou cestou jak metioned nahoře. V laserovém ukazatelovém režimu: klik voda/rozhraní vzduchu změní vlastnost rozhraní. Přepínač mezi plochým povrchem/drsným povrchem. V režimu drsného povrchu: sledovat difúzní odraz. V režimu plochého povrchu: kruh bude ukázaná chvíle táhnout tlačítko na myši. délka žlutého baru = délka oranžového baru = > zákon odrazu Délka červeného baru/délky žlutého baru = konstanta (index lomu) = > zákon lomu (Snellovo právo). Klikněte na modrou oblast laserového důvodu ke změně zpátky do režimu baterky. Svět viděný očima ryby Index lomu vody je 1.33 (4/3). Jak světlo cestuje z vody ke vzduchu, to bude se ohýbat pryč od kolmý k povrchu. Když úhel incidentu je větší než 48 mír, celé světlo je odražená záda do vody (úplný vnitřní odraz). Jako váš mazlíček zlatá rybka v akváriu se zlepšuje, to bude vidět odrážený názor stran a dno akvária za 48 úhlem míry, zatímco přímo nahoře, to vidí stlačený pohled na vnější svět. Lámání světla je zodpovědné za mnoho iluzí: Tvar věci, kterou vy vidíte pod vodní hladinou je odlišný od čeho to opravdu je. Ponořený objekt vypadá, že je blíže povrch než to vlastně je. Toto java applet nechá vás vidět pohled jak viděný vašimi rybami, se zlepšovat u vás.. Nádherně podivný! Použití: Oblast je rozdělena do dvou oblastí. Lehká šedá zóna je vzduch nad vodní hladinou. Zelená plocha je pod vodní hladinou. Ryba se dvěma očima je pod vodní hladinou. Celé světlo ze světa nad vodní hladinou že ryby mohou vidět zadá vodu přes žlutou oblast. Modrozelený barevný blok je objekt nad vodní hladinou. Modrý polygon je obrazbloku. Lehká cesta pro každý roh objektu je ukazována světle šedými linkami. Žluté linky signalizují kde objekt vypadá, že je, k rybám. Jak vy zjistíte, ryba vidí svět ve velmi zdeformované formě. Klikněte na jeden z rohů modrozeleného bloku s levým tlačítkem na myši k pohledovým lehkým cestám pro ten bod. Klik se blížit k centru bloku s levým tlačítkem na myši a táhnout myš k pohybu objekt. Kliknout na pravý spodní roh bloku s pravým tlačítkem na myši a přivléci myš ke změně velikost objektu. Pohybovat objektem od opustil Toa pravý / nahoru a dolů/měnit jeho velikost a hlídání jak obraz se mění. Klik u jedné z očí ryb a táhnout tlačítko na myši (levý/pravý) měnit umístění oka. To má legraci! Hrajte si s tím! Myslete na to! Ryby musí rozumět tomuto! Užít si legrace z fyziky.:) Plňte sklenici vodou a pohledem na objekty pod povrchem. Zkuste to!